Vždy znovu mne každoročně překvapuje, jak jaro i léto kypí v našich končinách životem. Hmyz se zdá být všudypřítomný. Oproti tomu na podzim, v pozdních říjnových, byť i v teplých dnech se již v přírodě bohužel Hmyzu vyskytuje pomálu. Tehdy si beru fotoaparát na procházky často bez úspěchu. Jsem rád, když se mi pak pod ruku (před objektiv) připlete nějaký drobný objekt.
Tentokrát jsem na obdivuhodně barevných listech mladých Dubů pozoroval a fotil Pakomára kouřového (Chironomus plumosus (Linnaeus, 1758)).
Byl podzim a samička Pakomára už asi nedoufala ani v příliš velké štěstí u nápadníků, ani v jiné rozkoše života, jenž se jí zřejmě chýlil ke konci. Tak mi alespoň postála objektem a já trochu uspokojil své lovecké pudy zděděné po předcích – a několikrát si ji vyfotil.
Pak jsem zrakem přelétl několik nejbližších listů se skoro nepatrnou vírou v nalezení něčeho zajímavějšího. A v tu chvíli jsem ucukl, neboť pod rukou s fotoaparátem se náhle pohnul malý Had. Na stromovou Užovku byl drobný, avšak člověk se Hadů vždy podvědomě lekne. Vzápětí jsem se zastyděl, že tak prosté mimikry na mne stačily! Bylo jasné, že jsem narazil na neobyčejnou housenku obyčejného Motýla. A povšiml si něčeho pozoruhodného. Ona opravdu předstírá, že je malý Had. A hmyzožravý Pták zřejmě zareaguje podobně jako já – ucukne. To v jeho případě znamená, že odletí. A housenka je zachráněna.
Že pomalé, přisedle žijící housenky používají maskovací mimikry je známo. Tato housenka je rovněž chytře používá. Z listu, který má blanitý horní a spodní povrch a je vycpán chutnou dužinou, ponechává jen spodní blanku. Ta pak po uschnutí tvoří přirozeně vypadající hnědou skvrnu, jakých je kolem na listech spousta. Hnědá housenka je na svém hnědém políčku výborně maskována. A pokud se nějaký Pták začne zblízka zajímat o tuto skvrnu, housenka změní postoj a jazyk na něj vystrčí malý had. Pohled shora, který se Ptákovi nabídne, jasně ukazuje malou Hadí hlavu s úzkým krkem. Načervenalý jazýček pak představu dotváří.
Obraz štíhlé Hadí hlavy je téměř dokonalý, na krajích jsou dokonce viditelné malé červené skvrny – Hadí oči. S jinými detaily se housenka nepárala, hlavní pro ni byl první dojem.
Při pohledu z boku je jasně patrný tvar housenky a člověku dojde, že to není housenčina hlava, na co se celou dobu díval. Hadí hlavu housenka imituje svými zadečkovými články, její vlastní hlava je to tlusté na druhé straně! Tedy na následující fotce to vlevo je hlava housenky, to vpravo je „Hadí hlava“.
Housenka se po pár dnech zakuklí ve zbytcích dubového listu. Pak jen přečkat tuhou zimu.
A je z ní Můrka Srpokřídlec dubový (Watsonalla binaria (Hufnagel, 1767)).
Housenky mnohých druhů Motýlů se v přírodě typicky maskují barvou podkladu. Také mnohé předstírají, že hlavu mají vzadu, takže útok nepřítele směřuje špatným směrem a housenka má čas uniknout. Housenky imitují klacík, suchý list nebo třeba Ptačí trus. O schopnosti housenek imitovat Hada jsem ale dosud neslyšel.
To ovšem byla pro mne výzva – je potřeba prozkoumat literaturu, internet, poptat se lidí. A hle, nejsem prý první kdo něco takového u housenek pozoroval. Jen namátkou uvedu pár příkladů z internetu.
Sphingidae:
Oxytesis modestia (Kostarika)
Spicebush swallowtail (Papilio troilus):
Krásné mimikry také předvádí kukla Motýla na následujícím obrázku.
Všechny ty cizokrajné housenky jsou jistě náramně zajímavé. Hadí mimikry housenky našeho Srpokřídlece dubového jsou ale stejně nejkrásnější – nezdá se Vám?
Mimochodem, zatím jsem nenašel nikde o těchto mimikrách našeho Motýla zmínku. Že bych byl první, kdo si toho všiml?
P.S.
Po zveřejnění příspěvku mne kontaktovalo několik lidí s jejich vlastními pozorováními housenek imitujících Hada. Nejzajímavější z nich je pro mne u nás (Doksy) focená mladá housenka Lišaje kyprejového (Deilephila porcellus (Linnaeus, 1758)). Její jinak štíhlá hlava a krk při zatažení způsobí, že přední rozšířená část věrně napodobí Hadí hlavu s otevřenou tlamičkou, ve které se dokonce zalesknou jedové zuby Hada.
Ahoj, fotky jsou úžasné, blahopřeji. Vzhledem k faktu, že jsem silně serpentofobní mě ty housenky děsí!!! Nezopakujem někdy výlet na Pálavu?
Moc zdraví Eva (MUDrc z Brna)
Hezký den vám přeji. Pokud chcete, mohu Vám zaslat malý příspěvek k tomuto článku, také se mi podařilo úplně náhodou vyfotit takového malého „hada“. Za kvalitu fotky se předem omlouvám, a ani netuším, co je to za housenku, ale spatřili jsme jí při malé zastávce u silnice za městem Doksy. Její maskování hada s otevřenou pusou, ve které ukazuje jedové zuby, je opravdu velice působivé. Michaela S., Česká Kamenice
Děkuji za komentář i Vaše foto. Již jsem je zapracoval do příspěvku viz. výše.