„Jedno malé a dom!”

Tiplička (Trichoceridae) Božídarská rašeliništěJako člověk k počítači připoutaný musím bohužel kompenzovat fyzickou nedostatečnost občasnými pobyty v léčebných lázních. Město Jáchymov, spolu se svým okolím, je pro takový regenerační pobyt ideální. I uchyluji se, jednou za čas, obvykle v pozdním podzimu, na tato místa  a kromě léčby a kulturního programu absolvuji procházky po okolí. Mnohokrát mne cesta zavedla na vrchol Klínovce, do Božídarských rašelinišť. Procházím krajinou romanticky zasněženou, k spánku již uloženou. Procházím ji a pookřívám na duchu. Jsa přímo konfrontován s drsností zimní přírody, přemýšlím nad charakterem jedinců schopných se s nepříznivým klima vypořádat.

Žijeme dnes v době spotřební, době pohodlí, nadbytku. Nikdo se již dnes nemusí toliko lopotit třeba v drsné přírodě, v horách, v zimě, nemusí se fyzicky dřít. Život již není více nalajnován, předurčen kastovním původem, vzděláním či pohlavím. Není osudová předurčenost, není společenská karma. Za tuto výhodu ale platíme. Bez neustálého lopocení se v předem nastavených mantinelech jakoby naše bytí přestávalo mít řád a směr, jakoby ztrácelo smysl a stále více se podobalo pestrému, bezcílnému, bláznivému víření mušek za teplého, letního večera. Jedinec se musí neustále proměňovat, přizpůsobovat proudu, změnám trhu, trendům. Sám odpovědně rozhodovat o své životní pouti. Všichni tak musíme činit a ne vždy se nám to daří. V tom dynamickém, měnícím se, bujícím a kvasícím společenském procesu je pak občas cítit závan hniloby.

Chápu to, adaptuji se této potřebě, jsem s dobou konformní. Přesto obdivuji ony vzácné, charakterní lidi pevných zásad, vytrvale odolávající pohodlí civilizace. Jakoby měli ve své duši neúnavný gyroskop, roztočený již v mládí rodiči. Rotační setrvačník, jenž brání úchylce od normy a dává tak jejich životu jasný smysl, určuje jednou provždy jejich morální hodnotový svět. Pro takové jedince den vždy začíná rozcvičkou a pokračuje celodenní (fyzickou) prací. Sport je pro ně každodenní samozřejmostí. Milují drsnou přírodu, hory, sníh. Nejsou módní, nejsou trendoví. Nemění se příliš s časem, jejich povaha, názory, morálka, jsou konstantní, spolehlivé. Jakoby stárli jen fyzicky a i to jaksi pomaleji než my ostatní.

Při focení materiálu pro tento článek jsem si mnohokráte vzpomněl na jednoho ze svých kamarádů. I při svých skoro již osmi křížcích stále aktivně pracuje u vleku v horském, lyžařském středisku. Ve volném čase rekreačně sportuje. Je srdcem a duší kolektivu basketbalistů, ve kterém mám tu čest být emeritním spoluhráčem. (Nechci prozradit jeho identitu, říkejme mu proto smyšleným jménem Mirek.)

Božídarská rašeliniště

Před lety mne při procházce bažinami Krušných hor velmi překvapil nález jedince Hmyzu, jenž jakoby zapomněl na zimní spánek a rozhodl se ignorovat sníh a mráz. Co za štěstí hledá na sněhové plání?

Chrostíka chlupatý Chaetopteryx villosa

Byl jen málo přes centimetr velký a neúnavně se lopotil sněhem. Jaké neodolatelné nutkání pohání tohoto křehkého otužilce? Vždyť v okolí již není více trav, květů, ba ani žádné jiné potravy! Vzpomněl jsem si na svého neúnavného kamaráda Mirka, jenž posezení basketbalistů tradičně rozpouští slovy “Jedno malé a dom!”. Že by tedy podobně chtěl i tento hmyzí poutník užít ještě trochy rozkoší života, naposledy se projít, nadechnout čerstvého vzduchu, než přijde tuhá zima, nebo dokonce neodvratný konec?

