Ve svém předchozím příspěvku Žlabatka kalichová, Andricus quercuscalicis jsem rozebral obrannou taktiku agamní generace zmíněné Vosičky. Tvoří totiž tlustostěnné, masívní vnější hálky, které jsou obtížně zdolatelné i zkušeným parazitním druhem. Vnitřní prostor hálky svým mikroklima dále zhoršuje orientaci parazitních Chalcidek při kladení do larvy Žlabatky, skrytých až v malé vnitřní komůrce. Do obranné taktiky druhu patří i tvorba lepkavého sekretu pokrývajícího celý plod. Proti drobným savcům a ptákům se brání taniny ve stěně hálky (koncentrace je prý až 30%), proti obsazení Nosatcem dubovým žaludovým zase překotným růstem hálky. Taktiku Dubu, totiž střídat plodné a neplodné roky tato Vosička řeší diapauzou, tedy jakýmsi přeležením larev umožňujícím odložené líhnutí dospělců.
Zdálo by se tedy, že je tato Žlabatka nenapadnutelná, v bezpečí. Avšak dle teorie Červené královny dokonalá obrana Vosičky je vždy vyvážena stejně dokonalou útočnou silou. Rovnováha sil zaručuje klid zbraní, umožňuje přežití jak hostitelské rostlině, tak všem parazitům. Zde je výčet parazitních druhů agamní generace uváděný Williamsem: Synergus gallaepomiformis, S.nervosus, S.pallicornis, S.umbraculus, Eurytoma brunniventris, Sycophila bigutatta, Megastigmus dorsalis, M. stigmatizans, Torymus auratus (=nitens), T.cyaneus, T.geranii, Ormyrus nitidulus, Cecidostiba fungosa, C.semifascia, Mesopolobus amaenus, M.sericeus, M.tibialis, Arthrolytus ocellus, Eupelmus urozonus, E.vesicularis, Gelis formicarius, Mastrus deminuens (=castaneus), Spilomicrus stigmaticalis. Opět úctyhodná řádka parazitů! Některé z nich jsme již pozorovali u jiných druhů Žlabatek. Některé jmenované druhy jsou ne přímo parazity Žlabatky kalichové, ale spíše hyperparazity, tedy parazity jejich parazitů. Komplikovaný, dynamicky se měnící mikrosvět, dodnes úplně neprozkoumaný.
Již jsem v předchozích svých příspěvcích také popsal, že parazit larvy Žlabatky často v raných fázích svého vývoje nejprve saje na výživných pletivech spolu s hostitelskou larvou. Mnohdy až těsně před kuklením hostitele, nezřídka i po jeho vylíhnutí larva cizopasníka Žlabatku usmrtí a sežere. Dokladují to zbytky kutikuly dospělce Žlabatky nalezené u larvy či kukly parazita. Jedná se zřejmě o důkaz, že parazitismus na larvě Žlabatky se přímo vyvinul ze soužití komenzálního. Ona samotná larva Žlabatky kalichové, byla-li by napadena, nebo třeba i jen její vnitřní schránka porušena, umřela by a celý vývoj hálky byl by zastaven. I proto je larva Žlabatky kalichové sama o sobě obtížně parazitovatelná, neboť případní parazité svou ranou vegetativní fázi vývoje prodělávají dál od larvy samotné. Sice v tlusté stěně kotvice naleznete často spolu-parazity, jsou to však více komenzálové, nežli skuteční parazitoidé Žlabatky kalichové.
Sám jsem mnohé z těchto larev pozoroval a dochoval v dospělce, následující fotografie pak některá z mých pozorování dokumentují. Dospělou žlabatku deroucí se ven z hálky jsme již viděli v mém předchozím příspěvku. Kdo si ale povšiml drobné larvy ve stěně hálky (vpravo nahoře)?
V tomto případě se jedná o larvy rodu Synergus sp.. Tedy rodu, jehož zástupce jsme již pozorovali třeba u Žlabatek A.lignicola i A.curvator.
