Soužití 1, Vosík a Řasník

Nejrůznější organismy sdílejí životní prostor ve světě kolem nás. Hledají vhodný úkryt před nepřízní počasí, způsob obživy i strategii přežití potomstva. Zdroje potravy jsou v přírodě sice pestré, avšak omezené. Koexistence ve stejném prostoru vede nevyhnutelně k interakcím a vzniku vzájemných vztahů. Kompetice, predace, amenzalismus, komenzálismus, mutualismus, parazitismus, to vše je jen malá ukázka běžných projevů symbiózy tvorů (nejen) Hmyzí říše. Interakce jsou motorem evoluce a vedou k přizpůsobení se, k vývoji, k pokroku. V tomto seriálu chci čtenáři přiblížit některé, mnou pozorované, způsoby koexistence různých organismů.

IMG_1745Pojem parazitismus je pro nás strašidelný a tísnivý. Spojujeme si jej s chováním tvorů, kteří parazitují na člověku a jichž se bojíme tím více, čím méně jsou nám podobní. Přitom parazitismus je zcela běžný způsob soužití. Takový, kdy jeden z partnerů na vzájemné interakci profituje na úkor toho druhého. Parazitismus nemusí být, například vzhledem k rozdílné velikosti subjektů, často ani hostitelem registrován. Pro parazita je obvykle přežití hostitele (alespoň dočasné), zachování jeho zdraví i běžných životních funkcí nezbytné. Parazit nebrání běžnému chování hostitele, jeho rozmnožení. Většinou je proto parazitní vztah pro hostitele pouze drobnou nepříjemností. Horší parazita je však parazitoid [Obecna_parazitologie]. Tedy takový parazit, kterého soužití buď končí smrtí hostitele, nebo alespoň vede k ztrátě základních funkcí umožňujících úspěšné rozmnožení, či plnění jeho životního poslání. Takovým parazitoidem byl třeba Strunovec, popsaný v jednom z mých předchozích příspěvků [Bláznivá kudlanka]. Dnes vám představím podobný příklad soužití dvou živočišných druhů.

Dovolte mi začít trochu zeširoka. Chci mluvit o příslušnících Žahadlových Blanokřídlých (Hymenoptera, Aculeata). Tedy o Sršních (Vespa), Vosách (Vespula), Vosících (Polistes) a jejich parazitech. Společenské vosy [Blan, Aculeata] jsou mezi laiky v nelibosti. A neprávem. Jistě, v případě, že třeba sekačkou na trávu přejedete jejich zemní hnízdo, nebo jim dáte jiný příčinný důvod k pocitu ohrožení, umí se tito Blanokřídlí bránit. Ač jejich bodnutí je jedovaté [Jed], žádné velké nebezpečí od jednoho vpichu obvykle nehrozí [bodnutí]. A hysterie je zde proto zcela zbytečná. Přece: Ač Včela bodá nejméně stejně bolestivě, promíjíme jí to výměnou za produkci medu a jiných Včelích „výrobků“. Myslím, že pro každého zahradníka či sadaře by měla být přítomnost Žahadlových Blanokřídlých (při jisté opatrnosti) velmi vítaná. Zejména proto, že se jejich larvy živí převážně živou potravou [Vzdušní lovci]. Tito lovci vysbírají v širém okolí kdejakou housenku, kdejakého Hmyzího „škůdce“. Pokud není přímo ohrožen, je tento Hmyz neškodný. Sám v okolí jeho hnízd často prodlévám a pozoruji jej. Věřte, že Vosa ba i Sršeň neútočí ani tehdy, pokud se opatrně pohybujete v blízkosti jejich kolonie. Prosím, pokud to není opravdu nezbytné, nelikvidujte jejich hnízda.

Žahadlovým Blanokřídlým Hmyzem, který díky podobnosti s „nebezpečnou“ Vosou získal pověst nepříjemného bodavého tvora, je Vosík. Tento rod má u nás asi šest druhů, z nich nejběžnější je zřejmě Vosík francouzský (Polistes gallicus (Linnaeus, 1767)) [Oko, Wiki]. Často tyto Vosíky sleduji, neboť jsou každoročními hosty na chalupě mých příbuzných. Dělají si hnízdo ve zdi a mají, díky svému vosímu zbarvení i výstražnému postavení, patřičný respekt kolemjdoucích.