Chrostíka chlupatý Chaetopteryx villosa

Později jsem mrazuvzdorného vytrvalce určil jako zástupce Chrostíků (Trichoptera), velmi pravděpodobně se jedná o Chrostíka chlupatého (Chaetopteryx villosa (Fabricius, 1798)) [Becakova]. Chrostíci jsou nepochybně stará vývojová Hmyzí větev, s rody i druhy výborně adaptovanými na prostředí. Bohužel gyroskop jejich instinktů je asi občas může zavést na scestí – třeba přijde-li zima dříve než v jiných letech. Setrvačnost, která jindy pomáhá a řídí život v drsném horském lese, bohužel jindy, díky menší míře adaptability, zřejmě škodí.

Šel jsem sněhem dál a již o chvilku později mi bylo jasné, že jsem se mýlil. To nebyla náhoda či omyl. Pochopil jsem, jaké že měl otužilec nutkání, co jej a mnohé další Chrostíky téhož druhu táhlo na sníh, na mráz. Šlo zde o zachování druhu! Párů, oddávajících se chvilce rozkoše, jsem napočítal několik desítek. A přemýšlel nad variabilitou volby strategie přežití.

Chrostíci chlupatí zřejmě volí páření na sněhu z pragmatických důvodů. Jejich larvy žijí ve schránkách na dně horských bystřin. Při omezeném množstvím živin v chudé vodě se tak pozdním líhnutím snaží naplno využít celého potenciálu krátkého léta i podzimu. Kuklí se a okolí rodného potůčku opouští zřejmě na poslední chvíli, až již opravdu nelze nalézt pražádnou potravu, kdy všechny strouhy zamrzají. Dospělí jedinci příliš potravu nepřijímají, jejich smyslem je jen spářit se s vhodným partnerem, naklást vajíčka.

Chrostíka chlupatý Chaetopteryx villosa

Proč ale právě v zimě a proč na sněhu? Vždyť běžní Chrostíci jiných, letních druhů, hledají partnera a počínají kopulaci obvykle za letu. Ne, páření na sněhu není sexuální úchylkou, v tomto případě se jedná zřejmě o velmi pragmatickou volbu. Z množství po sněhu lezoucích osamocených jedinců totiž usuzuji, že zásnuby za letu jsou v zimě energeticky nevýhodné a že tedy, alespoň někteří Chrostíci, hledají přímo partnera lezoucího již po sněhu. Na sněhu je také potenciálního ženicha či nevěstu vizuálně mnohem snazší nalézt! Adaptace, ke které zřejmě došlo jen a právě v horských lesích. Zajímalo by mne pak ale, jak se tito konkrétní Chrostíci chovají v nížinách. Kdy se páří, za jakých podmínek.

Chrostíka chlupatý Chaetopteryx villosa

Leč pro volbu doby námluv horských Chrostíků chlupatých hrají zřejmě roli i jiné okolnosti. Chrostíci jsou oblíbenou kořistí mnohých predátorů. Dravý hmyz, ryby, hmyzožravé ptactvo, ti všichni si na tomto drobném Hmyzu rádi pochutnají. Zdá se tedy pravděpodobné, že odsunutí páření na zimu, na první sníh, snižuje pravděpodobnost takové predace. Jenže každá strategie, poskytující výhodu, funguje jen dočasně. Ani otužilost Chrostíka umožňující mu odolat nepřízni počasí, nejsou všemocné. Okolní predátoři se totiž také přizpůsobili! Jejich drsná, horská nátura zvládla výzvu Chrostíků, roztočený gyroskop osvědčených návyků a instinktů přece jen povolil změnu lovecké taktiky. Tohoto pavouka jsem našel také na sněhu, poblíž Chrostíků. Nejsem bohužel odborník na tyto Členovce, proto určení nechám případnému znalému čtenáři.

na sněhu Klínovec

Že je na sněhu přítomen s konkrétním záměrem jsem prokázal, když jsem jemu podobného jedince přistihl při činu, tedy spíše již po něm. Zemřel snad Chrostík až poté, co naplnil smysl svého života, přirozenou smrtí a pavouk je pouhým mrchožroutem? Jistě, to by pro Vás i pro mne bylo možná milosrdnou lží. Velmi pravděpodobně by ale pavouk již mrtvého Chrostíka přehlédl a ignoroval. Jistojistě jej aktivně ulovil, pavouci jsou téměř výhradně predátoři.

na sněhu Klínovec

Zmínění Pavouci nebyli zdaleka na sněhu osamocenými jedinci ba ani zástupci jediného druhu. Zaznamenal jsem i řadu velmi odlišných pavoučích jedinců. Tento krásný pavouček byl jen asi 7 mm velký.

