O důchodech a rovnici kontinuity

Pro správné pochopení obsahu tohoto článku doporučuji nejprve přečíst úvodní článek A≠F*s.

Byl jsem nedávno s kamarády v hospodě a došlo v diskusi na důchody. Už zase? Pokolikáté?! Jak beznadějná věc. Rozčilení, emoce. Když pak zazněly fráze o tom, jak že si musíme sami na důchody vydělat, jinak nic nebudeme mít, jak je potřeba reformovat důchodový systém, neodolal jsem a opatrně namítl, že problém nebude tak silný, že přece jde pořád o ty samé peníze, jejich počet se nezvětší tím, jestli se důchodová reforma udělá nebo ne. Přece rovnice kontinuity musí platit i tady. To jsem ale dopadl! Jsem prý levičák, rovnostář, nerozumím ekonomice. V tom posledním měli asi pravdu. Nejsem ekonom a používám asi nesprávné pojmy, mé argumentace asi nejsou dost briskní. Přesto si myslím, že prostý rozum musí stačit pro pochopení základních souvislostí.

Populační křivka a změna její derivace
Zkusil jsem nejprve problém sám pochopit. Problém penzijních důchodů je zjevně ve dvou faktorech. Prvním z nich je navýšení průměrného věku dožití. Druhým je narovnání populační křivky (tedy změna derivace počtu lidí v čase z velké hodnoty kladné na hodnotu blízkou nule, a snad až na nepatrně zápornou).

Čerstvě narození rostou, učí se, trochu tak spotřebovávají, aby pak za nějakých 25 let od narození výrazně posílili ekonomiku vlastní produkcí. Produkují zhruba 40 let, než začnou pouze spotřebovávat. Populace ČR v předchozím dlouhém období vykazovala růst. V takových časech je počet lidí konzumujících penzi neustále menší, než počet těch produktivních. Tehdy bylo výhodné nespoléhat více na tradiční systém, kdy své zestárlé rodiče živí jejich děti, a zavést penzijní systém průběžný. Je pro období růstu populace přirozený. Pokud stát na svá bedra přebere zodpovědnost za důchodce, vyřeší sociální problém a navíc uvolní pracovní sílu. Mladí se již více nemusí starat o své rodiče a stanou se tak mobilními. Ekonomice to navíc pomůže, neboť staří, o které je dobře postaráno, rychleji uvolňují místo mladým. A vždy je jich méně než těch zaměstnaných, takže to není ani příliš drahé řešení. Tak tomu bylo dříve.

Dnes máme ale období silného růstu populace za sebou a rodí se nám méně dětí. Je to přechodná doba, kdy se klesá porodnost a zvyšuje se věk dožití. (Chce se mi říci, že se snižuje rychlost růstu populace, to bych ale nesprávně mluvil o druhé derivaci, přičemž zde se snižuje spíše jen první derivace počtu lidí. Promiňte mi ty matematické pojmy, bez nich se ale bohužel, v českém jazyce, tento fakt nedá přesně vyjádřit!) To ještě nutně neznamená, že je nás fakticky méně, ale i k tomu může nakonec dojít. Tento přechod z rychlého velkého nárůstu populace k rovnovážnému (normálnímu) stavu je kritické období, kdy se zvyšuje počet penzistů vztaženo na počet obyvatel. Počet penzistů je totiž dán vyšší porodností z před 65 let, zatímco počet zaměstnaných tou nižší z před asi 40 let. (Nebo možná stejnou, avšak prodloužení věku dožití to zde trochu posouvá.) Díky zprůměrování tohoto jevu různověkostí populace, se dá očekávat zhruba dvacetiletá kulminace přechodného období. Toto problematické období se projevuje již dnes a nejhorší bude v letech 2050 až 2060. Až skončí (někdy po roce 2060), bude zase počet penzistů na počet obyvatel v čase stabilní, relativně nízký.

Problém penzijní je tedy dočasný. Teď jde jen o to, jak je závažný a jak jej lze řešit.

Odhad závažnosti problému

Procenta a rozptyl prognóz
Zkusím závažnost problému spočítat. Budu uvažovat v procentech, ale i v absolutních číslech. Ona ta procenta jsou sice názornější, avšak často se s nimi účelově manipuluje. Když se totiž zvedne kupříkladu hodinová mzda z 80 Kč/hod na 100 Kč/hod, je to navýšení o 25%. Avšak pokud dojde k poklesu zpět na původní hodnotu, je to pokles jen 20%!! Prostě u výpočtu procent záleží na základu. Budu se snažit být férový.

Také budu používat střední hodnotu prognostického odhadu růstu populace ČSÚ. Každá prognóza má velký rozptyl, zejména je-li dlouhodobá. Pokud použijete scénář, který připouští kombinaci všech špatných vlivů – tedy tzv. katastrofický scénář, snadno dostanete alarmující, populistické, ale velmi nepravděpodobné hodnoty. Jejich užívání mnohými novináři hraničí s šířením poplašných zpráv. Novináři potřebují zprávy dramatické, senzační, vzrušující. Realita je pro ně šedá, nudná. Tak si ji vždy trochu přibarvují. Nevěřte všemu, co napíší noviny, nebo řekne někdo v televizi! Ověřujte vstupní data i výpočty!

Statistika odborníka z VŠE
Hledal jsem tak dlouho důvěryhodný zdroj a našel jsem článek z VŠE v Praze, kde RNDr. Tomáš Fiala, CSc [Fiala] rozebírá statistické a prognostické údaje. Opírá se o data ČSÚ. Přepočítal jsem si jeho data a dospěl k těmto číslům: Podle jeho predikcí bude problém vrcholit kolem roku 2050. Do té doby se skoro nic neděje, počet důchodců na 1 osobu se až do roku 2040 zvedne (oproti roku 2010) jen o necelých 17%. V letech 2050 až 2060 bude navýšení (oproti roku 2010) o 34.5%, pak ale dojde zase k návratu na hodnoty před rokem 2010! Tedy k výraznému poklesu relativního počtu důchodců (oproti roku 2050 i 2010)! Potvrzuje se tedy, že nejde o problém s důchodovým systémem obecně, je to jen jev přechodný! Jakmile se populační křivka srovná (dojde ke stagnaci počtu obyvatel), relativní počet důchodců přestane přibývat. Podobný trend zaznamenali před 30 lety v USA, pesimistické odhady poklesu populace se nepotvrdily!

