Žlabatka Zubová čepička, Andricus dentimitratus

Andricus dentimitratusŽlabatky (Cynipidae) jsou drobné vosy, jejichž larvy jsou schopny vytvářet rozličné útvary (hálky) na rostlinách. Řadu z nich jsem již v jiných příspěvcích tohoto Blogu popsal a čtenáři přiblížil. Mým zájmem bylo popsat variabilitu typů hálek, ukázat jednotlivá originální řešení problému přežití. Snad také vnutit postupně čtenáři lásku k přírodě, a tím také ke Hmyzu. Vždyť je přece obdivuhodné, jak jeden druh vosičky vytváří neustále stejný, specifický tvar hálky. Viděli jsme tak kupříkladu typ hálky Žlabatky kalichové, rostoucí z číšky mladého žaludu. Na plodech Dubů najdeme i jiné prapodivné typy hálek, jako byl ten od Žlabatky ježaté. K oběma (záměrně) jmenovaným je několik blízce příbuzných druhů (clade Quecuscalicis), které tvoří víceméně podobné hálky – rovněž na žaludech.

Snad nejkrásnější z našich hálek vytváří larva Žlabatky Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887). Je to opravdu vzácný, překrásný druh naší přírody. Nemá zatím české jméno, tak pro sebe této vosičce říkám Žlabatka Zubová čepička. Nesnažím se zde ani v nejmenším zavést nové české jméno – tento můj neumělý překlad latinského druhového jména byl by příliš prvoplánovým a ne dostatečně zvukomalebným, navíc trochu infantilním. Na svou omluvu dodávám, že jsem jí tak začal říkat ještě když byly mé děti malé.

No není příbytek larvy této vosičky překrásný?

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Je podobný hálce Žlabatky kalichové, stejně konstrukčně řešený, až na několik specifických vylepšení. Někomu svým tvarem připomíná houbu Hřib dubový (Boletus reticulatus Schaeff, 1774).

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Pro mne je ale hálka opravdu nejvíce podobna silnému zubu, dobře usazenému na větvičce okolo zbytku žaludu, zubu mohutnému, snad stoličce. Na vrchní straně navíc zdobenému jakousi trnovou korunou, lépe však řečeno čepičkou se zdobnými třásněmi.

Vždy, když tuto hálku naleznu, vzpomenu na svou skvělou zubařku Ladu. Už několika korunkami zachránila trosky mých zubů, zpevnila je a vyztužila tak, že jsou zase jako vlastní. Že Vás právě zabolely zuby? Promiňte tuto mou asociaci.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Žlabatka Andricus dentimitratus je teplomilná. Vyskytuje se tedy zejména u našich jižních sousedů, vzácně také na Jižní Moravě. Vím sice o několika mnohem severnějších místech rozšíření tohoto druhu, hálky na jihu země jsou přesto mnohem krásnější. Mladá hálka je někdy žlutavá, zelenkavá, jindy takto krásně do červena zbarvená.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Později k podzimu získává více žlutohnědé odstíny. Podobně jako listy stromu i ona žloutne, posléze hnědne. To karotenoidy začínají vítězit nad anthokyany. Až nakonec hálka zcela odumře. Larva uvnitř však stále žije, dobře chráněna před nepřízní počasí.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Na tomto jedinci je pěkně vidět, jak svými výhony pevně obepíná žalud i s větvičkou.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Jsou to vskutku hálky nádherné a já jsem jejich krásou vždy silně zasažen. Fotím a pozoruji je již pět let – některé z mých dalších záběrů najdete v Galerii fotografií.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Většina hálek nalezených na jihu Moravy byla samostatných, v několika případech našel jsem ale dvojčata i trojčata. Tento sourozenecký útvar byl celkem ze tří samostatných hálek, byla to tedy jakási siamská trojčata sdílející jeden jediný žalud. Nebyly to žádné chudinky trpící hladem, naopak, byly všechny statné a velké.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Pokusil jsem se pro vás udělat animaci této hálky. Ať ji vidíte ze všech stran.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Na řezu hálkou vidíme na větvičce pozůstatek žaludu a nad ním centrální komůrku. Až teprve v ní bydlí naše malá larva. Opět, jako u Žlabatky kalichové, je dobře chráněna tlustou stěnou hálky, také ale falešnými dutinami v hálce.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Larva přežívá v centrální komůrce dlouhou zimu, pak obvykle ještě léto a pak zase dlouhou zimu. Předlouhé období půstu.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Kuklí se rovněž ve své komůrce. Kukla je silná a velká, velmi podobná kuklám ostatních příbuzných druhů rodu Andricus.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Tmavnoucí tělo, zabarvující se křídla, to vše naznačuje, že brzy bude „vosí líhnutí”.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Na dochování této samice agamní generace jsem pracoval čtyři roky. První hálky se bohužel seschly, ty další byly napadeny parazity. Až letos jsem se tedy dočkal.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Samice agamní generace Žlabatky Andricus dentimitratus je silná vosa, asi 4 mm velká.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Musím si změřit šuplerou průměr párátka. Pak tato fotografie bude mít přesné měřítko.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Zde vidíme další z mých dochovaných jedinců. Nechal jsem ji projít se po rodné hálce a získal tak méně strojenou fotografii.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

A díky ní mám také v databázi další fotografii křídel. Tentokrát vzácné Žlabatky Andricus dentimitratus.

Andricus dentimitratus (Rejtö, 1887)

Jen mne mrzí, že podobně jako u Žlabatky ježaté si musím zase postesknout. Sexuální generace těchto dvou Žlabatek prý zřejmě existují, snad opět na Dubu Ceru. Pohlavní samci i samice jsou však natolik vzácní, že dosud nikdo ani jejich hálku nepopsal. Pokud by se tak nicméně někdy stalo, tak věřte, že se budu snažit, abych Vám její fotografii také přinesl.

Galerie fotografií

Advertisements

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Žlabatka Zubová čepička, Andricus dentimitratus

  1. Ing. Jiří Chromý napsal:

    Přeji krásný večer,
    jako vždy a opět oceňuji tu Vaši skvělou dokonalost fotografií, spousty postřehů i údajů k zamyšlení, takže se opět ptám: Už máte nakladatele? Velmi rád bych totiž Vaši učebnici používal při výuce entomologie ve svých Entomologických kroužcích. Takto propracované a do detailu ukázané záběry i nastíněné taktiky našich souputníků mne od Vás vždycky nadchnou a líbily by se jistě i mladým entomologům. Těším se na další příspěvek.
    S pozdravem Jiří Chromý

    • Dobrý den,
      děkuji za chválu, od Vás jako kolegy si jí vždycky převelice cením.
      Nakladatele z nejlepších jsem již pro sebe přece našel: je jím internet, tento můj Blog. Jiného zatím aktivně nehledám. Ale ano, někdy v budoucnu, pokud bych měl pocit, že by po takové mé knize byla poptávka a že by splnila svůj osvětový účel a také pokud bych nasbíral ještě trochu více hodnotného materiálu a naučil se lépe formulovat, získal odborného biologa za poradce a cenzora, pak snad vydavatele tištěné verze začnu hledat. Zatím ale tyto podmínky splněny nejsou a abych po sobě chtěl jen zanechat nějaký tištěný odkaz, nějakou památku, to opravdu netoužím.
      Ale ono je to jako s tou výstavou, co jsem nakonec jen díky Vám mohl uspořádat. Nikdy prostě neříkej nikdy.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s