Soužití 1, Vosík a Řasník

Nejrůznější organismy sdílejí životní prostor ve světě kolem nás. Hledají vhodný úkryt před nepřízní počasí, způsob obživy i strategii přežití potomstva. Zdroje potravy jsou v přírodě sice pestré, avšak omezené. Koexistence ve stejném prostoru vede nevyhnutelně k interakcím a vzniku vzájemných vztahů. Kompetice, predace, amenzalismus, komenzálismus, mutualismus, parazitismus, to vše je jen malá ukázka běžných projevů symbiózy tvorů (nejen) Hmyzí říše. Interakce jsou motorem evoluce a vedou k přizpůsobení se, k vývoji, k pokroku. V tomto seriálu chci čtenáři přiblížit některé, mnou pozorované, způsoby koexistence různých organismů.

IMG_1745Pojem parazitismus je pro nás strašidelný a tísnivý. Spojujeme si jej s chováním tvorů, kteří parazitují na člověku a jichž se bojíme tím více, čím méně jsou nám podobní. Přitom parazitismus je zcela běžný způsob soužití. Takový, kdy jeden z partnerů na vzájemné interakci profituje na úkor toho druhého. Parazitismus nemusí být, například vzhledem k rozdílné velikosti subjektů, často ani hostitelem registrován. Pro parazita je obvykle přežití hostitele (alespoň dočasné), zachování jeho zdraví i běžných životních funkcí nezbytné. Parazit nebrání běžnému chování hostitele, jeho rozmnožení. Většinou je proto parazitní vztah pro hostitele pouze drobnou nepříjemností. Horší parazita je však parazitoid [Obecna_parazitologie]. Tedy takový parazit, kterého soužití buď končí smrtí hostitele, nebo alespoň vede k ztrátě základních funkcí umožňujících úspěšné rozmnožení, či plnění jeho životního poslání. Takovým parazitoidem byl třeba Strunovec, popsaný v jednom z mých předchozích příspěvků [Bláznivá kudlanka]. Dnes vám představím podobný příklad soužití dvou živočišných druhů.

Dovolte mi začít trochu zeširoka. Chci mluvit o příslušnících Žahadlových Blanokřídlých (Hymenoptera, Aculeata). Tedy o Sršních (Vespa), Vosách (Vespula), Vosících (Polistes) a jejich parazitech. Společenské vosy [Blan, Aculeata] jsou mezi laiky v nelibosti. A neprávem. Jistě, v případě, že třeba sekačkou na trávu přejedete jejich zemní hnízdo, nebo jim dáte jiný příčinný důvod k pocitu ohrožení, umí se tito Blanokřídlí bránit. Ač jejich bodnutí je jedovaté [Jed], žádné velké nebezpečí od jednoho vpichu obvykle nehrozí [bodnutí]. A hysterie je zde proto zcela zbytečná. Přece: Ač Včela bodá nejméně stejně bolestivě, promíjíme jí to výměnou za produkci medu a jiných Včelích „výrobků“. Myslím, že pro každého zahradníka či sadaře by měla být přítomnost Žahadlových Blanokřídlých (při jisté opatrnosti) velmi vítaná. Zejména proto, že se jejich larvy živí převážně živou potravou [Vzdušní lovci]. Tito lovci vysbírají v širém okolí kdejakou housenku, kdejakého Hmyzího „škůdce“. Pokud není přímo ohrožen, je tento Hmyz neškodný. Sám v okolí jeho hnízd často prodlévám a pozoruji jej. Věřte, že Vosa ba i Sršeň neútočí ani tehdy, pokud se opatrně pohybujete v blízkosti jejich kolonie. Prosím, pokud to není opravdu nezbytné, nelikvidujte jejich hnízda.

Žahadlovým Blanokřídlým Hmyzem, který díky podobnosti s „nebezpečnou“ Vosou získal pověst nepříjemného bodavého tvora, je Vosík. Tento rod má u nás asi šest druhů, z nich nejběžnější je zřejmě Vosík francouzský (Polistes gallicus (Linnaeus, 1767)) [Oko, Wiki]. Často tyto Vosíky sleduji, neboť jsou každoročními hosty na chalupě mých příbuzných. Dělají si hnízdo ve zdi a mají, díky svému vosímu zbarvení i výstražnému postavení, patřičný respekt kolemjdoucích.