Jistě jsou i jiné odhady, ty založené na počtu důchodců vztaženému k počtu zaměstnaných. Viděl jsem třeba varovné výkřiky, jak prý Evropská komise tvrdí, že dnes jednoho důchodce u nás živí čtyři pracující, v roce 2060 ale bude na jednoho důchodce vydělávat jen 2 lidé [Lži]. Článek se snaží navodit pocit, že to bude o 100% horší! Samozřejmě, že to Evropská komise nikdy netvrdila, tedy ne o Česku! Mluvili o Evropě a to je rozdíl! (Já si původní zprávu Evropské komise dohledal.) Navíc opět využili nejméně pravděpodobnou, katastrofickou variantu rozptylu prognózy, ne tu střední, pravděpodobnou. A ještě si našli malý výchozí základ (počet zaměstnaných), ke kterému vztahovali. A také hrubě zkreslili výsledek. Samozřejmě v takové manipulaci dostanete velmi varovné číslo. Nesmysl, manipulace, snad i poplašná zpráva! Takto bychom mohli vztáhnout třeba k počtu pracujících ve výrobě a vyšlo by to ještě dramatičtěji!

Nezaměňujme také problém rostoucího relativního počtu důchodců s jiným problémem spotřební doby, tedy s úbytkem pracujících. Vždyť už přece z mého článku A≠F*s dobře víme, že počet zaměstnaných ve výrobě, ba dokonce ani počet všech zaměstnaných, nejsou pro ekonomické zdraví společnosti zdaleka rozhodující a že tyto počty budou ve spotřební době dokonce zákonitě dále klesat, aniž by došlo ke ztrátě schopnosti udržet nebo i navýšit produkci! Nasazení technologií, robotizace, mechanizace, automatizace, to vše postupně zvedá sílu ekonomiky, ačkoliv počet zaměstnanců proporcionálně klesá! Nepleťme si problém penzijní taktéž ani s problémem nechuti populace pracovat, s všeobecnou snahou žít lehký život plný „užívání si“, život bezstarostný, kdy mzda není za práci, ale pouze za pozici, za sebevědomí, za image.

Problém penzijní je tedy třeba vztahovat ne k počtu pracujících, ale k síle ekonomiky, k hospodářství země, k rozpočtu státu!!

Férové srovnání, poctivý odhad závažnosti problému musí přece také vždy mluvit o střední hodnotě prognózy, nebo alespoň říci „v nejhorším případě“, prostě nějak čestně indikovat, že se nejedná o pravděpodobnostní střed, ale o pesimistický extrém!

Rozumím i tomu, že penzijní systém je plněn jen příspěvky zaměstnaných a měla by zde být rovnováha příjmů a výdajů. Tak dobře, přistoupím na chvíli na tuto hru (jakkoliv je mylná). Podle OECD je zaměstnaných v ČR jen 46.6% obyvatelstva. To jsou ti, co plní penzijní systém, ze kterého se penze vyplácí! Vztáhneme-li počet důchodců jen na zaměstnané, na ty co by měli platit sociální pojištění, vyjdou nám čísla trochu jinak. Počet důchodců na 100 zaměstnaných je dnes 80.7 (rok 2010), v roce 2060 bude na maximu – tedy 106.4 (data pana Fialy jsou v článku špatně!). Evidentně dojde k poruše rovnováhy penzijních příjmů a výdajů, a to o necelých 32% (zase jsem vzal za základ nižší číslo z roku 2010, jinak by to bylo dokonce jen o 24%!).

To vše bylo podle údajů pana doktora Fialy! A je to stejně vše špatně!

Co bylo špatně
Začal jsem si totiž vstupní data dále ověřovat na ČSSS a zjistil jsem, že pan Fiala vyšel ve svých výpočtech z počtu všech vyplácených důchodů (zhruba 3960 tisíc v roce 2010) a takto získané velké číslo pak násobil koeficientem získaným z odhadu růstu počtu starobních důchodců. Zde se ale přece jedná jen a pouze o starobní důchody, je třeba vyřadit sirotčí (ty by měly v budoucnu klesnout, máme-li méně dětí), invalidní (snad není důvod pro jejich růst) a jiné důchody! Čistě starobních penzi je vypláceno jen 2226 tisíc (rok 2011), což potvrzuje i ČSÚ. Tedy trochu více než pouhá polovina všech důchodů! Takže data pana Fialy jsou velmi nepřesná (, ačkoliv trendy snad sedí)!  Profesionál nebo amatér? Kdo má pravdu, komu budete věřit? Věřte jen sobě a přepočtěte si to!

<<vsuvka z 8.7.2015: Přiznávám, nestudoval jsem všechny práce pana Fialy, pravděpodobně tedy jinde uvádí data odlišná. Včera dokonce vystoupil v hlavních zprávách ČT1 a jeho proslov ve zkratce naznačil řešení mnohých problémů dneška. Je to chytrý člověk, byť občas  v datech chybující. Dokonce přímo prohlásil, že „Pokud bude v budoucnu rozdělování zisku z výroby rovnoměrnější, není pak problém aby uživil jeden zaměstnanec třeba deset důchodců!“. Velmi rozumné! Buď  četl můj článek A≠F*s, nebo se prostě naše myšlení ubírá podobným směrem. >>

