Společenství Bodláků 1, Charakter

Nejkrásnějším květem, s nejlepším barevným vkusem, s příjemnou nepodbízivostí charakteru, mou rostlinou z nejoblíbenějších je – Bodlák. Je to solitér, jenž květem poutá zrak ať na žírné louce nebo i na planém úhoru. Útočiště, co poskytuje nektar, pyl, ochranu i domov nesčetnému Hmyzímu společenství. Mám navíc ještě jeden důvod k oblibě těchto rostlin. Po babičce, rozené Bodlákové, mi v žilách proudí díl krve tohoto rodu Bodláků. Ano, je to dědictví „jen“ po přeslici, pro muže snad ta méně dominantní dědičná linie, navíc je to gen již naředěný, namíchaný. Přesto snad i z tohoto důvodu věnuji zkoumání květů pichlavých rostlin a Hmyzu na nich mnoho času. A chci se pokusit popsat krásu onoho „společenství Bodláků“ také lidem kolem sebe. Tento seriál tak věnuji své mamince.

Nejsem botanik, ale přesto úvodem dovolte trochu (vyčteného) rostlinopisu. Je totiž pozoruhodné, jak málo městský člověk, jako jsem i já, o těchto začasté běžných rostlinách ví. Bodlákem totiž dnes nazýváme bez rozdílu snad každou trnitou rostlinu naší přírody. Přitom skutečný Bodlák (Carduus) málokdo rozliší od jiných příbuzných rodů čeledi rostlin Hvězdnicovitých (Asteraceae), podčeledi Carduoideae, tribu Cardueae. Tak se tedy jméno Bodlák užívá ne zcela přesně třeba pro mnohé druhy Pcháčů (Cirsium), běžně se ale dnes takto označuje i Lopuch (Arctium). (Přitom jméno Lopuch používáme zase mylně na zcela nepříbuzný Devětsil lékařský (Petasites hybridus L.)). Dovolte, abych i já zde přijal toto lidové označení rozličných zástupců skupiny Cardueae a říkal jim spolu s vámi jednoduše – Bodláky. Tato rodina pichláků je velice početná a různorodá. K příbuzným se řadí i rody krásných Chrp (Centaurea), jedlých Artyčoků (Cynara), nebo i léčivých Ostropestřeců (Silybium).

Chrpa modrá (Centaurea cyanus L.)

Naši předkové o těchto hospodářsky významných, na poli však nevítaných rostlinách měli mnohem lepší povědomí. Většina Bodláků má šťavnaté pletivo a byla by tedy snadnou a vítanou kořistí býložravé zvěře a zejména lidmi chovaného dobytka. Snad proto se převážná většina Bodlákovitých rostlin ozbrojila pichlavými stonky i listy, obrnila trny. Nepustí k sobě jen tak kdekoho, pro mnohou zvěř i dobytek je to nehostinná, nepřátelská rostlina. Zemědělci proto tuto neservilní, k zájmům hospodáře neloajální skupinu rostlin nemají v oblibě. Nechce se totiž nechat dobrovolně sežrat! Brání se, byť jen pasívně. A divíte se jí? Má to snad být důvod k případné nenávisti či k jejímu zavržení? Máte Bodlák za rostlinu potvornou, škodolibou, zlostnou, za pichlavý plevel? No, to by bylo příliš povrchní a plytké! Znám totiž i jinou jeho stránku, tu příznivější. Zcela jinak se totiž rostlina chová ke všem těm, co s ní chtějí žít v rovnováze, co akceptují její právo žít. Ptákům, pomáhajícím roznášet semena, dává obživu, Hlodavcům, drobným Plazům ale hlavně všem Hmyzím opylovačům skýtá potravu, ochranu, domov. Zde je mezi stranami rovnováha, co třeba Hmyz sežere, hostitelská rostlina bez problémů stíhá růstem doplňovat. Hmyz je totiž na Bodláku závislý a přece si jen tak nezničí svůj obnovitelný zdroj potravy a někdy i své vlastní obydlí! Není hloupý! Bodláky zase na Hmyzí návštěvníky spoléhají v oblasti opylování svých květů do té míry, že mnohé z nich za milióny let dokonce svá květenství přizpůsobily pro konkrétní druh opylovače.

Jedno mají proto téměř všechny Bodláky společné. Je to ona nádherná, laskavá, oku lahodící barva květů. Jak je nádherně kontrastní se svěží zelení natě! Jak vlídně tato pichlavá rostlina vystaví svůj bezbranný květ a zve k hostině rozličné Hmyzí návštěvníky. Barva těchto květů je mi nesmírně příjemná. Hmyz prý vidí barvy trochu jinak než člověk. Nevidí údajně červenou a je naopak citlivý třeba na ultrafialové záření. Tedy modrá Chrpa modrá (Centaurea cyanus L.) z předchozího obrázku je zřejmě Hmyzu skvěle viditelnou, kontrastní. Bodláky ale nejsou pouze nudně modré. Chrpa luční (Centaurea jacea L.), je příkladem Chrpy svou paletou barev pro skupinu Bodlákovitých mnohem typičtější. Možná ty přimíchané odstíny červené mají pro lákání Hmyzu svůj skrytý význam, snad ano. Ale já si o tom odjakživa myslím své. Ač je těžké být si tím zcela jist, u Bodláků mám takový pocit, jakoby tou červenou složkou svých květů těšily zejména nás, lidi.

