Soužití 2, Hmyzomorka

IMG_1537Mnoho lidí považuje Hmyz za obtížnou skupinu živočichů, bez kterých by na světě bylo mnohem lépe. Myslí tím různé bodavé, žahavé druhy a zejména věčně otravující Komáry a Mouchy. Je pak pro ně vítaným pomocníkem každý takový tvor, jenž tomuto, „protivnému Hmyzu“ škodí, nebo jej přímo hubí. A i nám, milovníkům přírody, není občas proti vůli, když se nějak podaří snížit počty bodavého hmyzu na únosnou míru. Alespoň takovou, aby bylo možno dál brouzdat se mokřady, lesy i lukami jen s občasným rizikem „pokousání“ Komáry, Kloši, Muchničkami, Klíšťaty…. A doufat, že ani letos se snad „ucho neutrhne“ a neodbytní paraziti si jen vezmou svou daň, dávku krve, či co to vlastně chtějí, aniž by po sobě nechali nechtěnou navštívenku – nějakou infekci.

Dnes Vám představím organismus, jenž Hmyz aktivně likviduje, je jakýmsi regulačním mechanismem působícím při Muším přemnožení. Organismus, ve kterém člověk někdy vidí krutou Nemesis, odplácející parazitům jejich četné hříchy.

Zajímám se o život drobných živočichů, o jejich zrození, rozmnožování i o tu kapitolu nejsmutnější. Smrt, zejména ta násilná, je nevšedním tématem a já každého mrtvého jedince zkoumám, ve snaze nalézt příčinu úmrtí, dopátrat se jeho drobného fatálního příběhu. Mnohdy tak nacházím zdánlivě všední mrtvolky Mouchy domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758), přichycené třeba na konci stébla, nebo na vrcholovém listu nějaké rostliny. Jsou to těla, jež vypadají, že umřela chladem noci, únavou čí sešlostí věkem. A vystavena vlhkosti začínají plesnivět, hnít, rozkládat se.

Moucha domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758)

Nenechte se ovšem mýlit zdáním přirozené smrti. Tento příběh je jiný, mnohem zajímavější. Primární příčinou skonu Mouchy na předchozí fotografii byla Hmyzomorka muší (Entomophthora muscae (Cohn) Fresen.) [Wiki Entomophthora muscae, Wimastergardener, entomophagamuscae], parazitická Houba ze skupiny zygomycet (spájivých hub).

Houby jsou poměrně širokou skupinou organismů a jistě se s nimi každý setkal. A nemám na mysli úzkou skupinu hub, kterých plodnice sbíráme a konzumujeme (makromycety). Spíše se bavím o Plísních, Kvasinkách, Hlenkách a podobně [Wiki Houby]. Nechtěným hostitelem parazitních hub je snad každý složitější organismus.

Hmyzomorka muší parazituje na různých skupinách Dvoukřídlého Hmyzu (Diptera). Lepkavá sporangia se při dotyku s tělem Hmyzu přichytí a Houba pronikne dovnitř těla. Zde napadá nejvíce tukové tkáně v Muším zadečku. Pokud je teplo, Hmyz je aktivní a Houba se nerozrůstá. Pak dokonce může napadená Moucha přežít a úspěšně se i rozmnožit. Stačí ovšem trochu chladnější a vlhčí počasí, a Plíseň rozbují. Postupně proniká až k nervovým centrům Mouchy, kde chemicky působí. Ovlivňuje tak chování hostitele a nakonec jej donutí vyhledat vyvýšené místo. Konec listu, špičku stébla. To jsou ideální místa, odkud se Plísni bude krásně šířit do okolí – na další hostitele.

Moucha se na rostlině přichytí a během noci zemře. Hmyzomorka tedy je parazitoidem [Bláznivá Kudlanka, Vosík a Řasník]. Houba má během několika hodin od smrti Mouchy, díky nočnímu vlhku, ideální podmínky pro růst. Začne rychle prorůstat membránou mezi tergity zadečku ven a tvořit sporangia. V nich vzniklé blastospóry jsou připravené napadnout dalšího Dvoukřídlého hostitele. Takový osud postihl i Mouchu, kterou jsem našel na stéblu trávy.

Moucha domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758)

Detail ukazuje to, co nebylo ihned zcela patrno – Muší zadeček je opravdu zcela vyplněn Houbou a již se začaly tvořit sporangia.