Skutečné zvýšení zatížení rozpočtu
Ale jistě, já také nepopírám – problém tu určitě je. Vezměme však reálná data! Náklady na penzijní důchody, neboli na starobní penzi za rok 2011 byly 285.86 miliard Kč (2 266 tisíc starobních důchodců, průměrný měsíční starobní důchod 10 511 Kč) [České reformy]. Výdaje státního rozpočtu za rok 2011 byly 1155.53 miliard Kč, příjmy za tutéž dobu činily 1012.76 miliard Kč [Wiki]. Na starobní penze tedy šlo 24.74% výdajů státního rozpočtu, 28.6% příjmů státního rozpočtu. To je hodně. ČSÚ prognostikuje počet osob pobírajících starobní penzi v roce 2060 na 2.8 miliardy osob, oproti roku 2013 kdy to bylo 2.23 miliardy osob. Tedy nárůst počtu důchodců o 25.6% (20.4% při vyšším základě). Budu-li vztahovat náklady na penze jen vzhledem k příjmům státního rozpočtu, vyjde nám nárůst zatížení státního rozpočtu 7.3%!! A to jsem ještě vztahoval tak, aby procento vyšlo bezpečně vyšší! Pokud bychom vztáhli výdaje na důchody k výdajům státního rozpočtu (tak by to bylo správné), vyjde nám procento ještě menší!! Já to dělat nebudu, neboť příjmy a výdaje státního rozpočtu bych v tomto období rád viděl vyrovnané a ony nejsou! (Také jsem zde opatrný. Nemám totiž sám rád argumentaci „procentuálním růstem procentní veličiny“. U takových dat je totiž přesnost i jednoznačnost téměř vždy malá. Každý může, při vlastní technice výpočtu, dojít k mírně jinému číslu, k jiné interpretaci. Třeba pokud, na rozdíl ode mne, správně použije výchozí data jen z jednoho roku. Můj odhad je proto nadsazen, skutečný nárust zatížení bude bezpečně nižší.)

Já vím, někteří už také křičíte: „Rozpočet se plní i z daní, penze se mají vyplácet jen z penzijního fondu!“. No, jak se to vezme. Pokud se ale stát opravdu rozhodne o vyrovnaný penzijní fond, bude tento vyrovnaný v roce 2050 za cenu navýšení o 32%. To není navýšení absolutní, tedy to není plus 32% z Vaší mzdy, nebojte. Jen tá část, co se teď platí na Sociální pojištění, či jak se ten odvod jmenuje, se bude muset zvednout. Spíše to navýšení bude ještě menší, neboť ne celý odvod na sociální a penzijní účely jde na starobní penze. Ve skutečnosti díl jde na jiné důchody, na jiné účely, na pomoc rodinám s dětmi, na zabezpečení invalidů, na řešení nezaměstnanosti. Takže postačí zvednout tento sociální příspěvek, odhaduji tak asi o čtvrtinu.

Pokud se ale stát rozhodne pro systém smíšený, tedy penzijní fond částečně plněný i z daní – navýšení Sociálního pojištění může být ještě menší a z daní se zbytek doplní.

Vždy nás to ale, jako společnost, zatíží maximálně o 7.3%!

Existují státy, ve kterých firmy garantují svým zaměstnancům důchody. Jinde zase, penzijní systém řeší pouze stát z rozpočtu. Zcela bez účasti státního rozpočtu je ale snad penzijní systém pouze v zemích totálně zaostalých, rezignujících na jakoukoli sociální soudržnost. Považuji za přirozené, že se daňový systém podílí na řešení sociálních problémů, ke kterým patří i starobní penze. Pak se však sociální problémy nutně řeší částečně z daní. (Třeba i ze spotřební daně, takže vlastně část těchto peněz do státního rozpočtu posílají i důchodci sami.)

Mnou učiněný, „kvalifikovaný“ odhad počtu lidí ve výrobě, tedy pouhých 10% populace, bude v budoucnu dále klesat! Snižující se počet lidí potřebných ve výrobě, dokonce i těch zaměstnaných, nelze již dále zatěžovat sociálními odvody. Systém důchodový, ale i systém sociální, zdravotní, vzdělávací jsou takto stále více a více financovány de-facto prostřednictvím široké sféry přerozdělující primární peníze. Říkejte tomu sociální odvody, nebo třeba daně. Vždyť je to koneckonců jedno, jak té škatulce stát říká, pořád je to přehazování z jedné hromady na druhou. Pokud státu odvádí na penzi státní zaměstnanec placený z rozpočtu státu, vlastně je tak penzijní systém nepřímo stejně plněn z daní. A podobně je je tomu u všech ve službách zaměstnaných, u celé nevýrobní sféry.

Mnoho povyku pro nic ?
No já opravdu nevím, proč je tady tolik povyku. Ne že by těch 7.3% bylo zanedbatelných, platit bych to nechtěl! (Avšak budu muset.) Rozumím i tomu, co jsou mandatorní výdaje státního rozpočtu a že ne všude se dá ušetřit. Také snaha o vyrovnaný penzijní fond je chvályhodná. Pořád ale to je nárůst, který bychom měli zvládnout, nemyslíte?

A navíc – peníze vyplacené důchodcům neházíme do kanálu! Vždyť jde proboha o to, postarat se o rodiče, o lidi co nám dali život, co nás vychovali, co svou produkcí živili předchozí generaci i nás samé! Ty peníze také z ekonomiky nikam neodtékají, to přece ani nejde! Důchodci je stejně všechny utratí! A pravděpodobně všechny v tuzemsku! Na daních se tak zase do státního rozpočtu alespoň část vrátí. Takový efekt pozorujeme u spousty jiných sociálních dávek. Pozorujeme jej u uměle zaměstnaných, dokonce i u nezaměstnaných! (Mám na mysli nejen podporu v nezaměstnanosti, ale také všechny ty dotace státu na rekvalifikace, ze kterých si mastí kapsy rozličné školící agentury.)

Myslím, že skutečné zatížení společnosti stárnutím populace je problém mnohem menší, než se dnes tvrdí.

