Žlabatka růžová

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae)Lidé mají v mládí různé sny, touhy a přání. Někdo sní o létání nebo slézání velehor, chce si koupit chopper nebo jachtu, jiný touží vidět Antarktidu či sekvoje v Americe. Pro některé je životním cílem, aby k nim jen přijel jejich vyvolený princ na bílém koni. Já měl své sny dětství (jen některé) zaměřené na drobný, hálko-tvorný Hmyz. Vždy mne fascinovalo, jak snadno drobné Mšice, Mušky nebo Vosičky přinutí hostující rostlinu, aby pro ně postavila hálku. Tedy jakýsi dům se zdrojem potravy, skýtající bezpečný úkryt. Chtěl jsem právě proto studovat genetiku, chemii, biologii. Skončil jsem profesně v úplně jiném oboru a teď, po letech, si své sny alespoň částečně plním – jako nadšený foto amatér. Sice snad téměř vše už bylo někým dříve popsáno a objeveno, rád bych se s Vámi ale přesto podělil o své postřehy při pozorování tohoto drobného hálko-tvorného Hmyzu (a jeho parazitů).

Fytofágní (býložravý) Hmyz, jenž žije na povrchu rostlin, věru nemá lehké bytí. Je vystaven nepřízni počasí i neustálým útokům predátorů. Musí se přidržovat hostitelské rostliny i ve chvílích odpočinku, řešit způsob uchycení k podkladu v čase svlékání i kuklení. Musí přečkat nechráněn dlouhá období sucha či tuhé zimy. Život venku „pod širákem“ je těžký a nutí Hmyz k adaptaci. Takový živočich používá mimikry, chemické zbraně, poutací lana, lepidla, trny na svém těle a spoustu dalších vynálezů. Oč jednodušší by ale bylo najít si přístřešek. Ať již dočasný, nebo třeba na delší dobu svého života. Nejlépe pak přečkat v bezpečí takového domova celé rizikové období od zrození po dospělost. Úkryt, alespoň dočasný, si hledá nebo vytváří většina živočichů. K opravdové dokonalosti to ovšem dotáhl právě parazitní fytofágní Hmyz. Takový, jenž dovede ovlivnit rostlinu, využít její programovací kód a nechat ji z jejího vlastního rostlinného pletiva vytvořiti pro něj opravdový domov šitý na míru dle specifických potřeb takového nájemníka. Hálky, z pohledu rostliny jakési nádory, poskytují parazitnímu druhu potravu, ochranu před chladem, horkem, suchem, vlhkem a zejména před dravci.

Skoro ideální situace. Podobně jsme se (mnohem později) naučili i my, lidé, stavět své domovy (za mnohem většího úsilí). Ano, máme v nich teplo, sucho, bezpečí. Ale za statickou polohu našich domovů platíme. Naše obydlí se totiž naučili využívat různí komenzálové a parazité. Potkani, Švábi, Mravenci.… Je jich nepočítaně a všichni si berou svůj díl z naší spíže, využívají poskytovaného úkrytu, parazitují na nás. Členovci, budující si stálý domov, musí počítat s podobnými potížemi. I zde se najdou parazitoidé, jako jsou třeba Chalcidky (Chalcidoidea), Žlabatky (Cynipoidea), Lumci (Ichneumonoidea), Zlatěnky (Chrysydoidea)… Holt i u Hmyzu je bezpečí domova vždy jen relativní. Přizpůsobení, které tvor musí pro bezpečí uvnitř také učinit je – omezit svou velikost. Tito živočichové musí mít rozměry malé, aby byli schopni v komůrce uvnitř rostlinného pletiva prodělat celý svůj vývoj.

Jedním z velmi dobře známých druhů hálko-tvorného Hmyzu jsou Žlabatky (Cynipoidea) [Ottův slovník], příslušející do Štíhlopasých (Apocrita) Blanokřídlých (Hymenoptera). Řada druhů Žlabatek žije paraziticky na rostlinách, většina tvoří hálky. Ty mohou být kulaté (tzv. duběnky), nebo i jiných tvarů. Někdy je hálka tvořena jen jednou komůrkou pro jedinou larvu, jindy několik larev spolupracuje a tvoří tak složitější útvar s mnoha komůrkami.

