Mám kamaráda, který je sběratelem Motýlů. Když jdeme po lesních cestách, vždy jeho zrak objeví už na vzdálenost desítek metrů třepotajícího se jedince a mnohdy už z charakteru letu rozpozná, o jaký druh Motýla se jedná. Já ty jeho Motýly v dálce téměř nevidím, zato zrakem sleduji hlavně keře, větve a traviny v blízkosti. A hledám Hmyz žijící přisedle, maskující se barvou a snahou podobat se něčemu jinému. Tak jsem také jednou zahlédl trs seschlých listů na vrcholku travního stébla. Kdo by hledal v takovém obyčejném shluku oschlých listů něco zajímavého? Za léta v přírodě ale oko získá rutinu – podobně jako tomu bylo u přítele motýlkáře. Cvik podezřívat obyčejné věci, vidět detaily. Díky tomu se shluk uschlých stébel záhy ukázal být podivnou schránkou vytvořenou živočichem. Motýlkem ze skupiny Vakonošů (Psychidae).
Schránka, co mne zaujala, byla skrýš konkrétně Vakonoše trávového (Canephora hirsuta (Poda, 1761)). Jeho vak je nejen dobrou ochranou před dravým Hmyzem, ale zároveň výborně maskuje!
Schránku si budovala housenka poměrně nevzhledná. Po násilném „vybalení“ z vaku jsem uviděl její tlustou chráněnou část. Hlavu a pár předních článků měla „opálenou“. To je část, kterou občas larva z vaku vystrčí. Kvůli potravě, pro vylepšení schránky, nebo aby se přesunula i s vakem na lepší místo.
Vakonoši jsou u nás poměrně běžní, žije jich v Česku prý několik desítek druhů. Schránky mají různého tvaru. Vakonoš stromový (Psyche casta (Pallas, 1767)) je vyznavačem módy podélných zeštíhlujících linií,
zatímco třeba Vakonoš všežravý (Megalophanes viciella (Dennis & Schiffermuller, 1775)) si naopak dovolí budovat schránku z krátkých stébélek příčně skládaných.
Vakonoši se ve své schránce dokonce zakuklí a přemění na Motýlka. Na následujícím obrázku jsem vyfotil vak s kuklou, ve které Motýl právě dokončoval proměnu.
Je zajímavé, že u mnohých druhů se u nás vyskytují jen partenogenetické samičky. Dospělé samičky zůstávají celý svůj život v bezpečí uvnitř schránky, takže je případně samečci musí po čichu nalézt. Páření se děje v noci na povrchu schránky, ale bohužel, přes mou dlouholetou snahu, se mi tento akt dosud nepodařilo vyfotit.
Na závěr ukázka několika jiných schránek Vakonošů, jejichž určení jsem zatím neudělal.
A ještě jedna fotografie pěkně ukazující, jak housenka posvačí list a pak pohodlně přichycená několika vlákny, v klidu, v bezpečí odpočívá.
Vakonoši jsou známí svou schránkou, ale jejich detailní život je už méně prozkoumán. Snad se mi už konečně podaří letos přistihnout toho samečka „při činu“! Pokud ano – podělím se s Vámi o toto svědectví.
Postřehy z přírody 
Dobrý den Jiří,
tak nejsem sice vaše rodina, ale musím řici, že jsem si to rád přečetl. Vakonoši nám právě ozdobili podhled naší střechy, tak se snažím o nich něco více dozvědět. A kromě fotek, je tohle první souhrnné povídání o nich na webu co jsem našel. Tak díky za ně a držím palce s tím samečkem :-). Petr Dobrý
Děkuji za článek doplněný tak krásnými fotkami! Doteď jsem netušila, že nějací vakonoši existují, náhodou jsem narazila na jednu fotku a teď jen zírám, jací to jsou stavitelé. 🙂