Žlabatka kalichová, Andricus quercuscalicis

Mnoho je různých druhů parazitických Žlabatek. Již jsem se zmínil o některých na listech parazitujících (C.quercusfolii, N.quercusbaccarum, A.curvator), ale i o Žlabatkách budujících své hálky na růstových pupenech (A.lignicola, A.kollari), či na květech (N.quercusbaccarum) Dubů. Prostě každá taková část stromu, která jest hojně vyživována, stojí Hmyzu za využití. Podstatou každé rostliny je růst, je tedy třeba neustále obnovovat mladé listy a těmi pak fotosyntetizovat, nabírat sílu k životu i k plození. Rozmnožit se je pak završením, smyslem, cílem. Proto to překotné pučení a také ona jarní hojnost květů, proto ta přemíra žaludů ku konci léta.

Plod Dubu je poměrně velký, s děložními lístky plnými škrobu i jiných látek potřebných k rychlému růstu nové klíčící rostlinky. Vzrostlý Dub je schopen plodit až 50000 žaludů ročně a takové množství velkých semen již představuje nezanedbatelnou zásobu využitelných látek. Zvěř tento potravní zdroj dávno objevila a po milióny let jej využívá. Dokonce i lidé žaludy v minulosti hojně konzumovali. Řekové, Japonci, Korejci i severoameričtí Indiáni, ti všichni měli tyto plody ve svém jídelníčku. Za druhé světové války se dokonce žaludy mlely a používaly jako náhražka kávy.

Semena Dubu zná asi každý, jejich tvar je lidem až tak povědomý, že jejich jménem nazývají též vše žaludu tvarem alespoň trochu podobné. Proto se takto zve kupříkladu část mužského penisu (glans penis), nebo přední část těla Žaludovců (Enteropneusta). (Pozor ale, součást trávicího traktu žalud-ek je údajně již etymologicky slovo nepříbuzné.) Také hrací karty, ty původem z Německých zemí, používané třeba mariášníky, zvolily za jednu ze svých barev právě žalud.

Botanicky je žalud (glans) nažkou vzniklou z více plodolistů s pergamenovitým oplodím. V části přisedlé k větvi je obklopen pohárkovitou, těsně přiléhající číškou (cupule). Tato u rodu Quercus nažku obklopuje jen částečně, na rozdíl od spřízněných Kaštanů (Castanea), u kterých ježatá kupule plod chrání před Veverkami i Ptáky, a která až při zralosti plodu praská a odpadá. Číška pochází z vegetativní části rostliny, je vlastně součástí stonku, vyživujícího sám plod. Právě přes tuto číšku proudí tedy ze stonku všechny ony výživné látky dovolující žaludu postupně růst a nakonec uzrát.

Žlabatka kalichová (Andricus quercuscalicis (Burgsdorf, 1783)) právě proto obsadila tuto strategickou část rostliny, zvolila si číšku, neboli kalíšek žaludu za svůj životní niche. Číška patří mezi meristémová, rychle rostoucí pletiva, snadno manipulovatelná. A v tom je larva Žlabatky nepřekonatelný přeborník. Hálka a hlavně i larva Žlabatky je zde výborně zásobována živinami. Vosička navíc umně využívá obranného systému Dubu, je sama chráněna před predátory i parazity jak pevným pletivem rostliny, tak i taniny v něm obsaženými.

Tato nepůvodní Vosička se k nám dostala stejně jako i jiné Žlabatky až rozšířením Dubu Ceru z jihovýchodní Evropy. Podobně jako A.lignicola, i tato Žlabatka má během roku dvě generace. Jak bylo prokázáno koncem 19.století, ta sexuální (původně považována za A.cerri) je vázaná na samčí květy Dubu Ceru, ta agamní (původně C.calycis) pak tvoří své hálky na číškách žaludů Dubu letního (Q.robur), ale také Dubů Q.petraea, Q.pubescens, Q.frainetto a Q.virgiliana.