Chrpa luční (Centaurea jacea L.)

My muži z barev obvykle rozeznáváme tu zelenou, červenou, modrou a pak již jen několik málo dalších. Tato jména základních barev jsou pojmy z našeho, mužského světa. Troufám si říci – vymysleli jsme je! Kvantifikujeme totiž precizně barevné spektrální charakteristiky světla, určujeme vlnové délky, mluvíme zasvěceně o barevných složkách světla v RBG (LAB, CMYK) barevném prostoru. O barvě Bodláků umím, jako technik a fotograf, říci mnohé. Přitom pro Bodlák podstatné je spíše to, že skýtá vjem oku lahodící, že to jsou složky vlnového záření lidskému a zejména Hmyzímu oku velmi příjemné. Ženy užívají barvy zjevně jinak, mnohem praktičtěji, každodenně v běžném životě. Proto se naučily barvy pojmenovávat novými, emotivně zabarvenými jmény, odvozenými ponejvíce od existujících věcí. Jsou to jména symbolická, schématická. Dodnes vzpomínám, jak při nákupu saka se mne prodavačka optala, k jakým že kalhotům si sako přeji nosit. Opověděl jsem sebejistě, dle svého nejlepšího přesvědčení, že: „K šedým!“. Má žena mne na to konto přehlíživě a nekompromisně odstrčila a jala se odborné diskuse s prodavačkou. Používala přitom pojmy, jako jsou šeď bouřkových mraků, břidlicová, a úplně mi „spadla brada“ když jsem zaslechl, že ty mé kalhoty prý mají „antracitovou kohoutí stopu“. Nevím, kam až v takovém ženském popisu sahá popis barvy a začíná již popis vzoru, avšak já si tehdy tu látku kalhot před očima živě představil. Od těch dob o barvách se ženami nediskutuji! V jejich bohatším světě se totiž zelená mění v pistáciovou, khaki, v trávovou. Z nudného a širokého mužského pojmu červená vznikají ženské barvy cihlová, bordó, ruměnka, korálová. Barva modrá je pak zase za blankytnou, jindy námořnickou, nebo tyrkysovou. Barvy v ženském bohatém pojmosloví získávají emoce, teplo či chlad, reliéf, tvar, lze si je představit, málem je zhmotnit, nahmatat. Jako muž mám, ke své škodě, k tomuto jejich barevnému chápání daleko. K těm několika výjimkám, kdy sám užívám specifické značení barev, patří bezesporu právě barva květu Bodláku. Vy muži jistě pochopíte, že to není jen červená, růžová, dokonce ani fialová. Ženám zase odmítám přiznat, že se jedná o fuchsiovou, či lila. Pro Vás všechny jednou provždy – „Toto zde je barva Bodláková“!!

Cirsium eriophorum - pcháč bělohlavý

Mám k této části barevného spektra opravdu vztah. Těší mne Bodláková barva halenky mé paní. Když se přede mnou na plese svých závěrečných tanečních zjevila v krásné, dlouhé Bodlákové róbě má dcera, zatajil se mi štěstím dech. Mou slabost pro tuto barvu jsem dosud svému okolí najevo nedával a tak její volba byla buďto náhodná, nebo tato barva patří k těm všeobecně oblíbeným. Možná se ale prostě u mé dcery projevila stopa genu rodu Bodláků, možná je v tom přece jen trochu po mně!

Bodlák je pro mne rostlinou velmi milou, skoro se až divím, že dosud nezískala větší oblibu romantických žen. Je zvláštní, že květy této skupiny rostlin nejsou brány za vhodný křehký důkaz lásky (snad až na těch několik zástupců Chrp). Ženy zatím netouží býti jimi obdarovávány. Bodláky se tak řadí mezi těch několik šťastných a vyvolených, třeba ke kaktusům, k sukulentům. Přitom jako symbol lásky byl by květ Bodláku přinejmenším stejně tak vhodný jako květ jiné, široce oblíbené, pichlavé a trnité rostliny – Růže. Svatební kytici z Bodláků, Lopuchů, Ostropsů nebo Pcháčů si ale asi zatím žádná nevěsta neváže.

