Žlabatka jestřábníková, Aulacidea hieracii

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)Objevitelství a cestovatelství má v Českých zemích velmi dlouhou tradici, vyznavačů tohoto druhu poznávání jsou i v naší historii přehršle. Zkoumání krás světa blízkého i vzdáleného lze přitom realizovat mnoha různými způsoby. Někdo má zálibu jen ve virtuálním cestování, třeba přes internetovou síť, jiný se ocitá v dalekých zemích poslouchajíc v rádiu pořad „Cestování s Jiřím Kolbabou“, nebo sleduje v televizi cestopisy od National Geographic, obzvlášť zcestovalá je také ona zvláštní odrůda lidí holdující Geocachingu. Běžný Člověk pak jezdí do oněch exotických dálav alespoň na dovolenou. Již méně takových cestovatelů však mohlo cizí krajinu, mentalitu tamějších lidí, kulturu národa a také přírodu opravdu důkladně poznat. Pro mne je opravdovým cestovatelem ten, kdo poznává zejména své vlastní okolí, ať už ho život zanese kamkoliv. Ten, kdo zemi prolezl s batohem na zádech, žil v ní, stravoval se v souladu s místními podmínkami, kdo zažil nejen krásné, ale i to deštivé počasí, bláto, špínu, vedro… Zapomeňme na hvězdičky hotelu u pláže, na všechno to „all inclusive“, na organizované fakultativní výlety, na úslužného delegáta, jednoduše na ten zbytečný luxus a pohodlí. Neměřme skutečné poznání vzdáleností! A hlavně se zbavme představy, že někam musíme jen proto, že už tam všichni naši známí byli.

Zkusme místo toho, snad i doma v teple, jen tak zabodnout prstem do mapy (dnes se to dělá spíše prstem do Locusu na mobilu, myší do www.mapy.cz, či do www.googlemaps.com). Nebo se stačí podívat třeba na seznam chráněných oblastí (CHKO) v našem okolí, jednu z dosud nepoznaných vybrat, nasadit pohorky, sbalit batoh a vyrazit. Také rád cestuji tímto způsobem. I v průmyslově nebo zemědělsky využívané krajině se totiž dá, s pomocí internetu, nalézt mnoho zajímavého. Kdo si myslí, že jeho domovina je nudná, fádní a naopak ty exotická místa jsou zajímavá a nevšední, bude jistě překvapen. Opak je totiž pravdou! Málokde ve světě naleznete takové přírodní krásy, jako je tomu právě u nás, v Československu. (Škoda jen, že to jsou už spíše jen roztroušené zbytky původní krajiny.)

Letos v létě jsem také takto namátkou vybral hned několik lokalit. Nejel jsem povětšinou sám. Má žena má totiž utkvělou obavu, že mne samotného jistojistě kousne jedovatý Had, že bez její pomoci dostanu infarkt nebo mrtvici, že spadnu do rokle a zlomím si obě nohy. (Bláhová netuší, že mnohem nebezpečnější jsou výlety třeba na Blízkém či Dálném Východě, v Africe, …) Jsem ale rád když jede s, neboť každé poznávání těší mnohem více, je-li sdíleno. Pravdou také je, že někdo přece musí nést batoh, když já sám jsem chabrus na záda. Tentokrát našim cílem byly lokality v blízkosti města Vyškov: NPR Větrníky a Stepní stráň u Komořan [JM kraj, Vyškov]. Jsou to chráněná území malá, stihnete je klidně navštívit za jeden den. Přesto mi ta místa učarovala. Jsou to obé lokality s residui stepní, suchomilné květeny. Věřte, budete na těchto místech, tak jako i já, okouzleni jemností květů, pestrostí barev. Nejsem botanik, proto nebudu vyjmenovávat všechny vzácné zástupce rostlinstva. Stejně – jako laik poznávám maximálně tak krásné, (ač běžné), žluté a někdy oranžové, pozdně letní Jestřábníky (Hieracium sp.), možná ještě tak tento jarní Koniklec luční (Pulsatilla pratensis (L.) Mill.).

Koniklec luční (Pulsatilla pratensis (L.) Mill.)

Ve své neznalosti bohužel určitě přehlédnu ty nejvzácnější z rostlin, kvůli kterým jsou tyto lokality chráněny. Co láká mne do těchto míst je drobný Hmyz, vázaný na tuto xerotermní flóru. S radostí jej pozoruji, studuji, fotím. Samozřejmě s největší opatrností, aby nedošlo k ohrožení zbytku vzácného biotopu. Tak jak to vyžadují předpisy chráněného území a hlavně má vlastní, neméně přísná pravidla.

Po zkušenosti z předchozího časného léta, kdy mne má alergie na pyly trav přiměla ignorovat fakt, že kvetoucí traviny jsou možná převzácné Kavyly (Stipa), a dokonce donutila k zbabělému úprku z Větrníků, jsem se tentokrát na Stepní stráně vypravil raději časně z jara. Je to doba lásky Brouků Majek (Meloidae)

stepni stran u Komoran

ale nejen jejich. Bezobratlí už jsou v dubnu velmi aktivní, což dokladuje i milostné objetí těchto Hlemýžďů (Helix).

stepni stran u Komoran

Přes půl hodinky jsem také pozoroval dramatický souboj dvou Mravenčích druhů. Větší jedinci Mravence trávního (Formica pratensis Retzius, 1783) lovili drobné Mravence žluté (Lasius flavus (Fabricius, 1781)). Stiskem mohutných kusadel drtili těla a hlavy drobné kořisti. Byl to zřejmě pouhý teritoriální boj, nevěřím totiž, že by drobný Mravenec představoval zas až tak vydatný zdroj potravy. Možná si jen ten silnější druh připravoval půdu pro skutečnou loupeživou, otrokářskou výpravu, u těchto Mravenců běžnou. (Slunce už bylo příliš ostré, proto se fotografie moc nepovedly.)