Vosík francouzský (Polistes gallicus (Linnaeus, 1767))

Mrzí mne, že dovnitř „cihlového“ hnízda se nepodívám. Ale naštěstí většinou najdu opodál jinou kolonii, méně nepřístupnou. Vosík si dělá hnízdo i v porostu, nebo pod nějakým ochranným krycím prvkem. Společenství čítá snad jen několik málo desítek dělnic. Může v něm být i několik královen, ovšem jen jedna je matkou plodu (tedy klade vajíčka). Všechny dělnice i královny jsou ve slušivém Vosím stejnokroji. Koncem léta můžete zahlédnout i trochu jinak zbarveného samce Vosíka s frajersky zakroucenými tykadly.

Vosík francouzský (Polistes gallicus (Linnaeus, 1767))

Velmi rád Vosíky fotím během jejich práce. Nechají si totiž, na rozdíl od Vos, nakouknout do hnízda. Člověk vidí nakladená vajíčka, drobné larvičky i tlusté larvy těsně před kuklením. K vidění jsou i zavíčkované komůrky, někdy se z nich i klube mladý Vosík. Následující čtyři fotografie zobrazují hnízda s dělnicemi Vosíka skvrnitého (Polistes dominula (Christ, 1791)).

Vosík skvrnitý (Polistes dominula (Christ, 1791))

Vosík skvrnitý (Polistes dominula (Christ, 1791))

Prohlédněte si dobře Vosíky. Jsou velmi podobní „sestřenicím“ Vosám, že?

Vosík skvrnitý (Polistes dominula (Christ, 1791))

Vosík skvrnitý (Polistes dominula (Christ, 1791))

A proč jste si jej měli prohlédnout? Chtěl jsem totiž, aby Vosík přestal být lidmi pronásledován. Vosíci (alespoň druhy u nás se vyskytující) jsou totiž zcela neškodní!! Jsou neútoční, a pokud Vosíka byť i uchopíte do ruky, jeho tenké žihadlo nepropíchne (většinou) lidskou kůži. Proto hnízda Vosíků představují žádné, nebo jen velmi malé nebezpečí. Snažil jsem se vždy svým příbuzným rozdíl mezi Vosou a Vosíkem popsat. Ale málokdo byl ochoten naslouchat. Tak jsem se rozhodl, že viditelné rozdíly ukáži zájemcům na obrázku. Tak je budou moci poznat a nebát se.

Nejprve jsem vyfotil Vosu i Vosíka z „anfasu“ a hledal viditelné rozdíly. Zde je Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791)).

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

A zde Vosa útočná (Vespula germanica (Fabricius, 1793)).

Vosa útočná (Vespula germanica (Fabricius, 1793))

Rozdílná barva a tvar kusadel, čelního štítku či spánkových laloků sice odborníkovi k určení stačí, ovšem rychlé rozlišení rodů se tak neprovádí. Nejrychlejším a nejsnazším rozlišovacím znakem mezi Vosami a Vosíky je tvar jejich zadečku. U Vos je zadeček zúžen do špičky jen na jednom konci (na obrázku vpravo). V místě napojení na hruď (na obrázku vlevo) je široký a pak náhle zkoseně přechází v stopkovitou část s hrudí jej spojující.

Vosa útočná (Vespula germanica (Fabricius, 1793))

U Vosíků je tvar zadečku zřetelně jiný. Nejširší je někde až ve třetině své délky, se zřetelným postupným úžením k oběma koncům. Tedy jak první, tak i poslední zadečkové články jsou mnohem užší než ty prostřední. Tento znak je tak viditelný, že i laik se jej naučí používat k spolehlivému rozlišení Vos a Vosíků. A pak je schopen míru nebezpečí odhalit už při rychlém pohledu na dospělce těchto Blanokřídlých.