Dub letní začíná tvořit své žaludy již koncem května. Právě tehdy se líhnou z malých hálek na samčích květech Dubu Ceru drobné Vosičky sexuální generace. Jejich samičky (1.5mm) kladou do zárodku číšky žaludu Dubu letního oplodněná vajíčka. Někdy je v číšce takových vajíček i několik, larvy se pak spolupodílí na tvorbě velké hálky. Fotografie ukazuje řez mladým souplodím, kde jsou napadeny hned dva žaludy, oba na své vnitřní straně, kde z úžlabí již bujně vyrůstá modifikované pletivo číšky.

Vzrostlá hálka Žlabatky kalichové je pak až 3 cm velká, s podélnými i přerušovanými kýly.

Dlouhým, jazykovitým výběžkem je spojena se stěnou číšky. Vždyť ona celá ta hálka je vlastně jen Žlabatkou vynuceným výběžkem kupule!

Díky tvaru tohoto jazykového výběžku, tedy díky jakési kotvě, se tyto hálky často nazývají „kotvicemi“. V mládí to jsou zelené útvary silně lepivé a vazká kapalina smáčí dokonce celý plod. Evidentně další geniální způsob jak zabránit parazitům klást vajíčka do již obsazeného žaludu a zejména jak chránit před parazitací i samu larvu Žlabatky.

Někdy se hálka vyvine jen na jedné straně plodu,

mnohdy však hálka žalud obepíná po celém obvodu. Nejprve hálka roste jakoby v několika průzkumných výběžcích,

později se tyto stáčí a zcela plod obklopí.

Tedy růstem od špičky žaludu zpět k jeho bázi.

Růst hálky je také velmi překotný, svou rychlostí předstihuje vývoj samotného semene. Žlabatka se zjevně snaží zbudovat hálku pokrývající celý žalud. Tato pak odebírá plodu většinu živin, takže semeno krní a ztrácí klíčivost. Přitom strom Dub má zjevně nezmenšenou potřebu jej nadále vyživovat.

Pátral jsem po příčinách, proč je pro tuto Žlabatku výhodné tak rychle tvořit hálky kolem celého plodu. Zcela jej takto obsadit, zničit. Vždyť by přece bylo stačilo drobné larvičce jen se trochu přiživit a nechat plodu dozrát! Avšak zdá se, že Žlabatka má taktiku přežití v malíku. Drobná vnitřní hálka (až 5mm dlouhá), napojená na ústřední přísun živin je mnohem lépe chráněna větší dutou a masitou hálkou. Podobně jako u A.curvator je hálka v hálce významnou defenzivní strategickou výhodou. Žalud sám je tím také ve výlučném vlastnictví Žlabatky! Nechce přece, aby jej někdo jiný sežral, nebo aby zde spolu-parazitoval. Pak by se přísun živin možná omezil nebo zcela zastavil! Zdá se Vám to nevýznamné? Jen ale vzpomeňte na masivní napadení žaludů Nosatcem dubovým žaludovým! Žlabatka si prostě své teritorium musí ochránit! Těžko si lze představit lepší způsob, než je zabalit plod do lepkavé hálky plné hořkých taninů. Na takový lep ani samice Nosatce jistě ochotně neusedne. Hálka nechutná dokonce ani ptákům, či drobným hlodavcům, kteří jinak zdravé žaludy požírají. Uvedl jsem, že Nosatec dovede obsadit v některých letech i 90% žaludů, pozoroval jsem však i masivní napadení žaludů právě Žlabatkou kalichovou. Na stromě Dubu tehdy nebylo k nalezení ani jediného zdravého plodu. A Nosatec odtáhl s nepořízenou (ve skutečnosti jsem pozoroval, že v několika málo případech nouzově nakladl vajíčka do krnících plodů již napadených Žlabatkou).

K podzimu hálky tvrdnou, hnědnou a přestávají lepit. Již totiž nehrozí pozdní parazitace, larva dospěla a je teď třeba se připravit na tvrdou zimu. Hálky spolu s žaludy spadnou na zem.

Žĺabatka kalichová není u nás nijak vzácná. Přesto jsem byl mnohdy šokován masovostí jejího výskytu. V některých letech umí na konkrétní lokalitě zcela zničit veškerou produkci žaludů. Tak tomu bylo i v případě pozorovaném před dvěma lety na jihu Moravy. Pod mladým stromkem ležely stovky kotvic, hálek této Žlabatky. Dokladovaly jak úplnou, tak i částečnou parazitaci plodu.

