Krásné Ploštice 1, „Smradlavka” Kněžice zelená

Kněžice červenonohá (Pinthaeus sanguinipes (Fabricius, 1781))Podzimní den, jižní úbočí Beskydských hor. Ráno, trochu zamžené, se k desáté mění na slunné dopoledne. Houby ještě nerostou, procházka tedy bude jen rehabilitační. Když říkám procházka – nejsem přesný. Strmý kopec člověka řádně zadýchá, připomene počet křížků, zeptá se naléhavě: „Co že zde ten městský přivandrovalec vlastně chce?”. Vytrvalé však nakonec odmění krásnou vyhlídkou a nabídne dokonce občerstvení. Bujné maliní vroubí kraj lesa a za chůze tak možno sladké plody sbírat málem po hrstech. Chutné a voňavé maliny jsou pro tu chvíli božskou manou. Ale „Kurnik šopa – fujtabl!”. Už je zde zase ten protivný zápach. Ten, co upozorňuje na hnusnou chuť protivné zelené Smradlavky! Varuje, pro mne ale pozdě. Snad že jsem takový hltavec, nebo že se tak snadno zasním. A tak prskám a plivu ven ovoce, které buď „nakousl”, nebo se po nich třeba jen prošel ten zelený, nechutný a smradlavý tvor.

Dnes začínám seriál o protivné čeládce, o páchnoucích broucích, kteří se mezi lidmi zapsali jako snad nejsmradlavější z tvorů. I u mne, bohužel.
No jasně, ve skutečnosti to nejsou žádní Brouci! Zde se jedná o širokou skupinu Ploštic (Heteroptera), patřící do řádu Polokřídlých (Hemiptera). V případě oné zelené Smradlavky na Ostružiníku maliníku (Rubus idaeus L.)  jde konkrétně o Kněžici zelenou (Palomena viridissima (Poda, 1761)). Tedy je to zase můj oblíbený Hmyz! Přes všechen obdiv k těmto drobným tvorům i pro mne těžko získat k Plošticím kladný vztah. Vždyť tak strašně páchnou!

Kněžice zelená (Palomena viridissima (Poda, 1761))

Útok na jednotlivé smysly vnímáme velmi odlišně. Chuť, hmat, tepločivost, smysl pro gravitaci i mnohé jiné vjemy jsou jaksi interními, druhými téměř neovlivnitelnými, nevstupují proto povětšinou do jakýchkoli společenských interakcí. Nejsou cílem těch, co se snaží zviditelnit. A toto slovo je vskutku na místě, člověk prý vnímá až 80% informací zrakem. Snad i proto se mnozí na náš zrak snaží cíleně působit. Útokům vizuálním, ať již chtěným či nechtěným, však umíme jednoduše čelit. Protivou, nevkusnou a odpornou reklamu na panelu podél cest, škaredou, ohyzdnou stařenu, podbízivý kýč, to vše lze lehce vydržet, člověk prostě a jednoduše odvrátí zrak jinam.
To náš sluch je na tom už mnohem hůře. Soustavný hluk továrny, ruch ulice, hloupé reklamní slogany a vánoční hudbu v supermarketu, stejně jako televizi přehrávající romantické telenovely v čekárně mého alergologa, to už jen tak nevypnete. Zvuky působí na náš sluch a naši mysl neustále. Uši prostě nejdou selektivně, jen pro to nepříjemné, zavřít, jinam nasměrovat. Jasně – bylo by lze použít jednoduše ucpávky do uší, leč pak bychom více neslyšeli ani zvuky potřebné.
Podobně čich, registrující chemikálie rozpuštěné ve vzduchu, ač není zdaleka nejsilnější ze smyslů, dovede nás pěkně potrápit. Libé vůně mnohdy přechází v pachy, v zápach, odér, smrad. Až k nevydržení intenzivně na nás dokáže působit silný čichový vjem. Útočí na naše vnímání, burcuje vědomí, volá na poplach stejně dotíravě, jako jindy vjem sluchový, či zrakový. Věru, kdo působí buď nepříjemný hluk nebo obtížný zápach, útočí nesmírně neodbytně. A zasahuje tak do našeho osobního prostoru mnohem více než jen někdo nevzhledný, či nepěkný. A měl by být takto brán k zodpovědnosti, měly by zde být přísné sankce. Pokud nám něco smrdí, nos jen tak neuzavřeme, nezablokujeme ten nepříjemný čichový vjem.
A že my lidé lidé umíme zápach dobře vytvářet! Smrad lidských splašků, exhalace komínů, nebo třeba také prasečák, co zamořuje zápachem okolí mého bydliště. Také při cestách po krajinách exotických, v tropech, kde je rozklad rychlý, zápach mnohdy přesahuje únosné meze.