Vosík francouzský (Polistes gallicus (Linnaeus, 1767))

Mrzí mne, že dovnitř „cihlového“ hnízda se nepodívám. Ale naštěstí většinou najdu opodál jinou kolonii, méně nepřístupnou. Vosík si dělá hnízdo i v porostu, nebo pod nějakým ochranným krycím prvkem. Společenství čítá snad jen několik málo desítek dělnic. Může v něm být i několik královen, ovšem jen jedna je matkou plodu (tedy klade vajíčka). Všechny dělnice i královny jsou ve slušivém Vosím stejnokroji. Koncem léta můžete zahlédnout i trochu jinak zbarveného samce Vosíka s frajersky zakroucenými tykadly.

Vosík francouzský (Polistes gallicus (Linnaeus, 1767))

Velmi rád Vosíky fotím během jejich práce. Nechají si totiž, na rozdíl od Vos, nakouknout do hnízda. Člověk vidí nakladená vajíčka, drobné larvičky i tlusté larvy těsně před kuklením. K vidění jsou i zavíčkované komůrky, někdy se z nich i klube mladý Vosík. Následující čtyři fotografie zobrazují hnízda s dělnicemi Vosíka skvrnitého (Polistes dominula (Christ, 1791)).

Vosík skvrnitý (Polistes dominula (Christ, 1791))

Vosík skvrnitý (Polistes dominula (Christ, 1791))

Prohlédněte si dobře Vosíky. Jsou velmi podobní „sestřenicím“ Vosám, že?

Vosík skvrnitý (Polistes dominula (Christ, 1791))

Vosík skvrnitý (Polistes dominula (Christ, 1791))

A proč jste si jej měli prohlédnout? Chtěl jsem totiž, aby Vosík přestal být lidmi pronásledován. Vosíci (alespoň druhy u nás se vyskytující) jsou totiž zcela neškodní!! Jsou neútoční, a pokud Vosíka byť i uchopíte do ruky, jeho tenké žihadlo nepropíchne (většinou) lidskou kůži. Proto hnízda Vosíků představují žádné, nebo jen velmi malé nebezpečí. Snažil jsem se vždy svým příbuzným rozdíl mezi Vosou a Vosíkem popsat. Ale málokdo byl ochoten naslouchat. Tak jsem se rozhodl, že viditelné rozdíly ukáži zájemcům na obrázku. Tak je budou moci poznat a nebát se.

Nejprve jsem vyfotil Vosu i Vosíka z „anfasu“ a hledal viditelné rozdíly. Zde je Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791)).

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

A zde Vosa útočná (Vespula germanica (Fabricius, 1793)).

Vosa útočná (Vespula germanica (Fabricius, 1793))

Rozdílná barva a tvar kusadel, čelního štítku či spánkových laloků sice odborníkovi k určení stačí, ovšem rychlé rozlišení rodů se tak neprovádí. Nejrychlejším a nejsnazším rozlišovacím znakem mezi Vosami a Vosíky je tvar jejich zadečku. U Vos je zadeček zúžen do špičky jen na jednom konci (na obrázku vpravo). V místě napojení na hruď (na obrázku vlevo) je široký a pak náhle zkoseně přechází v stopkovitou část s hrudí jej spojující.

Vosa útočná (Vespula germanica (Fabricius, 1793))

U Vosíků je tvar zadečku zřetelně jiný. Nejširší je někde až ve třetině své délky, se zřetelným postupným úžením k oběma koncům. Tedy jak první, tak i poslední zadečkové články jsou mnohem užší než ty prostřední. Tento znak je tak viditelný, že i laik se jej naučí používat k spolehlivému rozlišení Vos a Vosíků. A pak je schopen míru nebezpečí odhalit už při rychlém pohledu na dospělce těchto Blanokřídlých.