Na keři Růže šípkové (Rosa canina L.) i jiných příbuzných druhů se často vyskytují hálky Žlabatky růžové (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758)). Je to zcela běžná Žlabatka a její život je už velmi dobře prozkoumán. Hálka, kterou lze nalézt na keřích ve volné přírodě i ve městech, je také dobře známa široké veřejnosti. V závislosti na ročním období může být tato hálka různé velikosti i barvy.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Říká se jí bedeguár a je tvořena hojivými pletivy rostliny, krytými drobnými lístky. Nejčastěji ji najdeme na růstovém vrcholu, řidčeji třeba na listové žilce.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Na konci léta bedeguár zaschne a vytvoří kulovitý útvar, jenž výborně tepelně izoluje a chrání jeho obyvatele po celou dlouhou zimu.

(Podivný tvar bedeguáru dal vzniku lidovým pověrám a nemohl také uniknout pozornosti léčitelů a šarlatánů. Ve středověku se údajně proto tyto hálky mlely a užívaly jako diuretikum, či proti tasemnicím. Věřilo se také, že nošeny sušené na krku pomáhají proti černému kašli. Prý se snad prachem z bedeguáru léčily také průjmová onemocnění dobytka.)

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Uvnitř hálky se nalézá i několik desítek komůrek s larvami Žlabatky (popř. jejími parazity). Komůrky jsou asi 3.5 až 4 mm velké, larvy uvnitř měří sotva 3.5 mm.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Tyto drobné larvy celé léto sály z rostlinných pletiv, svým okusem nutily rostlinu tvořit hojivé pletivo, svými slinami modifikovaly ono hojivé pletivo rostliny k obrazu svého vysněného domova. Na podzim ale přestávají larvy konzumovat potravu a čekají na jaro.

Abychom mohli nerušeně sledovat závěrečné stádium vývoje Žlabatky, vyjmul jsem jednu larvu z její komůrky. (Měřítko na následujících fotografiích představuje vždy dlouhá linka vlevo dole. Vyznačuje úsek, který ve skutečnosti měří 1 mm.)

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Celou zimu musela tato larva hospodařit s energií a vodou. Je proto tlusťoučká a málo pohyblivá. Ono v komůrce uvnitř hálky není na prostocviky ani moc prostoru. Klidové stádium už má zřetelné zárodky složených očí budoucí Vosičky.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Na jaře, jakmile se oteplí, se larva znovu svleče a zakuklí. Na kukle jsou pak již patrné všechny důležité tělní části budoucí Vosičky. Jsou vidět zárodky tykadel i všech končetin.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Kukla se postupně vybarvuje.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Mohutný zadeček značí, že se jedná o samici. U Žlabatek se samečci vyskytují jen velmi vzácně. U Žlabatky růžové je jich zhruba jen 1%, u některých jiných druhů dosud samce nikdo neviděl. Samice jsou ale schopny klást vajíčka partenogeneticky. Zajímavá je jedna z teorií vysvětlujících absenci samečků nákazou samic Žlabatek baktérií Wolbachie [NatureJournal]. Samotný způsob částečné sterilizace samic Žlabatek baktérií dosud není plně prozkoumán, je ovšem dokumentovaná silná korelace mezi nákazou samiček Žlabatky bakterií a malým počtem jejich samců. Zdá se, že baktérie přenášena na potomky přímo ze samice se snaží, aby se samice Žlabatky rozmnožovala právě nepohlavně. Pak totiž na potomky přechází pouze její geny a ne geny jiných kmenů bakterie (z případného samečka). Někteří vědci tím vysvětlují, proč jsou Žlabatky tak často partenogenetické. Podobně nakaženi jsou i parazité této Žlabatky, ať už to jsou Lumci (např. Orthopelma mediator (Thunberg, 1822)) nebo Chalcidky (např. Pteromalus bedeguaris (Thomson, 1878)). Kéž ta baktérie zůstane rozšířena jen u Žlabatek a jejich parazitů. Představte si její přenos na jiné živočišné skupiny – brrr.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Fotografie kukly krásně ukazuje velké zadečkové články budoucí Vosičky.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Zespodu pak vidíme na zadečku jakýsi kýl, ukrývající zárodek kladélka. Lesklé světlé plochy na krajích těla jsou pahýly křídel.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Před líhnutím kukla vypustí kapku přebytečné tekutiny. Larva s ní musela velmi dlouho hospodařit, teď už ale vodu do zásoby nepotřebuje, vždyť zítra se bude líhnout!