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

No snad už teď neškodné Vosíky poznáme, přestaneme se jich bát a zbytečně je pronásledovat.

Při zhotovení předchozí fotky, dokumentující tvar zadečku Vosíka, jsem s úžasem objevil něco neobvyklého. Kdo si na ní povšiml něčeho zvláštního? Vidíte toho parazita? Jen se pozorně podívejte ještě jednou. Na předposledním zadečkovém článku je něco, co tam být nemá. Nějaká oblá věc. Ihned jsem z milého Vosíka a jeho parazita udělal fotomodely. Následující fotografie ukazuje už zřetelněji jejich koexistenci.

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

Co že to tam Vosík má za tvora? Jedná se o velmi zajímavý Hmyzí řád. Jsou to Řasnokřídlí (Strepsididae) [Strepsiptera] a zde to bude pravděpodobně nejběžnější druh u nás, Xenos vesparum Rossi, 1793, tedy jeho pupárium. Že jste ještě o Řasnících neslyšeli? Sám jsem se s nimi setkal tehdy poprvé a jsem stále ještě v začátcích vlastního amatérského poznávání. Přesto věřte, že už před sto lety o nich bylo známo velmi mnoho. Nejen jak vypadají, ale i jak žijí. Poznání života Řasníků přispěla řada světových vědců. K těm neslavnějším patří Jeyaraney Kathirithamby [Kathirithamby, Strepsiptera Endopterygota, Stylopidia Strepsiptera, Stylopidia Host Relationships, Dr.J.Kathirithamby]. V poslední době se Řasnící objevili na řadě blogů a dostává se jim velkého zájmu u odborníků i laiků [ZivaRasnici, Strepsiptera, DH18, Řasnokřídlí]. Obdivuji ty, kteří se dostali ve zkoumání až k zdařilým fotografiím dospělců Řasníka, nebo dokonce jsou schopni určit jejich druh a zkoumat jejich chování. Pro sebe i pro vás si dovolím jejich (a nepatrně i má) pozorování shrnout.

Řasnící jsou parazité, vzdáleně snad příbuzní Broukům (Coleoptera), kteří napadají různé hostitele od Rybenek, přes Blanokřídlý Hmyz (Vosící, Pískorypky), Dvoukřídlé (Diptera) až po některé Ploštice (Heteroptera). Larvy samců i samic rodu Xenos žijí uvnitř těl Vosíků – endoparaziticky. Jsou to takové malé parazitické larvičky, živící se haemolymfou hostitele. Řasník je považován dokonce za parazitoida. Ale ze zcela jiných důvodů, než že by jeho činnost vedla přímo ke smrti hostitele. Tento parazitoid je schopen měnit chování hostitele ve svůj prospěch, vyřadit hostitele z běžného života a přinutit jej stát se loutkou Řasníka!

Dělnice napadené Řasníkem se vyhýbají práci, mnoho se krmí a začínají vypadat a chovat se spíše jako královny Vosíků. Mezitím se v nich vyvíjejí larvy Řasníka. Jeho samci se po ukončení vývoje protlačí mezi zadečkovými tergity hostitele ven a vytvoří kuklu, pupárium. Z něj se ve vhodný čas líhne poletující jedinec. Přední křídla má takový dospělý samec Řasníka redukovaná na pahýly, zadní řasnatá. Pozoruhodné jsou jeho oči, u kterých jsou jednotlivé facety zřetelně odděleny, takže oči vypadají pod silnou lupou jako ostružiny či maliny. Samice většiny druhů Řasníka hostitele nikdy zcela neopouští a dospělá samice zůstává v podobě larvy. To je u tvora s proměnou dokonalou neobvyklé. Řasníci chemicky nutí Vosíky ke shromažďování na místech, kde se pak samci Řasníka líhnou a páří se samicemi parazitujícími jiné Vosíky. Samec Řasníka má k tomu jen několik hodin života. Samice Řasníka proto usnadňují jeho pátrání vylučováním sexuálního feromonu. Pří páření pak samice vystrkují z hostitele ven jen přední část svého těla. Inseminace je tedy traumatická, samec prostě samici nabodne v krční oblasti.