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

No snad už teď neškodné Vosíky poznáme, přestaneme se jich bát a zbytečně je pronásledovat.

Při zhotovení předchozí fotky, dokumentující tvar zadečku Vosíka, jsem s úžasem objevil něco neobvyklého. Kdo si na ní povšiml něčeho zvláštního? Vidíte toho parazita? Jen se pozorně podívejte ještě jednou. Na předposledním zadečkovém článku je něco, co tam být nemá. Nějaká oblá věc. Ihned jsem z milého Vosíka a jeho parazita udělal fotomodely. Následující fotografie ukazuje už zřetelněji jejich koexistenci.

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

Co že to tam Vosík má za tvora? Jedná se o velmi zajímavý Hmyzí řád. Jsou to Řasnokřídlí (Strepsididae) [Strepsiptera] a zde to bude pravděpodobně nejběžnější druh u nás, Xenos vesparum Rossi, 1793, tedy jeho pupárium. Že jste ještě o Řasnících neslyšeli? Sám jsem se s nimi setkal tehdy poprvé a jsem stále ještě v začátcích vlastního amatérského poznávání. Přesto věřte, že už před sto lety o nich bylo známo velmi mnoho. Nejen jak vypadají, ale i jak žijí. Poznání života Řasníků přispěla řada světových vědců. K těm neslavnějším patří Jeyaraney Kathirithamby [Kathirithamby, Strepsiptera Endopterygota, Stylopidia Strepsiptera, Stylopidia Host Relationships, Dr.J.Kathirithamby]. V poslední době se Řasnící objevili na řadě blogů a dostává se jim velkého zájmu u odborníků i laiků [ZivaRasnici, Strepsiptera, DH18, Řasnokřídlí]. Obdivuji ty, kteří se dostali ve zkoumání až k zdařilým fotografiím dospělců Řasníka, nebo dokonce jsou schopni určit jejich druh a zkoumat jejich chování. Pro sebe i pro vás si dovolím jejich (a nepatrně i má) pozorování shrnout.

Řasnící jsou parazité, vzdáleně snad příbuzní Broukům (Coleoptera), kteří napadají různé hostitele od Rybenek, přes Blanokřídlý Hmyz (Vosící, Pískorypky), Dvoukřídlé (Diptera) až po některé Ploštice (Heteroptera). Larvy samců i samic rodu Xenos žijí uvnitř těl Vosíků – endoparaziticky. Jsou to takové malé parazitické larvičky, živící se haemolymfou hostitele. Řasník je považován dokonce za parazitoida. Ale ze zcela jiných důvodů, než že by jeho činnost vedla přímo ke smrti hostitele. Tento parazitoid je schopen měnit chování hostitele ve svůj prospěch, vyřadit hostitele z běžného života a přinutit jej stát se loutkou Řasníka!

Dělnice napadené Řasníkem se vyhýbají práci, mnoho se krmí a začínají vypadat a chovat se spíše jako královny Vosíků. Mezitím se v nich vyvíjejí larvy Řasníka. Jeho samci se po ukončení vývoje protlačí mezi zadečkovými tergity hostitele ven a vytvoří kuklu, pupárium. Z něj se ve vhodný čas líhne poletující jedinec. Přední křídla má takový dospělý samec Řasníka redukovaná na pahýly, zadní řasnatá. Pozoruhodné jsou jeho oči, u kterých jsou jednotlivé facety zřetelně odděleny, takže oči vypadají pod silnou lupou jako ostružiny či maliny. Samice většiny druhů Řasníka hostitele nikdy zcela neopouští a dospělá samice zůstává v podobě larvy. To je u tvora s proměnou dokonalou neobvyklé. Řasníci chemicky nutí Vosíky ke shromažďování na místech, kde se pak samci Řasníka líhnou a páří se samicemi parazitujícími jiné Vosíky. Samec Řasníka má k tomu jen několik hodin života. Samice Řasníka proto usnadňují jeho pátrání vylučováním sexuálního feromonu. Pří páření pak samice vystrkují z hostitele ven jen přední část svého těla. Inseminace je tedy traumatická, samec prostě samici nabodne v krční oblasti.