Moucha domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758)

Tento příběh je jistě zajímavý, ale zdaleka jsem ještě nepopsal celou tu příšernou krásu soužití Hmyzomorky a Mouchy. Všimněte si, jak je Moucha přichycena. Není snadné ji jen tak od listu setřepat. Drží pevně, vítr ani déšť ji snadno neshodí.

Moucha domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758)

Evidentně je přichycena drápky a dotýká se i hlavou, respektive sosákem. To Hmyzomorka donutí Mouchu ještě před smrtí se přichytit, pak vystrčit sosák a vyloučit tekutinu, kterou se Moucha prostě k listu přilepí.

Moucha domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758)

Další detail na Hmyzomorkou vycpaný zadeček mrtvé Mouchy.

Moucha domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758)

Moucha, která umře přirozenou smrtí, má obvykle nohy skrčené, tělo celé zabalené a schoulené. Ukáži vám postavení mrtvé Mouchy napadené Hmyzomorkou ještě jednou. Povšimněte si teď zejména zvednutého zadečku, široce roztažených křídel i nohou!

Moucha domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758)

Tato poloha není ani trochu náhodná! Kdo někdy pozoroval páření Much, ten ví, že tak přesně vypadá postavení samice připravené a ochotné se pářit! Široce roztažená křídla, skloněná přední část těla a zvednutý zadeček je silným lákadlem pro každého Mušího samečka. Následující obrázek zachycuje příbuzný druh při páření, samice je dole. Všimněte si, jak samec tlačí její hlavu dolů, ve snaze omezit případnou snahu samice uletět.

Pálava, Dívčí hrady

Do velmi podobné pozice nutí Houba Mouchu se před smrtí postavit. Hmyzomorka navíc zadeček mrtvých samic zvětší a zesvětlí. Houba umí také produkovat chemické feromony, jež lákají samečky. Bylo prokázáno, že Muší samečci naletují na tyto mrtvé super-samičky mnohem ochotněji, než na živé a zdravé samice [Zurek]. Než Muší samec svůj omyl zjistí a uletí, je už obvykle pozdě. Dotek s napadenou Mouchou, nebo snad jen pohyb v její blízkosti stačí, aby se na něj přilepila sporangia Houby. K nakažení Houbou stačí i jediná spóra, samec ovšem většinou, při pokusu o sex s nebožkou, lepkavých sporangií nechtěně posbírá mnohem více. V podstatě má takový samec pohlavně přenosnou nemoc. A čím více je sexuálně aktivní s jinými (živými) Mušími samičkami, tím více jich stíhá nakazit – sporangia se snadno přenesou kontaktem. Tak se nákaza šíří a celý cyklus se opakuje ve zhruba sedmidenních (dle podmínek i kratších) periodách.

Moucha domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758)

Jak jsem uvedl, Hmyzomorka muší napadá různé příslušníky Dvoukřídlých. Následující snímky ukazují mrtvou Bzučivku obecnou (Calliphora vicina Ronineau-Desvoidy, 1830) usmrcenou též Hmyzomorkou. Také tato samice i posmrtně láká chtivé nápadníky.

Bzučivka

Jen pokud nastane nepřízeň počasí, mohlo by se šíření houby zastavit. Muší samečci přestanou létat a tak se nákaza nepřenáší. Samice na následující fotografii umřela těsně před deštivými dny.

Bzučivka obecná (Calliphora vicina Ronineau-Desvoidy, 1830)

Její mrtvé tělo bylo vystaveno nepříznivým podmínkám a možná ani nemohlo dojít k přenesení spór na nového hostitele. Pro takový případ má ovšem Hmyzomorka svou taktiku. Umí vyprodukovat jiný typ spór, schopný přežít delší dobu bez hostitele.

Bzučivka obecná (Calliphora vicina Ronineau-Desvoidy, 1830)

Podobně umí Houba přežít i zimu. Někteří napadení jedinci mají ve svém trusu (na podzim) údajně zárodky Houby, schopné přežít dlouhé období chladu [wimastergardener]. Vzhledem k tendenci much se shromažďovat každoročně na stejných místech, kde se mimoděk nachází i trus těch z loňska, je o přenos Houby po zimě postaráno. Na jaře Houba „vyklíčí“ a vyprodukuje sporangia, připravená napadnout nové muší pokolení. Jestli umí navíc Hmyzomorka přečkat celou zimu i v tělech živých, hibernujících Much – to nevím. Je ale možné, že parazit opravdu takto umí přežít období chladu společně se svým hostitelem.