Dělnice Vosíků obvykle umírají koncem léta nebo na podzim. Vosíci, osídleni samcem Řasníka, krátce po jeho líhnutí umírají. Zato takové dělnice Vosíka, jež byly napadeny samicemi Řasníka, nepracují, konzumují mnoho stravy a přežívají zimu společně s královnami Vosíků. Samice Řasníka tedy dělnicím umožní přežít o mnoho déle, než se běžně daří jejich družkám. Řasník dává dalšímu životu parazitovaných samic Vosíka nový smysl – zabezpečit příští generaci parazitoida. Na jaře parazitované dělnice či královny Vosíků poletují z květu na květ. Vosíci dobře ví, kde se líbí jim a i jiným Vosíkům. A pokud jsou napadeni oplodněnou samicí Řasníka, trousí bezděky její larvy právě na místech, která jsou jinými Vosíky hojně navštěvována. Těchto larviček je velké množství, jsou pohyblivé a dokáží pomocí zadečkových štětů skákat. Umí dokonce rozpoznat barvu i tvar potenciálního hostitele, dělnice nebo královny Vosíka. Pokud se takový na květu objeví, larva jej napadá a mezi zadečkovými tergity se prodere do jeho těla. A celý cyklus vývoje Řasníka se opakuje. Někdy už je u Vosíka parazitem obsazeno. V takovém případě se ale klidně další parazit přidá. U větších druhů Vosíků je někdy až několik desítek těchto parazitů (hlavně skrytě žijících samic)!!

Podle většiny zdrojů se Řasník u Vosíků vyvíjí výlučně v dospělých Vosících. Podle našeho odborníka Jakuba Straky [Ziva Rasnici] ovšem rod Xenos napadá již larvy Vosíků. Jestli má pravdu, tak je to další ze vzácných případů, kdy parazit přežije celý vývoj hostitele. Včetně jeho fáze kuklení, kdy dochází k velké přeměně tělních orgánů!

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

Jak dlouho muselo evoluci trvat nechat se vyvinout tomuto vztahu! Řasník bez svého hostitele dnes již není schopen přežít. Zajímavé také je, že když došlo k náhodnému osídlení Severní Ameriky Vosíkem (Polistes dominula), jeho invaze byla prý velmi rychlá. Nebyl tam parazitován Řasníkem a tak se množil obzvláště rychle. To dokladuje, že přítomnost Řasníka je zřejmě významným faktorem regulujícím četnost výskytu Evropských Vosíků.

Při focení jsem se na to zvláštní soužití nemohl vynadívat. A má zvědavost byla probuzena.

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

Vrátil jsem se proto k hnízdu Vosíků, abych se podíval, jestli jsou i jiné dělnice Vosíka parazitovány. Následující snímek ukazuje jiný, ač podobný případ. Tentokrát se samec Řasníka objevil na posledním článku dělnice Vosíka z téhož hnízda.

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

Napadení Vosíka Řasníkem na nás působí, jako nějaká parazitace tvorem z jiného vesmíru. Ne nadarmo si od něj vzali příklad tvůrci sci-fi filmu Vetřelec. Na webu najdete i stránky popisující extra-terestriální vetřelce rodu Xenos [Xenos].

Chcete vědět, jak parazit vypadá uvnitř? Zde vidíte mnou preparovanou kuklu na posledním zadečkovém článku Vosíka. To nahoře je kukla samce Řasníka, ještě krytá tergitem Vosíka.

IMG_1756

A další snímky už ukazují samotného parazita.

IMG_1759

IMG_1760

Je až neuvěřitelné, jak bezbranně tento obnažený parazitoid vypadá.