Dělnice Vosíků obvykle umírají koncem léta nebo na podzim. Vosíci, osídleni samcem Řasníka, krátce po jeho líhnutí umírají. Zato takové dělnice Vosíka, jež byly napadeny samicemi Řasníka, nepracují, konzumují mnoho stravy a přežívají zimu společně s královnami Vosíků. Samice Řasníka tedy dělnicím umožní přežít o mnoho déle, než se běžně daří jejich družkám. Řasník dává dalšímu životu parazitovaných samic Vosíka nový smysl – zabezpečit příští generaci parazitoida. Na jaře parazitované dělnice či královny Vosíků poletují z květu na květ. Vosíci dobře ví, kde se líbí jim a i jiným Vosíkům. A pokud jsou napadeni oplodněnou samicí Řasníka, trousí bezděky její larvy právě na místech, která jsou jinými Vosíky hojně navštěvována. Těchto larviček je velké množství, jsou pohyblivé a dokáží pomocí zadečkových štětů skákat. Umí dokonce rozpoznat barvu i tvar potenciálního hostitele, dělnice nebo královny Vosíka. Pokud se takový na květu objeví, larva jej napadá a mezi zadečkovými tergity se prodere do jeho těla. A celý cyklus vývoje Řasníka se opakuje. Někdy už je u Vosíka parazitem obsazeno. V takovém případě se ale klidně další parazit přidá. U větších druhů Vosíků je někdy až několik desítek těchto parazitů (hlavně skrytě žijících samic)!!

Podle většiny zdrojů se Řasník u Vosíků vyvíjí výlučně v dospělých Vosících. Podle našeho odborníka Jakuba Straky [Ziva Rasnici] ovšem rod Xenos napadá již larvy Vosíků. Jestli má pravdu, tak je to další ze vzácných případů, kdy parazit přežije celý vývoj hostitele. Včetně jeho fáze kuklení, kdy dochází k velké přeměně tělních orgánů!

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

Jak dlouho muselo evoluci trvat nechat se vyvinout tomuto vztahu! Řasník bez svého hostitele dnes již není schopen přežít. Zajímavé také je, že když došlo k náhodnému osídlení Severní Ameriky Vosíkem (Polistes dominula), jeho invaze byla prý velmi rychlá. Nebyl tam parazitován Řasníkem a tak se množil obzvláště rychle. To dokladuje, že přítomnost Řasníka je zřejmě významným faktorem regulujícím četnost výskytu Evropských Vosíků.

Při focení jsem se na to zvláštní soužití nemohl vynadívat. A má zvědavost byla probuzena.

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

Vrátil jsem se proto k hnízdu Vosíků, abych se podíval, jestli jsou i jiné dělnice Vosíka parazitovány. Následující snímek ukazuje jiný, ač podobný případ. Tentokrát se samec Řasníka objevil na posledním článku dělnice Vosíka z téhož hnízda.

Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791))

Napadení Vosíka Řasníkem na nás působí, jako nějaká parazitace tvorem z jiného vesmíru. Ne nadarmo si od něj vzali příklad tvůrci sci-fi filmu Vetřelec. Na webu najdete i stránky popisující extra-terestriální vetřelce rodu Xenos [Xenos].

Chcete vědět, jak parazit vypadá uvnitř? Zde vidíte mnou preparovanou kuklu na posledním zadečkovém článku Vosíka. To nahoře je kukla samce Řasníka, ještě krytá tergitem Vosíka.

IMG_1756

A další snímky už ukazují samotného parazita.

IMG_1759

IMG_1760

Je až neuvěřitelné, jak bezbranně tento obnažený parazitoid vypadá.