na sněhu Klínovec

A o kousek dál jedinec dalšího druhu, prokazující, že hostina zvaná Chrostičí rojení neuniklo pozornosti obyvatel lesa, že to pro ně není nic nového. Skvrnité tělo i nohy tohoto pavouka mi snad někdy v budoucnu pomohou tento druh určit.

na sněhu Klínovec

Chlupatá, silná a otužilá těla předchozích pavoučích druhů mi k představě pobytu a lovu na sněhu odpovídala. Tento další druh (snad snovačky) se jakoby choulil zimou. Pak jsem však poznal, že se spíše bál mne.

na sněhu Klínovec

Jeho taktiku boje s mrazem a studeným sněhem jsem totiž podcenil. Sněhu se dotýká jen konečky nohou, takže jej ani příliš nezebe. Je také dokonalým lovcem a když jej nerušíte,

na sněhu Klínovec

pokračuje v konzumaci své kořisti.

na sněhu Klínovec

Ten den jsem ale musel fotografování ukončit – má kolena po hodinách klečení ve zmrzlém sněhu, v promočených, studených kalhotách začala protestovat. Prý si zakládám na revma! Tento rok už si dám se zimním focením Hmyzu pokoj!

Pátral jsem přes léto na internetu i v odborné literatuře a vskutku našel mnoho dalších amatérů i profesionálních entomologů popisujících podobný výskyt Hmyzích jedinců na sněhu. Pro bližší popis taktiky odkazuji třeba na zajímavý článek Petra Šrámka. Ale postačí zadat do Googlu klíčová slova „Hmyz na sněhu” a uvidíte spoustu fotografií rozličného mrazuvzdorného Hmyzu! To mne samozřejmě inspirovalo. Podaří se mi nalézt některý další z uváděných Hmyzích druhů?

Příští rok jsem proto, opět v Božídarských rašeliništích, vyrazil natěšeně za svými Chrostíky. Sněhová nadílka tentokrát přišla až koncem listopadu a Chrostičí svatby byly v plném proudu. Kromě nich jsem si ale povšiml křehkých a titěrných komárů.

Tiplička (Trichoceridae) Božídarská rašeliniště

Tak by je tedy velmi pravděpodobně nazval laik. A bál by se, že jej snad hladový komár pokouše (tedy bodne). V té mylné  a hloupé obavě by se možná dopustil přehmatu a zbytečně ukončil jeho již tak jepičí život. Ne vše štíhlé, na dlouhých nohou, je ale bodavým Komárem!

Mimochodem – už Vám někdy v létě vlétl do pokoje oknem obrovský až třícentimetrový komár? Že jste jej na hysterické naléhání přítomných křehkých osob zabili? Jaká škoda! V takovém případě se jednalo velmi pravděpodobně o některou z dvoukřídlých Tiplic (Tipulidae). Tedy o ryze býložravý, zcela neškodný Hmyz!

Mnou pozorovaní drobní, na sněhu se vyskytující zástupci Dvoukřídleho Hmyzu jsou také neškodní. Měří méně než centimetr a vůbec nemají bodavé ústrojí!

Tiplička (Trichoceridae) Božídarská rašeliniště

Jedná se o Tipličky (Trichoceridae) jejichž zástupců je u nás přes 10 druhů. Mezi vzácnými a ohroženými druhy je třeba Diazosma seclusum, k běžným patří Trichocera hiemalis, Trichocera saltator. Promiňte latinskou exhibici, česká jména těmto drobným druhům zatím nikdo nedal. Zástupci Tipliček se také špatně určují, a já proto zatím svůj finální verdikt ohledně tohoto konkrétního druhu nevyřkl.

Dospělci Tipliček létají i v zimě, některé druhy žijí vzácně v jeskyních (Obenberger, 1964). Larvy prý žijí ve dřevě (Doskočil, 1977), pod spadaným vlhkým listím nebo pod rostlinným detritem.

Tiplička (Trichoceridae) Božídarská rašeliniště

Téměř se mi podařilo nemožné, totiž zachytit vzlet tohoto křehkého Hmyzu.

Tiplička (Trichoceridae) Božídarská rašeliniště

Poblíž jsem zastihl samečka se samicí. Kopulaci samotnou jsem sice neměl to štěstí zdokumentovat, přesto se ale domnívám, že jejich hojný výskyt měl stejný cíl jako ten u Chrostíků, totiž zabezpečit pokračování druhu.