Následující rozpůlená hálka ukazuje, že masívní stěna kotvice obsahuje mnohdy larev více. V pravé straně lze vidět komůrku, kterou si sousední larvy Vosy rodu Synergus dokonce umně rozdělily přepážkou. Jedna z nich je již parazitovaná hyperparazitem,
ta druhá měla štěstí více a parazitismu unikla.
Jedinci rodu Synergus byli opravdu krásní a líhli se velmi hojně. Přesné určení je pro mne, jako pro amatéra, těžké. Ačkoliv se domnívám, že se jedná o druh Synergus gallaepomiformis (Fonscolombe, 1832), jistotu nemám. Nejprve se z hálky rodili vždy samci.
Museli počkat pár dní i týdnů na příchod partnerek, nebo spíše hledat jinde ty nepříbuzné.
Nakonec se přece jen z hálek, již zdánlivě opuštěných, líhly i samice.
Tak jako je u Vosiček běžné, byli samci trochu menší a krásnější než samice jejich druhu.
Svatební rituál i tykadlovou namlouvací píseň jsem již dříve pozoroval a Vám popsal.
Přesto jsem nemohl odolat a sledoval je dál.
Odměnou mi bylo, že se tentokrát dokonce spářili. To pro mne bezpečně dokladuje příslušnost k jednomu specifickému druhu.
Křídla samice svou stavbou opět potvrzují blízkou příbuznost rodu Synergus se samotnými Žlabatkámi.
Poměrně velký a světlejší byl tento samce rodu Synergus. Na přesné určení druhu si zde zatím netroufám.
Často pozorovaným parazitem v hálkách Žlabatky kalichové byla také Chalcidka z čeledi Kovověnkovitých (Pteromalidae). Jedná se o druh Mesopolobus amaenus (Wolker, 1834). Je příbuzný druhu Caenacis inflexa nalezeného již dříve u Žlabatky růžové. Myslím, že jak tato Kovověnka, tak i další druhy v tomto výčtu byly však spíše parazity jedinců rodu Synergus. Jestli z nich některé napadly přímo larvu hostitelky samotné, dnes již zjistit nelze.
Samice Kovověnky vypadá statně, měří ale jen 2.5mm.
Samec je mnohem menší, okolo 2mm.
Parazitem poměrně nevybíravým, jenž cizopasí na mnohých Žlabatkách, ale i jiných hostitelích, jsou zástupci Chalcidek čeledi Ormyridae, rodu Ormyrus sp.. Zde se jedná o běžný, avšak krásný druh Ormyrus nitidulus (Fabricius, 1804).
Také měl žízeň a tak vděčnému fotografovi chvilku postál.
Následující drobný druh Chalcidky nemám ještě určený. Našel jsem jeho mrtvolku v krabičce s hálkami Žlabatky kalichové.
Hojným druhem parazitujícím na našich Žlabatkách je Tmavka hnědá (Eurytoma brunniventris Ratzeburg, 1852). Již jsem ji popsal v článku o Žlabatce dřevní.
Její sameček (tento jen 1.2mm) je někdy vskutku velmi drobný a něžný.
Překvapením pro mne byla i drobná samice Krásenky (Torymidae) druhu Megastigmus dorsalis (Fabricius, 1798). Je to druh na jižní Moravě hojný. Již jsem jej nafotil lépe na jiných Žlabatkách, jejichž příběh pro Vás teprve připravuji. Proto detaily o něm raději později. Zde jej uvádím jen jako položku ve výčtu parazitů.
I po letech suchá kotvice ukrývá mnohdy život. Třeba v ní naleznete drobného zimujícího Plže.
Ten zde rozhodně není parazitem, ač mezi příležitostné komenzály jej můžeme zařadit.
Žlabatka kalichová je výjimečnou Vosičkou. Naučila se brát a také dávat. Ví, že je ohrožena parazity a tak jim nabídne šidítko – pletivo vnější ztustlé hálky kotvice. Ať se v něm vyřádí a dají samotné larvě Žlabatky pokoj. Snad jí to i částečně vychází. Avšak nic neroste do nebe. Neustálý boj druhů určitě přinese změnu. Ať už Žlabatce, nebo kterémukoliv jinému rostlinnému i živočišnému druhu.
Postřehy z přírody 
Nádherně nafocené a opět zajímavě napsané.