V živočišné říši je spousta druhů parazitována a mnoho druhů parazituje. Parazituje kde kdo. Nechci urazit čtenáře, ale je pravděpodobné, že i on sám je hostitelem alespoň jednoho parazitního druhu. Odhaduje se dokonce, že až čtyři z pěti živočišných druhů jsou parazity. Někteří parazitují jen fakultativně (příležitostně), jiní trvale. Existují parazité parazitů, a i ti jsou mnohdy dále parazitováni.

Rád se zabývám právě symbiotickými vztahy Hmyzu. Způsoby symbiózy, k jakým se propracoval druh Homo sapiens Linnaeus, 1758, jsou mnohem komplikovanější. I my parazitujeme, i když snad ne fyzicky. Ekonomický, sociální, či dokonce duševní parazitismus jsou běžné společenské jevy. A náš bezohledný způsob využívání řady jiných organismů, mnohdy pro takto dotčené jedince i celé živočišné druhy až fatální, z nás dělá dokonce i parazitoidy – Řasníkovi ne nepodobné.

Galerie fotografií

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Hymenoptera, Parazitismus. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Soužití 1, Vosík a Řasník

  1. Anonymní napsal:

    Škoda, ŽE POZNATKY O PARAZITECH HMYZU,se ještě nedostaly k všeobecnému srovnání s životem mezi lidmi. Obohatilo by to jistě sledovanost komentářů ve sdělovacích prostředcích. Příživnictví je umění,které jak u hmyzu má dlouhý evoluční vývoj.Tonda

  2. Lucie Válová napsal:

    Mám k vosíkům celkem pozitivní vztah a jelikož jsem do dneška brala bez obav věci ze skříňky, kde bydleli (v naší skříňce), tak mě velmi překvapilo, když mě ráno napadla letka hned po sáhnutí pro kartáček a vyfasovala jsem 5 dosti bolestivých žihadel. Tak jak to s tím vosíkem je doopravdy??? Lucka V.V.

    • Dobrý den, mrzí mne, že jsem snad vyvolal mylný dojem. Pocit bezpečí. Vosíci jsou přece jen blízcí příbuzní Vos. Jako takoví brání své teritorium i s nasazením života. Jejich útočnost není tak velká, může se ale za horka, za nedostatku potravy, kdy vznikne v hmízdě podrážděnost, výrazně zvětšit. Zatímco Vosa Vám dá žihadlo klidně za letu, Vosík už musí usednout a vrtivým pohybem žihadlo pod kůži zapíchnout. Má-li čas a vybral-li si tenkou kůži – uspěje. Pozor, je spousta míst na těle, kudy jeho žihadlo pronikne ještě snadněji. U očí, na rukou mezi prsty apod. Také děti jsou mnohem více ohroženy! I já sám už dostal několik takových žihadel Vosíka. Díval jsem se tehdy nevěřícně na Vosíkovo snažení, dokud jsem neucítil bolest. Naštěstí Vosíkovo bodnutí, ač bolestivé, nevyvolává většinou takové silné otoky a alergické reakce jako bodnutí Vos. Ovšem každý reaguje jinak – tak opatrně.
      Navíc, Vosy i Vosíci (i včely) při bodnutí uvolňují chemické aromatické látky, které pobízí k útočení, zaměřují na cíl ostatní jedince z hnízda. Takže při prvním bodnutí zapomeňte na řeči o neútočnosti Vosíků a rychle pryč. Jinak jich schytáte třeba pět.

      • Babsy napsal:

        Já tedy už taky žihadlo od Vosíka dostala – na hranu krku a ramene. Trošku mi to oteklo, ale nijak mi to nevadilo.
        Děkuji Vám za hezký vzkaz na mém blogu.
        Jak jste mne našel? 🙂

  3. Krásný a poučný článek. Taky tu žije vosík, ale navzájem se tolerujeme a jsem ráda za jeho přítomnost, starají se mi o škůdce na zahradě a vidět ho, jak uloví housenku je fakt zážitek. Loni se uhnízdili pod plastovým krytem na sloupku plotu, při focení jsem se o sloupek opřela a rozkývala plastový kryt a výsledek byla dvě bodnutí, ale byla to moje chyba. Jinak je to mírumilovné stvoření.