Tiplička (Trichoceridae) Božídarská rašeliniště

Drobné Tipličky mi učarovaly. Jejich křehkost na zmrzlém sněhu byla dojemná.

Tiplička (Trichoceridae) Božídarská rašeliniště

Podle mne jsou jednoznačně fotomodelkami roku 2018.

Tiplička (Trichoceridae) Božídarská rašeliniště

Šel jsem sněhem dál a pátral po dalších Hmyzích zástupcích. Čekal jsem ledasco, avšak rozhodně ne housenky Motýlů!

na sněhu Klínovec

Jaké štěstí hledá býložravá larva na souvislé sněhové pokrývce? Nebo se jedná o housenky teprve slézající z osaměle čnících stébel travin či z torz bodláčích stonků? Larvy hledající místo ke kuklení? Při pohledu na holé tělo v přímém kontaktu se sněhem mne ještě teď zebe. Jaká konkrétní nemrznoucí směs jim i ostatním sněžným druhům Hmyzu proudí v žilách (tedy tělem) by mne opravdu zajímalo. Je to glycerol nebo jiný alkohol? Buď jim chybí tepelné receptory, nebo pocit chladu jednoduše ignorují. Možná stejně jako jsem teď ignoroval svá promrzlá kolena já – vzrušení z poznání je na obranu před chladem lepší než slivovice!

na sněhu Klínovec

Již pochopitelnější se mi zdál následující nález Ploštice. Jedinci řádu Polokřídlých (Hemiptera) již mnohokrát prokázali neuvěřitelnou adaptabilitu. Divil bych se, kdyby propásli tuto jedinečnou příležitost k lovu.

Klopuška ostruhatá Stenodema calcarata

Tato krásná ploštička se narodila s drobným poškozením křídla a stala se tak dalším z exemplářů do mé sbírky Hmyzích invalidů. Doufám, že se nejedná o poškození, které by jí zabránilo žít život plnohodnotný. Příroda sice není krutá, slitování ale nezná. Morálka přírody je v nestrannosti.

Klopuška ostruhatá Stenodema calcarata

Jedná se o zástupce čeledi Klopuškovitých (Miridae), o Klopušku ostruhatou (Stenodema calcarata, (Fallén, 1807)). Další, zdravý jedinec tohoto druhu lovil opodál.

Klopuška ostruhatá Stenodema calcarata

A brzy našel neopatrného jedince Chrostíka. Osud oběti je zřejmě zpečetěn, ploštička si už chystá svůj bodavý sosák, útok je neodvratný.

Klopuška ostruhatá Stenodema calcarata

Závěrem jsem ještě pro Vás tuto ploštičku zachytil na papírové podložce.

Klopuška ostruhatá Stenodema calcarata

Vskutku zajímavý živočich.

Klopuška ostruhatá Stenodema calcarata

Široká a překvapivě pestrá je komunita otužilých Hmyzích jedinců. Těch, co využijí do poslední chvilky zimní čas, co odolávají sněhu, ba i mrazu. Co nezdolně bojují o přežití v drsných horských podmínkách. Neznají lenost, vlastní pohodlí, snad ani nepotřebují odpočívat. Žene je imperativ nejvyšší – zájem zachování rodiny, přežití druhu.

Jak mnoho mi připomínají syrové horaly z Hostýnské vrchů i z kopců a údolí rodného Valašska! Můj kamarád Mirek je jedním z takových. Můj obdiv patří těmto silným lidem, kteří do poslední chvíle ukazují tvrdý, stabilní charakter, srší nezdolným optimismem a mají přitom srdce na dlani. Co vydrží více než ostatní při práci, sportu, ve společnosti. A když je práce hotova a večer se nachýlí, s nezlomnou jistotou zavelí “Ještě jedno malé a dom!”.

P.S. Jen Mirku prosím – příště na kolo s přilbou!

Galerie fotografií

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Rozmnožování. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na „Jedno malé a dom!”

  1. Máří napsal:

    To byla krása,u nás sníh není a když tak jen malou chvilenku,tedy taková krása u náS není.Díky a krásný nový rok plný úžasných zážitků.

  2. Jan Havlicek napsal:

    Děkuji za inspirující článek plný precizních fotek. Vaše příspěvky mě vždycky přímějí, abych se kolem sebe díval pozorněji. Přeji Vám do roku 2019 vše dobré a těším se na další články.

  3. Sedmi napsal:

    Děkuji za krásný článek a přeji hodně zdraví do nového roku…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s