I mezi lidmi si smrdíme navzájem. A nemám na mysli občasný exces nás, starších pánů, kteří to přeženou s čočkovou polévkou. Někdy prostě potkáte „smraďocha od podstaty”. Někdo se holt nadměrně potí, mezi extrémní případy patří i mnozí silní kuřáci, kteří své okolí zápachem obtěžují i v době, kdy přímo nekouří. Jistě by se našly i jiné skupiny, obzvlášť nechutně zavánějící. Každý má někde své slabé místo, každý vnímá pachy jinak. Já, kupříkladu, takto nelibě nesu, mimo jiné, i navoněné dámy „na lovu”. Když náhodou na túře, vedoucí po úzké horské stezce, narazím na oblak ženského parfému, navíc prosycený hloupými namlouvacími řečmi, puls mého srdce i tempo mých kroků přejde v klus. Abych předběhl a konečně byl mimo tento odér. Také plavecká dráha zamořená voňavkou jedné ze svátečních plavkyň, snažících se udělat právě v bazénu dojem na onoho vyvoleného, mne donutí odejít. A věřte – nezávidím! Chemický signál, jehož nejsem adresátem, je mi jednoduše nepříjemný. 

Mezi lidmi je mnoho nepříjemných pachů. Přesto přese všechno, pokud jde o opravdu odporný a nepříjemný pach, asi to stále na celé čáře vyhrávají obyčejné Ploštice Smradlavky.
Rád bych Vám je i jejich rodinu přiblížil, leč Ploštice jsou tak široká skupina, že lze jejich morfologii jen stěží popsat jednoduše. Snad jen, že na první pohled se vyznačují polo-krovkami, to však není zdaleka jediný znak od Brouků (Coleoptera) je odlišující.

Zde vidíme vajíčka Ploštice. Věru nevím, o jaký druh se v tomto případě jedná. Ale to nevadí, jde mi zde jen o ukázku typu.

Vajíčka Ploštice

Z podobných vajíček, jen jindy a jinde, se líhly tyto mladé larvy Kněžice čistcové (Eysarcoris venustissimus (Schrank, 1776)).

Kněžice čistcová (Eysarcoris venustissimus (Schrank, 1776))

Dospělce této obyčejné Ploštice jsem pozoroval jen o pár týdnů později při jejich páření.

Kněžice čistcová (Eysarcoris venustissimus (Schrank, 1776))