  4. Pavla napsal:

    Dobrý den,
    náhodně jsem se dostala přes fotogalerii k Vašemu článku. Udělal mi radost. Už čtyři roky za sebou hostíme na našem střešním okně vosíky. Je pravda, že agresivitu téměř postrádají, i když bodnutí je prý vzhledem k obsahu jedu dosti bolestivé (nemáme osobní zkušenost). Připadají mi dost legrační, často někam zapadnou a neumí se vyhrabat, jejich koordinace pohybu není dokonalá (možná za to mohou dlouhé nohy). Nejvíc jsme se bavili, když vosík hodoval na melounu a snažil se odkopávat mravence, kteří mu na jeho kus dobroty neustále lezli.
    Zdravím Pavla D.

    • Dobrý den, moc jste mne potěšila. Právě takový úžas, obdiv, vztah k přírodě a všem jejím drobným projevům chci svými články podporovat. Jiří Švábík

      • Iva Brániková napsal:

        Dobrý den, Jiří, děkuji za radost z objevu vašeho blogu. Našla jsem ho ale při účelovém googlení právě ohledně Vosíků, a tak poprosím o radu….
        Tři vosíkovic rodinky letos obydlely dočasně odstavený automobil (asi jde o Vosíky francouzské, protože obsazený automobil je C5 🙂 Teď už vážně – dvě kolonie bych potřebovala přestěhovat – první je ve škvíře mezi zadními a předními dveřni u řidiče a druhá mezi krytem a víčkem nádrže (variantu „uspat“ kouřem a sloupnout do krabičky asi nelze).
        Nerada bych jim ublížila a zároveň se chci vyvyrovat jejich hněvu (na bodnutí jejich sestřenice vosy mám dost silnou alergii).
        Máte nějakou radu?
        Předem moc děkuji
        IvaB

      • Dobrý den, děkuji za přečtení i komentář.
        Já také již jednou Vosíky i s hnízdem přemisťoval. Jejich hnízdo drží jen na tenké (i když tuhé) stopce. Udělal jsem proto smyčku z nitě (s dvojitým uzlem) a převlékl ji přes hnízdo. Utáhl jsem smyčku kolem úzkého krčku a pak hnízdo nožem od podkladu odřízl (tedy pochopitelně tak, aby uzel zůstal i s většinou krčku na hnízdě). Chce to vše dělat velmi pomalu a nechat obyvatele vždy uklidnit. Pak jsem hnízdo na niti přenesl na nové stanoviště, ale vždy jen malými přískoky, tedy tak o půl metru a pak zase za hodinu o půl metru. Aby se Vosíci zklidnili a hlavně aby se naučili chodit k hnízdu na jeho nové poloze. Aby tedy jedinci, kteří jsou právě mimo hnízdo, je po svém návratu našli. Pak jsem niť provlékl dírkou vyvrtanou dřevem na novém stanovišti a zavázal tak, aby hnízdo viselo a ničeho se nedotýkalo. Během operace jsem nedostal ani jedno žihadlo, i když jsem měl několikrát namále.
        Přeji hodně úspěchů. Jiří švábík

  5. Dominik Uhlík napsal:

    Dobrý den, nechcete doplnit českou stránku Xenos vesporum na cs.wikipedia.org alespoň o fotografie?