Mravence trávního (Formica pratensis Retzius, 1783)

O mez dále hledala osamocená létavka trochu nektaru uvnitř hlubokého kalichu. Snad mi ten něžný kvítek, či alespoň onu samotářskou Včelku, pomůže určit někdo z komunity milovníků Včel.

stepni stran u Komoran

Krásné dopoledne jsme strávili na Stepních stráních u Komořan. Zážitků bylo mnohem více, než jen těch pár uvedených příkladů. Cestou domů jsme ještě na trávnatých březích podél příchozí cesty pozorovali tuto Dlouhososku hnědoskvrnou (Bombylius discolor Mikan, 1796).

Dlouhososka hnědoskvrnná (Bombylius discolor Mikan, 1796)

Snad díky ní jsem věnoval trávníku více pozornosti. Byly v něm vidět zbytky proschlých loňských květin včetně stvolů Jestřábníku; i vzpomněl jsem si opět na ty krásné žluté květy, které koncem léta zdobily jak příchozí cesty, tak samotné louky Větrníků a Stepních strání. Jak jsem na nich tehdy obdivoval hojnost rozličných Pestřenek a Včel, drobných Broučků. Jestřábník, okrasa rumišť, krajů cest, rostlina z pro Hmyz nejpohostinnějších. Teď zjara tu po nich zbyly už jen suché stonky, jeden na konci dokonce nějak podivně nafouklý! Ulomil jsem tuto seschlou, zduřelou část (mimo chráněné území) a začal ji zkoumat.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Po rozlomení bylo jasné, že jsem našel něco neobvyklého, neznámého.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Jsem již uvyklý hledat a nacházet rozličné hálky Žlabatek (Cynipidae) na Dubech (Quercus), nebo i jiných dřevinách. Že ale najdu podobné, na stvolu Jestřábníku, to jsem věru nečekal. Uvnitř hálky bylo snad deset poměrně velkých komůrek. Některé s již mrtvými larvami, takovými co nepřežily tuhou zimu, jiné komůrky ale slibovaly obsahovat larvy živé, snad již zakuklené.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Doma jsem je tedy opatrně z hálky vyjmul a pro Vás vyfotil.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Velký zadeček a podélný kýl kukel potvrdil – bude to Žlabatka (a samička).

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Kukla postupně tmavla a já měl mezitím čas zkoumat internetové zdroje.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Dalo mi to práci, ale zjistil jsem, že na stoncích Jestřábníku (Hieracium) [Wiki, Květena, Jestřábník oranžový] dělá hálky Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758). České jména nemá, říkám jí tedy pracovně Žlabatka jestřábníková. Přiznávám, určení Jestřábníku dle stvolu a mé zavadlé vzpomínky na žlutou krásu předchozího léta, mohlo být dost nepřesné, v úvahu připadala ještě dvouletka Kozí brada luční (Tragopogon pratensis L.), na kteréžto stonku dělá hálky příbuzná Žlabatka Aulacidea tragopogonis (Thomson, 1877). Obě tyto Žlabatky patří do čeledi Cynipidae, rodu Aulacidea.

Stáhl jsem proto klíče k určování Žlabatek [Royal entomological society] a čekal, až se vylíhne imago.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Dospělá Žlabatka potvrdila příslušnost k druhu A. hieracii. Takže si ve svém poznávání Žlabatek dělám další čárku. I když zde přiznávám jistou míru nejistoty. Určovací klíč totiž evidentně nepsal programátor. Tvrzení v něm uváděná jsou někdy až rozporuplná. Radiální políčko na křídlech, délka třetího anténního článku, koneckonců i rýhy na hrudi jsou znaky poměrně subtilní a navíc nejednoznačné. Jakousi jistotu mi tedy dal právě až vzhled hálek. Srovnejte hálky Aulacidea hieracii a Aulacidea tragopogonis.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Dlouho jsem obdivoval krásu této drobné Vosy. Byla silná a nosila se velmi hrdě, vždyť také měla na co být pyšná. U Žlabatek totiž platí, že čím větší zadeček, tím jsou samice přitažlivější. Alespoň pro samečky jejich druhu.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Fotil jsem tyto Vosy pro Vás na kokonu, ze kterého se právě vyklubaly.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Bohužel, všechny zrozené Žlabatky byly samičky, samečka jsem se letos nedočkal.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

Detail křídel také potvrdil mé určení druhu. I když mám pocit, že Klíč [RES] by potřeboval své nákresy také trochu opravit.

Žlabatka Aulacidea hieracii (Linnaeus, 1758)

 

 

 

 

 

 

 

 

Mám radost, že také z tohoto výletu si kromě pěkných zážitků přináším i poznatek o novém druhu Žlabatek. Podobné toulky po chráněných oblastech v okolí, tedy po těch nejcennějších zbytcích původní krajiny a přírody, doporučuji všem, co v sobě nosí cestovatelského ducha a nemusí to být zrovna obdivovatelé Hmyzu. Doporučuji to i těm lenivějším, co si rádi pospí – vždyť je to jen krátký výlet! Zkuste strávit den v přírodě a uvidíte, že Vám zážitky splatí to brzké vstávání i nepohodlí cest. Žlabatku jestřábníkovou asi nenajdete, možná nebudete mít ani štěstí na modré Majky, nebo na Hlemýždí lásku. Slibuji Vám však alespoň krásu lučních květin, a možná to budou právě žluté Jestřábníky. Pořád lepší než sedět doma u televize, co říkáte?

Galerie fotografií

Reklamy

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Cynypoidea (Žlabatky), Hymenoptera. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s