HDP a důchody
Dáváme dnes ve srovnání s ostatními civilizovanými státy na penze více nebo méně? Srovnání států lze provést jen na základě konkrétního výdaje jako podílu na HDP. Podle ČSÚ a Eurostatu jsou výdaje České republiky na důchody 9.1%HDP, přičemž Evropa (jako celek, tedy i s východní Evropou, která to ponižuje) má v průměru přes 13%HDP. Jsou v tom všechny důchody, nejen starobní. Naše generace v produkčním věku tedy zjevně dává svým otcům a dědům, ale také invalidům, sirotkům, výrazně méně, než dávají těm svým jinde v Evropě (kromě té východní). A to se ani nestydíme! Argumentujeme pokrytecky tím, že jejich ekonomika si to prý může dovolit. Pustá demagogie! (H.L.Mencken: „Demagog je člověk, který hlásá věci, o nichž ví, že nejsou pravda, a to lidem, o nichž ví, že jsou hlupáci.“)

Pokud vztáhneme vyplácené starobní důchody k našemu HDP (přesněji k GDI), vyjde nám, že na penzijní důchody jde jen 7.1%! Vzrůst počtu důchodců se zde projeví tak, že na penzijní důchody půjde 9% z GDI. Je to nezvládnutelné?

Mluvíme-li o tom, jak jiné země provedli již dávno úspěšně důchodovou reformu – připomínám, že Evropa dává na důchody o 42.8% (30% při opačném základu) více, než my Češi! (Jsou v tom opět všechny důchody, čistá data jen pro starobní penze nemám.)

Já Vás už slyším říkat: „Oni si to ale dávají ze svého! Šetří si sami na své penze!“. To ale není pravda, západní evropské státy penze vyplácí velmi štědře, lidé si v okolních zemích jen „přišetřují“. Pro bližší rozbor tohoto spořícího efektu vydržte do druhé poloviny tohoto článku!

Manipulace a volání po reformě
Zdá se mi stále více, že zde někdo chce penzisty ošidit. Rozhodně se záměrně vytváří mylná, alarmující, poplašná představa, manipuluje se s daty. Jeden z běžných názorů mých kamarádů pak je: „Na naše důchody nebudou peníze, musíme si proto dnes na své důchody našetřit sami.“. Dokonce se neustále mluví o důchodové reformě jako o něčem, co pokud neuděláme, dojde zde k situaci, kdy na důchody nebude, ekonomika ztratí výkonnost a stát snad zkrachuje. A z důchodců se dělá skupina potížistů, vyvolává se zde sociální konflikt!

Síla důchodců
Dnes penzisté nemají jednotu a hlasují ve volbách zmateně, nehájí své zájmy. Pokud se ale najde jednotící síla, budou důchodci jistě schopni zvýšení penzí bez problému prosadit. Jejich volební potenciál je velmi silný!

Jeden můj kamarád podnikatel se obával, že na důchody jednou nebude a tvrdil, že si má každý spořit již dnes, jinak že nám stát nic nedá. Když jsem argumentoval o síle důchodců a jejich schopnosti změnu prosadit, byl značně šokován. Uznal mé argumenty, avšak po pár měsících se nechal slyšet, že by volební právo měli mít jen ti, aktivně do rozpočtu přispívající. Důchodci by tak byli vyloučeni! Velmi nedemokratické prohlášení!

Ano, již dnes jsou nejsilnější volební skupiny právě mezi nezaměstnanými a těmi zaměstnanými ve službách. Výrobní sektor už zdaleka nehraje dominantní roli. Proto se také nevolí strany podle toho, která slíbí lepší hospodářské výsledky, ale podle toho, která slíbí více potírat korupci.

Obhajoba průběžnosti

Rovnice kontinuity
Lze vůbec na svou vlastní penzi ušetřit ve druhém, či třetím pilíři? V nějakém penzijním fondu? Je to správná cesta pro důchodovou reformu?

Jsem trochu programátor, trochu fyzik, rheolog (věda o tečení kapalin). Zabývám se bilancemi hmoty, momentů, energie. Zde se jedná o základní, neporušitelné fyzikální zákony. Já vím, ekonomika je jiná. Zkusím ale na chvíli předpokládat, že i utratit lze jen to, co se vydělá. Jakási Rovnice zachování majetku, obdoba Rovnice kontinuity. Vím, zdaleka to v hospodářství neplatí, zde vygenerujete snadno mnohem více zisku jen na základě příslibu, podvodem, nebo s odkladem splatnosti na Svatého Dyndy. Jen pokud Vás neprokouknou, nebo pokud jste dost důvěryhodní. Ale zjednodušme situaci ještě více:

Předpokládejme pro jednoduchost, že utratit může každý subjekt (stát i jednotlivec) jen tolik, kolik vydělá. V článku A≠F*s jsem už naznačil, že výroba a spotřeba jsou provázané mezi sebou. Výroba generuje spotřebu, bez spotřeby by zase nebyla výroba. Stav hospodářství v daném okamžiku určuje, kolik té spotřeby si lze v danou chvíli dovolit (pokud nespotřebováváte na dluh). I když sice umělý růst spotřeby může, přes komplikované psychologické efekty, dočasně rozproudit ekonomiku, přesto – poroste-li naše spotřeba mnohem rychleji než produkce, dojde k oslabení konkurenceschopnosti našeho hospodářství vůči jiným zemím, nastane příliv zahraničního zboží.

Ponechme také psychologické efekty na chvíli stranou a ještě více zjednodušme situaci. Předpokládejme, že hospodářství neporoste ani neklesne. Tedy množství možné spotřeby, které generuje, zůstane v čase stejné.

Předpokládejme dále, že si státy mezi sebou nemohou půjčovat peníze a že mají mezi sebou vyváženou obchodní bilanci.

Počet důchodců ale o 25.6% (2013/2060) zvyšme [ČSÚ]. A máme zde problém s bilancí příjmů a výdajů. Zcela jistě v naší republice jednou bude podstatná část populace (vyšší než tomu je nyní) zaměřená na spotřebu. Nebude generovat, bude jen spotřebovávat. Kromě důchodců také děti, studenti, zdravotně postižení, sociálně nepřizpůsobiví, …

Takovou situaci lze řešit mnoha způsoby, pro správné rozhodnutí je ale potřeba rozumět podstatě produkce a spotřeby.