Překvapující podoba čerstvě narozené Ploštičí nymfy s imagem, viďte?
Mnohokrát jsem byl překvapen naivní otázkou mých přátel právě ohledně Hmyzu. Ptali se mne, při pohledu na dospělý Hmyz, zvědavě: „A jak bude ten Brouk (Vosička nebo Motýl) velký, až vyroste?!”. Jakoby se ve škole ani neučili, že Hmyz po proměně nazývané kuklení, kdy se larva mění v imago, už více neroste, jakoby netušili nic o jeho vnější chitinové kostře. Hmyz s proměnou dokonalou má nevzhledné ponravovité larvy, které si kde kdo plete s červy. Tyto se mění s dospíváním zejména kvantitativně, tedy rostou do velikosti. Pokud takový jedinec prodělal kuklení, tedy onu skokovou změnu kvality, a dospěl tak do konečného svého růstového stádia, je již larvě nepodoben, oblečen ve finálním kabátě a ten už opravdu příliš zvětšit nelze. Brouci ani Motýli, Vosy ani Vážky, Cvrčci, Kobylky (jejich imaga) proto vskutku nerostou! Malý Brouk malým zůstane; je tak malým proto, že se buď jedná o drobnější Broučí druh, nebo že jeho larva jednoduše trpěla hladem.
Rozumím ale oné vžité představě, oné chybě v myšlení lidí. Vždyť valná většina tvorů, se kterou se běžně potkáváme, to má opravdu jinak. Dospívání je u nich proces postupný, růst znamená současný postup kvalitativní i kvantitativní. Také Ploštice patří k této druhé, velké skupině živočichů. Patří ke Hmyzu s postupným dospíváním. Jejich proměna je tak zvaně nedokonalá, larvy (nymfy) při zrození vykazují silnou podobnost s dospělcem, jejich růst je provázen postupnými svlékáními staré pokožky a neustálým zráním.
V tomto ohledu jsme my lidé také jako ony Ploštice, tedy jsme tvorové s proměnnou nedokonalou. Naše lidská mláďata se nám s dospíváním více a více podobají. Proměna nedokonalá může být tedy evidentně docela dokonalá.

Následující fotografie ukazuje právě nedospělce, larvu Kněžice zelené. Bohužel musím připustit jistou míru neurčitosti. Určování juvenilních stádií vyžaduje odborníka a je tedy možné, že se mýlím a jedná se o blízce příbuznou Kněžici trávozelenou (Palomena prasina (Linnaeus, 1761)). I tak je to ale krásná Smradlavka, co říkáte? Její podoba s dospělou Plošticí je zarážející. A také již, přes své mládí, umí pěkně páchnout!

Kněžice zelená (Palomena viridissima (Poda, 1761))

Ano, Ploštice jsou tvorové smradlaví, ale zaslouží si naši pozornost. Vždyť jejich pach má svůj význam. Varuje nás, abychom nechutnou Ploštici nesnědli, aby přežila. Vůně i zápachy ale slouží také k interaktivní komunikaci, pomáhají varovat před nebezpečím, napomáhají při hledání partnera, vedou k lásce. Pachy tak pomáhají nejen Plošticím, ale i nám, lidem.
Vzpomínám na spolužačku Olgu, která nezřídka říkávala: „Správný chlap má být fousatý a musí smrdět!”. Pro mladou ženu poměrně neortodoxní názor, viďte? Asi to mělo co dělat s její rodící se sexualitou. Ženská podstata volala po zálesákovi s mužskou vůní potu, nebo chlapovi, co umí vzít za práci a nehledí na nějaký mozol či šrám. Ať už tím Olga myslela tehdy cokoli, opravdu se brzy po střední škole vdala za statného, fousatého muže a pokud vím, dodnes je nesmírně spokojena. Já v té době, ale i dlouho poté, namlouvání, vztahům, erotice, sexu příliš nerozuměl. No,.., vlastně tomu moc nerozumím dodnes. Doposud jsem zůstal s tváří obvykle dohladka oholenou, no a co se toho smradu týče – asi jako každý druhý. Maminka mne naučila pravidelné sprše, manželka pak dokonce přiměla onu frekvenci zdvojnásobit. Takže asi bych Olgu ani dnes neuspokojil.

Už jsem naznačil, že před pachem se těžko bránit. Pokud ovšem nechceme být opičkou, držící si jednou rukou neustále nos a zařadit se tak po bok budhistickým symbolům Mizaru, Kikkazaru, Iwazaru a Šizaru.
Moudrý a vynalézavý tvor – Člověk – proto vynašel protilék, zbraň proti smradu. Je jím – ještě větší a silnější pach! Nepříjemné zápachy lze přerazit „vůní”. Lidé proto odpradávna na své tělo nanášeli vonné masti, parfémy, kolínskou. Aby potlačili zápach nemytého těla, aby více necítili smrad linoucí se z okolí. Také ale, aby lákali osoby opačného pohlaví.