Jednou jsem také procházel kolem listu, na kterém seděla Moucha Bzučivka obecná. O list jsem bez zájmu zavadil tak, až se zatřásl, ale Moucha sedí dál. Už bylo vše jasné. Bližší pohled ukázal, že Moucha je dávno mrtvá.

Bzučivka obecná (Calliphora vicina Ronineau-Desvoidy, 1830)

Zde se asi nejedná o napadení Hmyzomorkou, ale jinou Houbou. Hmyzomorka muší není zdaleka jediná Houba napadající Hmyz. I tato jiná (zatím neurčená) Plíseň ale nutí Mouchu k podobnému chování, její životní cyklus i množení jsou zřejmě podobného typu. Ohnul jsem list, abych mohl Houbu vyfotit.

Bzučivka obecná (Calliphora vicina Ronineau-Desvoidy, 1830)

Vidíte vystrčený sosák mrtvé Mouchy, doširoka roztažené nohy i porozevřená křídla? Ideální samice! Alespoň pro Bzučivky.

Bzučivka obecná (Calliphora vicina Ronineau-Desvoidy, 1830)

Na výřezu fotografie jsou vidět hyfy Houby. Tentokrát hyfy kotví Mouchu k podkladu.

Bzučivka obecná (Calliphora vicina Ronineau-Desvoidy, 1830)

Hmyzomorka muší tedy má mezi Houbami konkurenci. Existuje i Hmyzomorka včelí (Nosema apis) napadající včelstva, známé jsou i Houby Cordyceps [Cordyceps]. A jistě by se našlo mnoho jiných. Některé Houby napadají i Mšice. Proto jsem zajásal, když jsem zahlédl letící, bíle chlupatou Mšici. Byl jsem šťastný, že budu snad mít zase jeden „plesnivý“ záběr do sbírky. Než jsem ji vyfotil, půlka chloupků se jí otřela, ale i tak je úchvatná.

Stromovnici bukovou (Phyllaphis fagi (Linnaeus, 1767))

Jenže ouha. Zde se pravděpodobně vůbec nejedná o Plíseň. Zřejmě jsem to netrefil a omylem vyfotil „obyčejně“ chlupatou Mšici Stromovnici bukovou (Phyllaphis fagi (Linnaeus, 1767)). Takže to sem nepatří. Jen dokládám jeden ze svých omylů.

Stromovnici bukovou (Phyllaphis fagi (Linnaeus, 1767))

Houby jsou jistě pozoruhodnou skupinou organismů. Mají, na rozdíl od rostlin, buněčnou stěnu založenou na chitinu, polysacharidu hned po rostlinné celulóze z nejběžnějších. Houby také nemají v buňkách chloroplasty a tak se Houba prostě musí živit buď paraziticky, nebo saprofyticky (na odumřelých organismech). Pokud Houby pomáhají rozkládat mrtvý organický materiál, jsou obvykle zvány užitečnými. Lidé i jiní tvorové se s některými houbami naučili žít v symbióze. Chleba pečeme chutnější díky Kvasinkám, kvašené zelí či okurky zná každý. I víno a pivo máme díky těmto organismům. Lidstvo bylo dlouho vděčno za Penicilín, látku získávanou z Plísní. Kvasinky, Plísně i jiné Houby ovšem nejsou vítány, pokud se živí na našich tělech paraziticky. A že takových není málo, potvrdí každý kožní lékař.

Jak vidět na příkladu Hmyzomorky, Houby mohou být nepříjemnými parazity nejen pro člověka, ale i pro Hmyz. Pokud taková Houba omezuje stavy „obtížného“ Hmyzu, člověk ji považuje za pomocníka. Proto už byly dělány pokusy o umělé namnožení Hmyzomorky muší s cílem výrazně snížit počet Much. Zatím se tento zásah člověka do přirozených regulačních mechanismů uvnitř přírody nepovedl. Ještě že tak, ono by se mu to, podobně jako už mnohokrát v minulosti s podobnými pokusy o ovládnutí přírody, pravděpodobně zase „vymklo z ruky“.

Galerie fotografií

Advertisements

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Diptera (Dvoukřídlí), Parazitismus, Rozmnožování. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Soužití 2, Hmyzomorka

  1. Anonymní napsal:

    Jirko úžasné. Pokračuj. M.

  2. JARDA napsal:

    ŽASNU !! Co vše se v naší rodině nenajde. Velmi zajímavé !!! Normálně se cítím poučen !! Zdravím, JM.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s