Spotřeba se nedá odložit
A ta je v tom, že spotřeba se nedá odložit! Nelze si myslet, že pokud dnes polovina lidí svůj nárok na spotřebu nevyužije (tedy ponechá vydělané peníze v bance) nějaká hodnota se uchová. Že se tím vyřeší problém, ke kterému by jinak v budoucnosti došlo. Vůbec ne! Vždyť ty Vaše peníze jsou vlastně jen jakési poukázky na spotřebu, jsou to jen papírky s číslem nároku na spotřebu! Peníze pod polštářem nikdy z hospodářství nevyzvedly něco, co lze odložit na později. Všechna vyprodukovaná výroba, všechny peníze, se v hospodářství v každém okamžiku neustále točí, takže pokud produkci nespotřebujete Vy, musí ji spotřebovat někdo jiný! Všechno vyprodukované zboží, všechny služby se v daném okamžiku výroby/prodeje stávají hodnotou, co se také musí ihned spotřebovat. Nelze ji odložit! A pokud by její spotřeba vázla, přestane se produkovat a ekonomika půjde dolů a s ní i hodnota peněz (i těch Vašich)!! Pak za pár let, až dojde k vyplácení důchodu, hospodářství bude slabé a nevygeneruje dost statků, které by odloženému nároku byly schopny dostát.

Každá doba dle stavu hospodářství dovoluje nějaké čerpání spotřeby, dané okamžitým stavem produkce. S tím odložení něčího nároku na spotřebu nehne! Spotřeba a produkce jsou spojené nádoby.

Penzi si žádná generace nemůže platit sama! Tu platí vždy až následná generace! Jinak to nejde!

Dnes generujeme produkci a naše hospodářství je podle toho schopné současným důchodcům platit penzi. Část aktuální výroby se používá na jejich aktuální spotřebu. Až začneme zase my pouze spotřebovávat, budeme to moci udělat jen na základě produkce, výroby, stavu hospodářství v okamžiku naší penze, v okamžiku naší spotřeby. Jestli hospodářství bude v té době silné (stačí image o síle), budeme mít pěkné penze, bude-li slabé (nebo ztratí důvěru ostatních), penze budou malé. Naše důchody zatěžují hospodářství vždy v okamžiku spořeby, náklady na naše důchody si proto nikdy neplatíme my sami!

Pohádkový obraz
Já vím, ne všichni ještě zcela pochopili. Vysvětlím to tedy jinak. Představte si na chvíli takový pohádkový strom, jenž celoročně produkuje plody. Trpaslíci strom okopávají, zalévají, odhánějí škůdce a živí se pouze jeho plody. Hnojí jej svým vlastním zkvašeným trusem. Strom může zesílit pod jejich péčí, může i zeslábnout. V každé době dá ale jen tolik ovoce, jaké jeho aktuální síla dovolí vyprodukovat, tolik, jak mnoho se o něj trpaslíci starají. Ovoce nelze uschovat, lze ho jen sníst. Trpaslíci také vědí, že strom plodí v neustálém koloběhu živin, ovoce neumí konzervovat, uchovat na později. Proto trpaslíci v dětství spotřebovávají to ovoce, co vyprodukuje práce jejich rodičů, jako dospělí produkují zase pro své děti, pro sebe i pro své rodiče. V penzi pak mohou sníst jen tolik ovoce, kolik jejich potomci vyprodukují a jim přenechají. Ulomí-li bouřka větev a strom zeslábne, trpaslíci v penzi jí méně, nebo i hladoví, přestože oni sami pracovali kdysi velmi dobře. Prostě jejich vlastní úsilí je jen předpoklad, že strom bude silný, spotřeba ale není zaručena, záleží na podmínkách i na práci nové generace. Množství ovoce k snědku záleží na aktuálním stavu stromu. Ne na nějakém nároku z minulosti!

Stejně tak je tomu i v hospodářství se spotřebou. Hospodářství je jako pohádkový strom, kde lidská práce produkuje ovoce ke spotřebě. Lze svou prací strom vylepšit a mít se tak jednou lépe. Doufat, že ve stáří následovníci zvládnou udržet strom zdravý, aby poskytl ovoce i pro ty, co již pracovat nemohou. Ovoce spotřeby ale nelze uchovat, kousek hospodářství si nelze odříznout a říci, že bude jednou produkovat jen pro Vaši spotřebu. To by pak strom zeslábl a v budoucnu by dost nevyprodukoval.

Průběžný systém financování důchodů je proto zcela přirozený, v souladu s předchozím vysvětlením. Dnes pracujeme, aby hospodářství bylo silné. Jeho síla se projevuje se zpožděním, to možná již naši předchůdci založili jeho kvalitu, konkurenceschopnost. My všichni můžeme dnes spotřebovat jen to, kolik právě teď vyprodukuje. Za dvacet, třicet let všichni budeme moci také jen spotřebovat to, co právě tehdy vyprodukuje. Ne více, ne méně. Že spotřebováváte dnes míň, než vyprodukujete? Že si šetříte? Pak to Vaše vyprodukované ovoce spotřeby ale snědl dnes někdo jiný, jinak by shnilo bez užitku! Spotřeba je právě teď, kdy bylo vyprodukováno. Pokud bychom připustili nějaký nárok na odloženou spotřebu, pak odložení spotřeby jedněch vlastně nutně vede k zesílené spotřebě druhých!

Lístečky pro odloženou spotřebu
Jistě, lidé nejsou hloupí trpaslíci! Vymysleli peníze! Tedy jakési lístečky, kde je napsáno, že právě Vy můžete jednou něco spotřebovat. Peníze takto dovolují formálně spotřebu odložit, vlastně ji skutečně čerpat později na úkor ostatních produkujících. Není v tom problém, pokud je systém vyrovnaný, tedy neustále někteří šetří a jiní zase našetřené spotřebovávají. Pokud je systém průběžný. Finanční systém má vždy průběžný charakter.

Myslíte, že mé vysvětlení kulhá? Ano, bylo zjednodušeno. Izoloval jsem kupříkladu naši ekonomiku od okolí. Mezinárodní obchod, půjčování peněz a jiné způsoby investice kapitálu dovolují státu odkládat spotřebu. Hledat ale spásu v těchto mechanismech asi nebude úplně jednoduché. A rozhodně to nebude primární způsob řešení penzijního problému.