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

A už je to tady. Naposled se svléká. Pod tenkou pokožkou byla připravena celá dospělá Vosička.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Pak se musí napnout křídla, nechat je zpevnit. Zázrak zrození (nebo aspoň vykuklení) je tím dokonán.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Naše Žlabatka fotomodelka má situaci usnadněnu, neboť se líhla mimo komůrku. Skutečné vykuklení se samozřejmě děje v přírodě uvnitř komůrky bedeguáru. Po líhnutí z kukly se tedy musí dospělá Žlabatka prokousat ven z komůrky. Všechny Žlabatky i jejich parazité mají právě z tohoto důvodu silná, i když drobná kusadla.

Samice Žlabatky růžové jsou okolo 4 mm velké. Dominantní je těžký zadeček plný vajíček, Žlabatka ale umí i rychle pobíhat a létat. Nevěřil bych, jak snadno se tento živočich pohybuje. Snad bude schopen i přeletět těch několik set metrů k nejbližšímu, jinému než mateřskému, šípkovému keři. Možná keř Růže na dálku cítí, protože pokud by samička letěla jen podle zraku, její šance nebudou velké. Některé samice proto neriskují a nakladou snůšku na ten samý keř, na kterém vývoj proběhl.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Samice Žlabatky je schopná klást vajíčka brzy po líhnutí. Hledá tykadly vhodné místo ke kladení (asi i pozná, zda už je obsazeno jinou Žlabatkou). Často volí pupen, jindy mladý růstový vrchol.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Pokud najde vhodné místo, odklopí kladélko, překvapivě od konce zadečku! Kladélko u Žlabatek není na konci zadečku – vypadá jako by připojeno spíše k jeho bázi. Velmi neobvyklé!

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Postavení samice při kladení vajíček připomíná vrtnou věž.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Nohy rozkročené, mohutné a lesklé kladélko míří kolmo k rostlině.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Samice s ním proniká snadno do hloubky meristémového pletiva. Pozoroval jsem samici, která strávila kladením vajíček na jediné větvičce přes půl hodiny.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Samice klade vajíčka do pupenu opakovaně. Poškozená rostlina se brzy začne bránit tvorbou hojivých pletiv – konstrukčního materiálu hálky. Čím více vajíček samice naklade, tím více larev může spolupracovat na tvorbě budoucího domova. Velikost hálky jednoznačně zaručuje větší bezpečí těm uvnitř. Případní parazité se totiž kladélkem dostanou jen k povrchovým komůrkám. Ptačí predátoři také rozklovou většinou jen pár povrchových komůrek. Být uprostřed velké hálky znamená větší šanci na přežití.

Napojení zadečku k tělu je velmi úzké. Snímek zadečku ukazuje velmi rozdílnou velikost a tvar jednotlivých zadečkových článků. Jejich stavba je poměrně komplikovaná, což právě umožňuje onen netradiční vzhled i funkčnost kladélka.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Pohled zespodu pak zase znázorňuje, jak kladélko zapadá do jakéhosi žlábku. Snad proto se tito tvorové jmenují Žlabatky?

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Jinak je Vosička poměrně úhledné, temperamentní stvoření s bystrým pohledem.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Na závěr ještě dokumentuji tvar křídla a jeho redukovanou žilnatinu, znak malých a primitivních druhů blanokřídlých. Háčky zadního křídla (uprostřed předního okraje) se za letu zachytí za lištu na zadním okraji předního křídla. Zadní a přední křídla se tím při letu spojí v jednu opěrnou plochu.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Jak jsem zmínil – bezpečí domova je jen relativní. Zjištěné parazitní mezidruhové závislosti v hálkách Žlabatky růžové ukazují složitost parazitace. Koho unavují latinská jména, klidně tento odstavec přeskočte. Bez nich se to ale bohužel neobejde. Diplolepis rosae je parazitován druhy Orthopelma mediator, Pteromalus bedeguaris, Torymus bedeguaris, Torymus rubi, Eupelmus urozonus, Eurytoma rosae, Glyphomerus stigma a jeho obydlí využívá i komenzál Periclistus brandtii. Orthopelma mediator je ovšem také dále parazitován druhy Pteromalus bedeguaris a Torymus bedeguaris. Torymus bedeguaris je zase parazitován druhy Pteromalus bedeguaris a Eurytoma rosae. Glyphomerus stigma je parazitován druhem Pteromalus bedeguaris. Komenzální druh Periclistus brandtii je parazitován druhy Eurytoma rosae, Glyphomerus stigma a Caenacis inflexa.