    • Dobrý den,
      děkuji za doporučení. Já mám také rád Wikipedii a mnohdy z ní i čerpám. Bohužel, ne vždy jsou informace na ní přesné a musím je často ověřovat v odborných statích. Myslím, že to je právě tím, jak spontánně Wikipedie vzniká. Píší ji amatéři (to není urážlivé slovo, znamená to v překladu nadšenci), fakta jsou verifikována jen komunitou (ovšem ne vědeckou!). To vše by nebyl problém, pokud by se to zároveň netvářilo jako zdroj nezpochybnitelných faktických informací. Encyklopedie obecně se za takový zdroj implicitně považují a Wikipedia z toho těží. Už v tom je prvotní desinformace – chybí zde skutečný garant.
      Opravdu nerad bych, třeba nevědomky, přispíval k desinformacím. Jako amatér se občas chybám jednoduše nevyhnu. Proto ponechám své fotografie i se svými komentáři raději v takovém vymezeném prostoru internetu, jenž jasně deklaruje, že není odborným zdrojem, ale pouze amatérským příspěvkem, mým blogem. Vím, přicházím tak o větší publicitu. Zdá se mi to tak ale poctivé.
      ALE : Nebráním se užití a zveřejnění mých fotografií. Tedy v případě, že nějaký skutečný odborník bude ochoten upravit či doplnit (s využitím mých podkladů) jakýkoli článek na Wikipedii. V takovém případě si vymíním jen odkaz na zdroj, a dodržení vlastnických a autorských práv – aby se fotka nestala být považována za veřejný majetek (jak se u materiálu umístěného na Wikipedii často děje).
      Váš Jiří Švábík

  6. Míra Klimeš napsal:

    Zdravím, Jiří!
    Na FB jsem se dozvěděl o existenci vosíka a vygoooglil jsem si nejen váš obrázek vosíka, ale rovnou i s řasníkem, kterého taky neznám. A obrázek byl součástí bezva článku! Ještě to tu budu muset prozkoumat, je to tu boží!!
    Popisujete, jak lze odlišit vosíka od vosy. Mně osobně se zdá, že nejrychlejší identifikace by byla podle tykadel – vosík je má žlutá (minimálně na konci).
    Rád bych se zeptal na toto: Lze obecně říct, že žlutá barva tykadel je spolehlivým znakem pro odlišení „kdejaké vosy“ od „kdejakého vosíka“? Nebo existují druhy vos i vosíků, kteří na moji snahu o zjednodušení identifikace neberou kašlou? 😉

    • Dobrý den, děkuji za pochvalu.
      Máte pravdu, většina pravých Vos (snad i všechny) má tykadla tmavá až černá. Ne však již každý Vosík má tykadla žlutá! Jak správně říkáte, jsou žlutá někdy jen na konci. U zahraničních druhů jsou dokonce případy, kdy jsou tykadla celá víceméně tmavě hnědá. Další důvod proč to nedoporučuji je, že skupina Sršňů má tykadla opět světlá a přesto zadeček podobný Vosám. Vosy a Sršni jsou si blízce příbuzné rody tribu Vespini, spolu s Vosíky patří do podčeledi Vespinae.
      Nu ale Vámi navrhovaná pomůcka rozlišení Vosíků a Vos u našich druhů funguje správně – a je rychlá. Tak proč ne?! Já osobně jsem ale již uvyklý rozeznávat je rychlým pohledem na tvar těla.
      Váš Jiří Švábík

  7. Iva Brániková napsal:

    Zdravím, Jiří,
    díky za radu (snad ji využiji přiště). Nakonec musela akce proběhnout rychleji než jsem čekala (už 20. před polednem to bylo hned nebo nic). Dveřní a zazrcadlová parta už nebyly a podařilo se mi zachránit jen ty od nádrže 😦
    Odloupla jsem stopku plastovým pravítkem do kartonové krabičky s víkem a vlezovými otvory. Naštěstí stopkou dolů. Tři hlídači, co byli zrovna doma, se během přesunu na třešeň cca 2 m od auta a ani do večera nepohnuli. Už jsem se bála, že snaha byla marná.
    Druhý den po ránu si ale systematicky pro něco létali na kočičí žebřík (10 let mrtvý strom u okna). Usoudila jsem, že pro dřevo na opravu. Krabička se po noční bouřce sice rozlepila, ale hlídači pilně pobíhali po hnízdě. Dostali ještě stříšku z plastového kyblíku pro případ dalších bouřek a ve vedrech jim občas chladím okolí lehkou sprchou.
    Včera večer už byly v některých zavíčkovaných buňkách dírky – snad nová generace…
    Překvapilo mě, jak jsou stateční. A doufám, že se za mě přimluví, abych nepřišla do pekla za ty jejich sousedy.
    IvaB

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s