Průběžný systém
Nejlepší způsob šetření na důchod je tedy asi opravdu investice do něčeho, co bude v době potřeby produkovat. Činíme tím celou ekonomiku silnější, podporujeme tak mimoděk i spotřebu druhých. Když někdo investuje, aby se na důchod zabezpečil, má mou podporu a obdiv.

Rozhodně ale ani nikoho nekritizuji, že si na důchod jen tak šetří. Má na to právo a není v tom problém. Za své peníze pak dostane spotřebu dle nároku a také dle stavu hospodářství.

Problém vidím jen ve volání po tom, aby stát řešil penzijní systém tak, že si každý bude šetřit na svůj důchod sám. V oslabování pilíře prvního, v posilování privátních penzijních fondů. Nechci zrušit průběžný systém, ani jej omezovat.

Ano, jsem zastánce průběžného penzijního systému! Jsem proti penzijním fondům. A vysvětlím proč.

Inflace
Hospodářství země je udržováno obvykle v růstu, normální a zdravá je tedy rozumná inflace. Tato inflace prospívá investujícím, rostoucím firmám, ale nutně znehodnocuje vklady. Peníze na účtech penzijních fondů se tedy neustále znehodnocují. Vlastně mít peníze v bance nebo v penzijním fondu je velmi špatná investice. (I když vím, že i fondy investují.) Dáte-li do banky peníze na dlouhou dobu, přijdete o jejich podstatnou část. Tedy na lístečku (respektivě na internetovém výpisu z bankovního účtu) bude napsáno totéž, stejný nárok na spotřebu, jen si za to koupíte zboží menší hodnoty. Mnohem lepší by bylo je investovat do něčeho, co později bude produkovat další hodnoty. Průběžný systém (ve zdravé společnosti) přesně to dovoluje – v míře maximální! Spotřebu vyplácí jen z aktuální výroby, všechny přebytky kapitálu investuje do rozvoje společnosti tak, aby i za desítky let byla ekonomika dost silná a mohla pokrýt spotřebu zase té doby.

Průběžný systém je protiinflační v tom, že dostáváte penze vždy relativně ke stavu hospodářství. Má-li se společnost lépe nebo hůře, Vaše penze tomu vždy odpovídá, necítíte tedy existenční nedostatek. Pokud se průběžnost zruší, dojde díky výkyvům ve výkonnosti ekonomiky k obdobím, kdy budou žít důchodci v přepychu a také k těm, kdy budou zase trpět nouzí.

Devalvace peněz
Během mého krátkého života jsem zažil několik období, kdy došlo k víceméně skryté devalvaci měny. Tedy k silnému znehodnocení úspor. Kupříkladu po listopadu 1989. Kdo měl v té době našetřeno na dům a počkal pár roků, zjistil, že má tak stěží na garsonku. Platy vyskočily za 20 let na více než desetinásobek! Nebýt průběžného penzijního systému, důchodci by tehdy zemřeli hlady!

Dnes si to již nikdo nepřipouští, ale naši otcové zažili reformu měny klidně i několikrát za život. A přišli o téměř všechny úspory! Však penze byla v průběžném systému vždy zachována. (Nejsem historik, snad se v tomto tvrzení nemýlím.)

Dnes se volá po šetření si na svou vlastní penzi a prý mají spořit dokonce již rodiče svým dětem! Tedy třeba 50let dopředu! Věřte nebo ne, ale za těch 50let dojde k totální změně platů hned několikrát. Vaše úspory na důchod se tak zcela devalvují!

Střádalové vždy tratí! A kdo na tom vydělá? Ti co investují a peníze nedrží! V takové situaci stát ani firmy neprodělají. Je otřesné zjistit, že stát má zájem na tom, aby se úspory v bankách znehodnocovaly. Pak se totiž investujícím firmám daří lépe a tak tedy i stát sám lépe prosperuje.

Teď zrovna nás pravděpodobně čeká další devalvace měny. Přechod na Euro bude automaticky znamenat částečné znehodnocení vkladů, i těch případných penzijních úspor. Ono je to často v hospodářství tak, že co je dobré pro ekonomiku dynamických firem, pro hospodářství točící peníze stále dokola, investující a bohatnoucí z profitu, to zase bohužel inflací, devalvací znehodnocuje ležící úspory.
Průběžný systém penzí garantuje důchodcům stabilitu i při devalvaci měny.

Sociální aspekt
Rozumím volání lidí po důchodové reformě. Chtějí oslabit roli státu, posílit vlastní zodpovědnost, vzít svůj osud do vlastních rukou. Věří, že umí investovat lépe než stát. Ale investovat je něco jiného než zakládat druhý či třetí důchodový pilíř, ve kterém se zase jen a pouze šetří! To není vlastní zodpovědnost! Volají tak navíc zejména ti, co vydělávají dost na to, aby si mohli odkládat, co jsou schopni se o sebe postarat. Invalidé, sociálně slabí, ba i ti, co vydělávají průměrnou mzdu, po něčem takovém nevolají. Šetřit na penzi nemají z čeho. Pokud hospodářství bude v době jejich staroby nuceno pokrýt zvýšené odložené nároky na spotřebu jedné skupiny, bude to buď na úkor skupiny jiné, nebo na úkor celé společnosti. Hospodářství v daném okamžiku dovoluje jen nějakou celkovou sumu spotřeby a tak tedy pokud někdo uplatní větší nárok z minulých dob, někomu jinému se musí dát pochopitelně méně.

Důchodová reforma potlačující průběžný systém a zavádějící systém spořící ve fondech vede ke ztrátě sociální stability, vede k rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými penzisty.

Nemám nic proti šetření lidí. Každý ať šetří, jak může. Jsem jen proti tomu, aby se měnil státní systém ve prospěch lidí, kteří mohou šetřit více, na úkor bezmocných. A také aby se rušila průběžnost penzijního fondu.