Výčet parazitů není jednoduchý. V hálce panují komplikované vztahy! A to u Žlabatek ještě přebývají různí komenzálové jako třeba tento neurčený, velmi drobný brouček. Našel jsem v bedeguáru už jen torzo jeho mrtvého tělíčka.

Žlabatka růžová (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758))

Žlabatka růžová je zcela běžný tvor. Je to ale dost malý živočich a tak jej člověk normálně nevídá. Hálky Žlabatky na Růžovém keři jsou však dobře známy a Žlabatky mohou být někým považovány i za škodlivé. Hostitelským rostlinám Vosičky ale příliš neubližují. Považujete-li snad Žlabatku za škodlivou, pak její parazit asi je užitečný a parazit toho parazita zase škodlivý. Člověk se brzo ztratí ve svých vlastních morálních odsudcích. Prosím Vás, neničte zbytečně hálky Žlabatek. Jsou to domovy a snad i celá sídliště a města plná krásných a neškodných živočichů.

Budu rád pokud si o některých parazitních druzích Žlabatky růžové přečtete v mých dalších příspěvcích:

Diplolepis rosae, Orthopelma mediator, Torymus bedeguaris/rubi, Pteromalus bedeguaris, Červená královna

Galerie fotografií

Reklamy

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Cynypoidea (Žlabatky), Hymenoptera, Parazitismus. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Žlabatka růžová

  1. Ota napsal:

    Opětně krasné a perfektni záběry detailů, když jsem viděl tvé nadobíčko tak už rozumím, že je to potřeba k docílení takových detailních makro. Dodatečně vše nejlepsí ke svátku. Ota

  2. Wu napsal:

    Já zírám, fantastické fotky a perfektní článek. Našel jsem náhodou, ale okamžitě se stávám pravidelným čtenářem.

  3. elle napsal:

    Krásné počtení!

  4. helena napsal:

    Takhle do hloubky popsané jsem to ještě nikde nenašla.Já byla včera na žlabatky,protože si je chci naložit do alkoholu.Mají výtečné léčivé účinky.Našla jsem ale jen tři.

    • Děkuji za chválu a velmi prosím přes Email o poskytnutí více informací o těch léčivých účincích. Mám zde své pochybnosti o průkaznosti, ale rozhodně to je zajímavé.

  5. jaros napsal:

    profik

  6. Pája napsal:

    Naprosto perfektní článek a ještě parádnější fotky i s měřítkem, co víc si přát. Narazila jsem na to náhodou a určitě to není poslední článek, který od Vás čtu. Děkuju P.

  7. Anonymní napsal:

    Mému kamarádovi jsme říkali žlabatka. Bohužel už je po smrti, Když jsem vyděl film Kinssey vyhledal jsem si na internetu a tam jsem našel že jeho práce byla také z velké části věnována žlabatkám. To co jsem ,´ale viděl na Vašich stránkách mne naprosto uchvátilo. Je to úžasné. Děkuji za to.

  8. Pepa hymenopterolog napsal:

    Moc pěkné fotografie! Jinak to poslední zvířátko není brouček, nýbrž příslušník řádu třásnokřídlých (Thysanoptera).Jsou to prckové, kolikrát nemají ani křídla. Kdo v létě někdy jel na kole a pak ze sebe smetl spoustu mikroskopických černých „čárek“, patrně cestou nasbíral několik třásnokřídlých ze vzduchu.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99%C3%A1snok%C5%99%C3%ADdl%C3%AD

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s