Přesně proto smrdí i Ploštice! Je to jejich obranná taktika, jejich způsob komunikace, technologie namlouvání a lásky. Jak smrdí, tedy díky jakým chemikáliím, nám vědci již dávno objasnili.

Jako typickou Smradlavku jsem v úvodu představil Kněžici zelenou. Není ale zdaleka v této pochybné odbornosti, v této své disciplíně sama. Nejvíce smrdí různé Ploštice z čeledi Kněžicovitých (Pentatomidae). Kupříkladu tato Kněžice červenonohá (Pinthaeus sanguinipes (Fabricius, 1781)).

Kněžice červenonohá (Pinthaeus sanguinipes (Fabricius, 1781))

A nebo tento krásný zástupce Kněžovkovitých (Acanthosomatidae), Kněžovka stromová (Acanthosoma haemorrhiodale (Linnaeus, 1758)).

Kněžice stromová (Acanthosoma haemorrhiodale (Linnaeus, 1758))

Za velmi smradlavé se považují také zástupci čeledi Vroubenkovitých (Coreidae). Tato Vroubenka smrdutá (Coreus marginatus (Linnaeus, 1758)) má zápach dokonce ve svém jméně. Jen si povšimněte jak podrážděně vypouští ze zadečku další kapku „parfému”. Evidentně se mne bojí!

Vroubenka smrdutá (Coreus marginatus (Linnaeus, 1758))

Nejsem velkým příznivcem antiperspirantů, deodorantů, voňavek, parfémů. Pachy a vůně jsou pro mne méně významné, než byly pro Olgu, než jsou pro většinu žen. I když i mně někteří lidé smrdí, i pro mne jsou občas v okolí neúnosné pachy, které by bylo vhodné zakrýt, přerazit. Pot je ale obrannou taktikou organismu proti přehřívání, bránit takto přirozenému procesu ochlazování považuji za hloupé.

Ukázali jsme si, že oblast pachů a vůní je u Hmyzu nesmírně významná, mnohem více než u lidí. Začal jsem u Ploštic význam jejich smradu chápat. Vždyť má u těchto drobných tvorů nezastupitelný význam pro sebeobranu, pro sexuální komunikaci.
Je také evidentní, že si každý druh hledá vlastní specifické vůně. Co voní jednomu Ploštičímu druhu, smrdí jinému a naopak. Ploštičí parfém takto nutně smrdí lidem a jsem přesvědčen o tom, že my lidé Plošticím také rozhodně nevoníme! A už jsme si řekli, že co se smradu týče, za Plošticemi rozhodně nezaostáváme.

Myslím proto, že bychom měli Ploštice tolerovat, naučit se je obdivovat. Proto tento seriál o krásných, zajímavých a nevšedních Plošticích.

Galerie fotografií

Seriál „Krásné Ploštice“ obsahuje tyto další články:

1. „Smradlavka” Kněžice zelená,

Advertisements

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Bionomie, Heteroptera, Rozmnožování, Systematika, Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Krásné Ploštice 1, „Smradlavka” Kněžice zelená

  1. Přítel Jiří Chromý napsal:

    Srdečně Vás zdravím, už jsem postrádal ty krásné záběry i vtipné komentáře nejen ze života hmyzu.
    Děkuji za téma, přednesu je dětem ve svých třech Entomologických kroužcích v Brně a na Brněnsku – skvělý námět, fotodokumentace i popisy.
    S pozdravy z podzemí, Ing. Jiří Chromý.

  2. Anonymní napsal:

    Číst o čemkoliv z přírody od Tebe je krásné i díky bohatosti vyjadřování v českém jazyce. Další spisovatel na obzoru. Literární nadání.J

  3. Anonymní napsal:

    Opět jsi nás poučil,mnohem více budu nyní vnímat vůně jako součást ochrany života.Proti Tvému srovnání mně pižmo dítěte a ženy více oslovuje ,než jakákoliv vůně muže. T.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s