České penzijní fondy
Znepokojeně sleduji posun tímto směrem. Penzijní fondy ve třetím pilíři si dnes mohou vzít úvěr a zkrachovat a nikdo Vám pak nic nedá! Stát již více negarantuje naše penze v těchto fondech! Již před několika lety došlo ke změně příslušného zákona a tato část penzí již není garantována státem! Kdo si toho všiml? Ticho po pěšině. Stát na ně sice dohlíží, ale přesuny mezi firmami naznačují, že ke krachům bude docházet. A stát to tuší a již se moudře zbavil břemene zodpovědnosti.

Nahrazujeme průběžný systém státu průběžným systémem penzijních fondů. Penzijní fondy investují, avšak konzervativně. Ze zisku tyto penzijní fondy žijí, jsou to žáby na prameni. Zbylá část zisku pak snad pokryje inflaci. Skutečné zhodnocení vkladů je velmi diskutabilní a nemyslím, že by bez státní pomoci stálo komukoliv za to, aby tam sypal peníze. Stát ale už dnes štědře napomáhá majetným vrstvám rozmnožit jejich vklady, zvýšit jejich nárok na spotřebu, to vše na úkor společnosti. Zdá se Vám to socialistické nebo rovnostářské? Já zase považuji za socialistické to, že stát penzijní fondy tak štědře dotuje.

Ať argumentuji férově: dotace je ve třetím pilíři víceméně omezena, avšak přes odpočitatelnou položku z daní je možno získat více.

Nově stát začal také podmiňovat výběr spořené částky podmínkou dosaženého věku! Rozumím, nechce, aby se státní příspěvek používal jen tak pro spoření. Nejsem si ale jist, zda v tom není ještě jiný zájem, tedy snížit schopnost klienta flexibilně reagovat na hrozby devalvace či krachu penzijní společnosti. Penzijní fondy totiž začnou krachovat! Proč si to myslím?

Penzijní fondy obvykle dostávají platby od svých mladých klientů a platí svým starým klientům – tedy panuje rovnovážný, privátní průběžný systém. Dovedete si však představit lepší byznys než penzijní fond založený u nás čerstvě po roce 1989? V okamžiku založení zde v Česku, žádní staří klienti nebyli, tedy ti, co by čerpali. Pro takovou firmu zde bylo rajské období 20ti nebo 30ti let, než první závažní klienti zestárnou a začnou uplatňovat nároky. Sladké období, kdy jen vybíráte vklady!! Pokud mezitím takovou firmu prodáte nebo vytunelujete a přivedete ke krachu, jste za vodou. A také že se těch firem u nás objevilo! A já se teď trochu bojím, že začnou krachovat. Jen počkejte, až budou muset dostát svým závazkům! Oni to ekonomové vědí a snad právě proto se stát své zodpovědnosti (po 20ti letech) zbavil!

Myslím, že na celé hysterii ohledně penzí je zainteresovaná bankovní lobby. Penzijní fondy jsou ty, co celou tu bublinu neustále přifukují. Je to žába na prameni sající peníze ze státu i z lidí. Zbytečná a parazitní mezivrstva.

„Zahraniční“ penzijní fondy
Byl jsem proto rád, že naše firma uzavřela před lety zaměstnancům penzijní připojištění u zahraniční firmy. Byla to renomovaná, stabilní penzijní společnost původem ve Velké Británii jménem Aviva. Samozřejmě, zde ji zastupovala její pobočka s platnou licencí od státu, licencí na provozování penzijního fondu na místním trhu. Jaké bylo naše překvapení, když nám před pár lety došlo vyrozumění, že tato firma prodala všechny svoje klienty firmě Metlife. Ale ne té americké, velké. Ve skutečnosti to byla jen dceřiná místní firma, a ve vyrozumění bylo také psáno, že americká matka nenese zodpovědnost, při krachu se nepostará. To, co jsme od počátku nechtěli, se stalo, stejně jsme skočili – v české rizikové penzijní společnosti. (Asi tomu tak bylo od začátku i s Avivou, jen jsme to ještě netušili.) Snad bude dost velká a nezkrachuje. Uvidíme. Když stát dovolí odečíst něco z daní, která firma by to pro zaměstnance neudělala?

Mezigenerační bitva
Slyšel jsem také argumenty, že pokud si na důchody nenaspoříme sami již dnes, mladí nás pak budou nenávidět a dojde k mezigenerační bitvě. S tím nemohu souhlasit! Právě naopak manipulací s čísly se vytváří dojem nezvládnutelného problému, vytváří se pocit, že důchodci spotřebovávají příliš, že jsou zátěží, že žijí moc dlouho. Snad žít dlouho a kvalitně chcete i Vy, nebo ne? Snad prodlužování doby dožití je i Vaším zájmem, nebo ne? Nestojí to za těch pár procent navíc? Podle mne ano!

Důvody majetných
Lidé, co volají po větší osobní zodpovědnosti, co straší nárůstem důchodců, nechtějí peníze investovat, nechtějí je použít pro svou okamžitou spotřebu. Naopak! Chtějí na penze šetřit, dokonce mnohem více než nyní! Jen nechtějí šetřit do společného, více chtějí ve fondech spořit na vlastní, oddělenou hromádku, jen pro sebe a stát jim na to má ještě přispívat. A on to poslušně dělá! Cílem těchto snah ale není vyřešit problém rostoucího počtu důchodců, cílem je dosáhnout toho, že si každý na důchody bude šetřit více sám, tedy ti bohatší se nebudou muset tolik dělit, více jim zůstane. Vím, dnes je moderní mluvit o vlastní zodpovědnosti, že se každý může o sebe postarat sám. Právě že nemůže! Sociální systém nebyl zaveden nadarmo. V moderní společnosti je sociální systém nezbytný! Náhlý odklon od průběžného penzijního systému bude znamenat pro mnoho lidí sociální problém.

A zde musím říci, že chápu někoho, kdo se zlobí, že jeho důchod je malý, přestože vydělával mnoho a také mnoho platil do penzijního pojištění. Ano, zohlednit při určování penzí úroveň příjmů je dobrá věc. Jen by to nemělo ohrozit sociální potřebu společnosti.