Některé z výtvorů mohly by být brány i za abstraktní umělecké dílo. Přitom to jsou stavby funkční a architektonicky dokonalé.

Mnoho z nich se špičkou uzavřenou, jiné však s otvorem v horní části.

Tímto otvorem lze se zrozené Vosičce krásně dostat ven z hálky. Snad má tento otvor také pozitivní vliv na mikroklima uvnitř hálky. Mnohé uzavřené hálky trpí totiž přes zimní plískanice plísní a hnilobou. Uvnitř tvrdých kotvic je na řezu krásně pozorovatelná stavba hálky, s tvrdým vnějším pláštěm, dutinou i s drobnou vnitřní oválnou hálkou. Vidíte jak těsně je tato vnitřní schránka napojená na hlavní přívod živin?

K podzimu však můžete nalézt i hálky, u kterých je vnitřní komůrka již uvolněná.

Na její spodní části je pak dobře patrný krček, kterým byla k vnější hálce držena. Zde kromě nezbytného přísunu živin procházela také veškerá komunikace mezi Vosičkou a rostlinou. Vývoj celé vnější hálky řídí totiž larva Žlabatky kalichové na dálku z oné tenkostěnné vnitřní hálky. Jak? – Nikdo neví!

Uvnitř komůrky se nachází larva stejně tlustá, nebo možná ještě tlustší než larvy ostatních druhů Žlabatek.

V jiných hálkách můžete pak nalézt rozličné stupně posledního stádia přeměny, kuklení. Zde je již například téměř hotová Vosička.

Budete-li trpěliví, zastihnete na jaře dospělou Žlabatku deroucí se krčkem k výletovému otvoru.

U hálek bez otvoru se imago umí prokousat tvrdou stěnou kotvice.

Vosička agamní generace je poměrně velká (4.5mm), statná, oranžově hnědá, s jemným světlým ochlupením, na zadečku tvořícím na jednotlivých článcích jakési pásky.

Imaga Žlabatek obvykle vůbec nekonzumují potravu, až po několik dnech v suchém prostředí se ale rády napijí. Dobře pro fotografa!

Líbí se Vám?

Tato dospělá Vosička se líhne na jaře. Tedy možná. Larva této Žlabatky prodělává totiž často dlouhou diapauzu a klube se klidně až za 3 nebo i 4 roky! Další chytrá technika těchto Vosiček! Ony již totiž navykly obranné taktice Dubu, totiž jeho schopnosti jeden rok téměř neplodit a nechat tak případné parazity vymřít a o to více plodit třeba jedenkrát za dva až tři roky, avšak masívně. Doufaje, že v takovém případě se parazité, jakými jsou třeba Nosatci či Žlabatky, nestihnou dostatečně namnožit. Kam ale s takovou technikou na Žlabatky kalichové! Její dospělci líhnoucí se třeba i po 3 letech, byť v menším počtu, mají obrovskou reprodukční schopnost. Agamní samice kladou bez potřeby oplození zjara i přes tisíc vajíček do květů Dubu ceru. Takže o budoucí generaci je jistě postaráno.

O sexuální generaci těchto Žlabatek zatím mnoho nevím, jen že tvoří zlatavé hálky na jehnědách Dubu Ceru. Hálky jsou jen asi 2mm dlouhé, kuželovité, se špičkou. Ty jsem však zatím neměl to štěstí pozorovat. Podobně jako u Žĺabatky dřevní se stále zdráhám uvěřit, že agamní generace je nutně alternována tou pohlavní. Vždyť přece jen stále nacházím (byť méně často než na jižní Moravě) kotvice Žlabatky kalichové i na Zlínsku a přesto nevím o jediném Dubu Ceru v blízkosti!

Budu se touto zajímavou Žlabatkou jistě nadále zabývat. Vždyť ne všechny mé otázky byly zodpovězeny (a možná, že to je tak dobře).

Hálky agamní generace trpí také řadou zajímavých parazitů, přečtěte si o nich v mém příspěvku Žlabatka kalichová a Červená královna.

Galerie fotografií