Avšak ne celé příbuzenstvo Bodláků se honosí květem nápadným. Jsou mezi Bodláky i rostliny barevně méně výrazné, přesto s charakterem nezapomenutelným. Třeba tato Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis L.), ač je rostlinou méně nápadnou, přesto stejně tak nezapomenutelnou. (Nepleťme si tento samostatný a početný rod s Púpavou, neboť tak se na Slovensku nazývá naše Smetánka lékařská (Pampeliška)).

Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis L.)

Pupava je totiž krásnou vzpomínkou na dětství, melancholickou a něžnou. Vzpomínám, jak mne ji učili poznávat, opatrně vyříznout, postupně loupat trnité lístky až k jedlému, dužnatému lůžku. Chutnalo po kedlubně, pro někoho mdle, pro nás sladce. Pokrajovali jsme je nožem křivákem, nebo jen rybičkou, dělili se o pochoutku a hlavně o pocit, že jsme alespoň na chvilku, po vzoru zálesáků či indiánů, přírodě blíž.

Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis L.)

Dnes již vím, že nejen Pupava obsahuje takové jedlé části. Mnoho trnitých Bodlákovitých je tak pichlavých právě proto, že jsou vlastně jedlé a chutné. Pro Hmyz, pro Obratlovce a dokonce i pro člověka! Třeba jako tento Pcháč zelinný (Cirsium oleraceum (L.) Scop.), jenž se dříve povařen užíval coby běžná zelenina. Nechci zde ale nikterak vybízet ke konzumaci těchto krásných rostlin, kdoví zda by pak nedošlo k vymizení některých druhů Bodláků.

Klopuška kopřivová (Adelphocoris quadripunctatus Fabricius, 1794) a Pcháč zelinný (Cirsium oleraceum (L.) Scop.)

Ano k Bodlákům mám zvláštní vztah. Nejsem však rostlinopisec a přiznávám – mnohé z nich sám ani dobře neurčím. Nejvíce na nich obdivuji, poznávám a fotím jejich soužití s Hmyzem. Jako tomu bylo kupříkladu u předchozí fotografie, kde Pcháč zelinný jakoby před snědením hlídaly dvě Ploštičky Klopušky kopřivové (Adelphocoris quadripunctatus Fabricius, 1794). Zdály se odrazovat, varovat před pichlavostí, před nepoživatelností. Ve skutečnosti ale, spíše onen pichlák skýtal potravu, ochranu, domov. A nejen těmto Ploštičkám.

Na Bodlácích najdete mnohé specializované Hmyzí druhy, na tyto rostliny přímo vázané, a zejména také spoustu náhodných návštěvníků. Právě proto jsou pro mne Bodláky zajímavé. Jsou to bohaté výspy života, pestré mikro-biotopy. V příštích dílech této série Vám ukáži některé zajímavé Hmyzí zástupce Společenstva Bodláků.

Galerie fotografií

Seriál „Společenství Bodláků“ obsahuje tyto další články:

1. Charakter, 2. Letní toulka, 3. Bělohlavý král

Advertisements

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Coleoptera (Brouci), Diptera (Dvoukřídlí), Hymenoptera. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Společenství Bodláků 1, Charakter

  1. Jana Vondráčková napsal:

    Žlabatky byly super. i bodláky jsou super. ráda na nich lovím hmyz-ráda fotím havěť a bodláci mají své spolupracovníky i v těchto dnech na nich bývá živo. já jsem vděčná za všechny články takovým příjemným způsobem vzdělávací, hodnotné..když si uvědomím, kolik se za každým odstavcem skrývá vědomostí-nedostupných! katalogů je na webech spousta, není problém si najít kytku, či tvora-ale o jejich zvyklostech, vývoji,procesech života.. to zdroje mlčí- neví. já miluju Vaše články a fotografie a děkuji Vám za ně.

  2. Zdravím a díky za pozvání.
    Žlabatky byli úžasné, nikde jsem tak obsáhlé a krásné články nečetla , dokud jsem se nedostala sem. Co se týče bodláků, tak mají své kouzlo a já si občas i nějakého velikána nechám vyrůst na zahradě, kde ho opečovávám pro různé hmyzáčky. Letos se mi povedlo vypěstovat úctihodného elegána, na výšku měl hodně nade mne a já měřím 165 cm a co se týče šířky, tak zabral víc jak metr z chodníku. Milují ho čmeláci, včelky, pavouci a já taky, protože je na něm vždycky co fotit. Buď jeho samotného, nebo jeho návštěvníky.Ještě jednou dík za pozvání a těším se na další články.

  3. JARDA napsal:

    Zdravím TĚ, 25procentní bodláku/Bodláku ! Je fakt, že květ je to krásný, ale udělej z nich kytici pro svou drahou polovičku, či dceru v tanečních!?? Asi by to nebylo to pravé ořechové. A tak je budeme na svých pozemcích likvidovat jako plevel a raději sledovat květy brambor, které jsou díky plodům pro nás „hezčí “ kytkou !!!! Je to ale subjektivní, můj názor, i tak tě zdravím , samo že s rodinou !!! JM.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s