V živočišné říši je spousta druhů parazitována a mnoho druhů parazituje. Parazituje kde kdo. Nechci urazit čtenáře, ale je pravděpodobné, že i on sám je hostitelem alespoň jednoho parazitního druhu. Odhaduje se dokonce, že až čtyři z pěti živočišných druhů jsou parazity. Někteří parazitují jen fakultativně (příležitostně), jiní trvale. Existují parazité parazitů, a i ti jsou mnohdy dále parazitováni.

Rád se zabývám právě symbiotickými vztahy Hmyzu. Způsoby symbiózy, k jakým se propracoval druh Homo sapiens Linnaeus, 1758, jsou mnohem komplikovanější. I my parazitujeme, i když snad ne fyzicky. Ekonomický, sociální, či dokonce duševní parazitismus jsou běžné společenské jevy. A náš bezohledný způsob využívání řady jiných organismů, mnohdy pro takto dotčené jedince i celé živočišné druhy až fatální, z nás dělá dokonce i parazitoidy – Řasníkovi ne nepodobné.

Galerie fotografií

Reklamy

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Hymenoptera, Parazitismus. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Soužití 1, Vosík a Řasník

  1. Anonymní napsal:

    Škoda, ŽE POZNATKY O PARAZITECH HMYZU,se ještě nedostaly k všeobecnému srovnání s životem mezi lidmi. Obohatilo by to jistě sledovanost komentářů ve sdělovacích prostředcích. Příživnictví je umění,které jak u hmyzu má dlouhý evoluční vývoj.Tonda

  2. Lucie Válová napsal:

    Mám k vosíkům celkem pozitivní vztah a jelikož jsem do dneška brala bez obav věci ze skříňky, kde bydleli (v naší skříňce), tak mě velmi překvapilo, když mě ráno napadla letka hned po sáhnutí pro kartáček a vyfasovala jsem 5 dosti bolestivých žihadel. Tak jak to s tím vosíkem je doopravdy??? Lucka V.V.

    • Dobrý den, mrzí mne, že jsem snad vyvolal mylný dojem. Pocit bezpečí. Vosíci jsou přece jen blízcí příbuzní Vos. Jako takoví brání své teritorium i s nasazením života. Jejich útočnost není tak velká, může se ale za horka, za nedostatku potravy, kdy vznikne v hmízdě podrážděnost, výrazně zvětšit. Zatímco Vosa Vám dá žihadlo klidně za letu, Vosík už musí usednout a vrtivým pohybem žihadlo pod kůži zapíchnout. Má-li čas a vybral-li si tenkou kůži – uspěje. Pozor, je spousta míst na těle, kudy jeho žihadlo pronikne ještě snadněji. U očí, na rukou mezi prsty apod. Také děti jsou mnohem více ohroženy! I já sám už dostal několik takových žihadel Vosíka. Díval jsem se tehdy nevěřícně na Vosíkovo snažení, dokud jsem neucítil bolest. Naštěstí Vosíkovo bodnutí, ač bolestivé, nevyvolává většinou takové silné otoky a alergické reakce jako bodnutí Vos. Ovšem každý reaguje jinak – tak opatrně.
      Navíc, Vosy i Vosíci (i včely) při bodnutí uvolňují chemické aromatické látky, které pobízí k útočení, zaměřují na cíl ostatní jedince z hnízda. Takže při prvním bodnutí zapomeňte na řeči o neútočnosti Vosíků a rychle pryč. Jinak jich schytáte třeba pět.

      • Babsy napsal:

        Já tedy už taky žihadlo od Vosíka dostala – na hranu krku a ramene. Trošku mi to oteklo, ale nijak mi to nevadilo.
        Děkuji Vám za hezký vzkaz na mém blogu.
        Jak jste mne našel? 🙂

  3. Krásný a poučný článek. Taky tu žije vosík, ale navzájem se tolerujeme a jsem ráda za jeho přítomnost, starají se mi o škůdce na zahradě a vidět ho, jak uloví housenku je fakt zážitek. Loni se uhnízdili pod plastovým krytem na sloupku plotu, při focení jsem se o sloupek opřela a rozkývala plastový kryt a výsledek byla dvě bodnutí, ale byla to moje chyba. Jinak je to mírumilovné stvoření.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s