Nevěřím ale, že skutečně bohatým jde o těch pár tisícovek, co mohou v penzijních fondech ušetřit, ti jsou zajištěni na stáří úplně jinak. Oni za tím nejsou! To stát zde neustále hraje podivnou hru, kdy dotuje ze státního rozpočtu jednou privátní stavební spořitelny, pak zase soukromé penzijní fondy. Jen důležitým lidem ve vládních sférách spolu s těmi v penzijních fondech se může vyplatit získávat několik desítek tisíc – od každého občana! Právě proto politici a vládní ekonomové, ruku v ruce s penzijními institucemi šíří poplašné zprávy, na které pak střední vrtsva obyvatelstva naletěla. Nejvíce se totiž takových hrozeb bojí právě ti, co mají o trochu více než je průměr, ale ještě nejsou tak ve vatě, aby jim to nevadilo. Proto ve fondech šetří právě střední vrstva.

Řešení
Jaké se tedy nabízí řešení problému s rostoucím počtem důchodců? Jednak si opravdu myslím, že problém není tak velký, jak se uvádí, ale dobře, i tak je potřeba jej řešit.

Pozdní odchod do důchodu je řešením možným, a dokonce velmi účinným. Teoreticky se tak dají náklady na důchody zcela minimalizovat! Účelové, nepromyšlené posouvání věku odchodu do důchodu – oběma směry – je ovšem nástroj nesystémový a nebezpečný. V poslední době jsme navíc viděli více uspíšení odchodu do důchodu kupříkladu u hornických profesí. Pro stát bylo tehdy výhodnější poslat relativně mladé horníky předčasně do důchodu a platit jejich docela vysoké penze. Bylo jasné, že tuto nepřizpůsobivou, nevzdělanou dělnickou generaci nelze po uzavření dolů přeučit na něco moderního a užitečného.
V případě našeho českého problému s důchody lze problém zcela vyřešit posunutím odchodu do důchodu zhruba o pět let. Ovšem jen zdánlivě, jen na papíře. Skutečný dopad na ekonomiku bude asi velmi složitý. Posun odchodu do penze je totiž ekonomicky výhodný jen v omezeném rozsahu. Vždyť mnozí starší lidé předdůchodového věku, zejména ti na úřednických pozicích, zastávají dobře placené pozice, mnohdy ani netouží odejít.
A dále – nechceme zde přece mít 90ti leté piloty, nebo třeba učitele, ale ani soudce, lékaře, právníky, prodavače! Avšak pokud už to stát navrhuje, pokud chce udržet zaměstnanost starších lidí, musí přijmout zodpovědnost za nastavení rozumných, predikovatelných podmínek. V minulosti se z úst představitelů moci řinuli spíše věty o skvělé výkonnosti mladých a o zkostnatělosti a nepoužitelnosti starých. Ostudné od lidí, kteří byli zodpovědní za sociální rovnováhu. Ale dobře, potřebovali jsme tehdy generační obměnu, očistu od starých struktur. I když cena byla vysoká. Jsem přesvědčen, že výhodou mladých je dynamika, odvaha, nápaditost, předností starých ale zase zkušenost, rozvaha, moudrost. Pokud stát začne výhody obou generací zdůrazňovat a propagovat, můžeme udržet zaměstnanost i do vyššího věku.
Tedy pokud opravdu chceme! Podle mne tomu tak není!! V článku A≠F*s jsem ukázal, že už dnes máme více zaměstnaných než pracujících, a že vlastně více lidí ve výrobě nepotřebujeme! Ponechat důchodce v důchodu stát nijak nezatíží, věřte mi! Pro produkci nejsou potřeba! Stát už dnes udržuje umělou zaměstnanost a dokonce podporuje v jistých mezích i nezaměstnanost! Posouvání odchodu do důchodu je nečestný způsob, jak snížit důchody právě té složce starých pracujících, která je sedřená prací, která se fyzicky a psychicky vyčerpala a dále už prostě nemůže. Ony úřednické „žáby na prameni” posunutí odchodu do důchodu jen potěší.

Nabízím i řešení pro vrstvy bohaté – investujte! Proč se neustále zabýváte tím malým procentem z Vašich příjmů, které jde na sociální starobní důchody. Vždyť to pro Vás je stejně zanedbatelná částka, vy přece můžete mnohem lépe své peníze investovat!

Závěr
Vzpomínám na oblíbenou pohádku „Cvrček a mravenci“ od ilustrátora V.Kubašty a básníka J.Z.Nováka. Jak cvrček zahálel, a jen hrál a hrál, zatímco mravenci pilně střádali na zimu zásoby, do „penzijního fondu“. Vedeni kolektivním duchem, ponoukání k zvýšenému úsilí hrozbou krutých zimních plískanic. Cvrček byl nerozumný, že si nestřádal, viďte děti? Od mravenců se to naopak jeví jako moudré počínání, ušetřit si na svou penzi. Také si jednou budete spořit do prasátka, abyste měli v penzi klidný život?

Nenechte se ale mýlit. Mravenci, kteří celé léto poctivě sbírali, ve skutečnosti už umřeli. Jsou dávno mrtví. Na podzim se z mraveniště vyrojily stovky princezen a princů, živených prací oněch mravenčích otroků. Budoucnost genů byla zachována. Cíl byl splněn, žádná zasloužená penze ale na hloupé mravenčí dělníky nečekala. V mraveništi teď přežívá už jen stará královna matka. Je dobře zásobená a připravena na jaře založit novou generaci pracovníků, otroků. Cvrček jí mezitím hrou na housle zpestřuje dlouhé čekání na jaro. Mravenčí stát už je prostě takový.

Jedna reakce na O důchodech a rovnici kontinuity

  1. Anonymní napsal:

    Velice dobre napsané ale jeste jedno bych dodal, k ulomene vetvi, penzijní peníze/fondy by meli byt chráněny zákonem aby se ta větev nelamala moc často.
    Ota

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s