Hmyz je obecně považován za nejlepšího opylovače stromů i květin. Vždyť právě kvůli jeho schopnosti přenášet, byť mimoděk, pyl z jedné rostliny na druhou, vytvořily rostliny květy a lákají jej barvou, chutí a vůní. Hmyz se za staletí tomuto faktu přizpůsobil a naučil se brát i dávat. Že někteří jen berou a neposkytují protislužbu – opylení – je známo.
Mnozí se mnohdy neregulérně prokousávají květem, namísto toho aby jej navštívili dveřmi. Že na tuto hru přistupuje i Včela medonosná (Apis mellifera Linnaeus, 1758), onen symbol pracovitosti, je už překvapivé. Ovšem asi jen chytře využívá poskytnuté výhody.
Takovou výhodu Včelám zřejmě dává i u nás běžná luční rostlina Kakost luční (Geranium pratense L.). Pozoroval jsem jedno odpoledne Včely sbírající nektar na květech Kakostu.
Ihned mne zaujalo, že nenalétávají na květ přímo, ale naopak vždy ze zadní strany. Včely vždy usedly na květ, analyzovaly tykadly kde začít.
Pak ihned začaly sát nektar. Každá obešla květ vždy jen jednou dokola, opakovaně se sosákem protáhla mezi okvětními plátky, nasála nektar z úžlabí květu. Pak honem na další květ. A zase zadními vrátky!
Květy Kakostu byly v různém stádiu kvetení, některé s prašníky uzavřenými, jiné v plném květu – připravené na Hmyzího návštěvníka vrhnout dávku pylu. A vše vniveč. Kde je nějaká reciproční služba? Pro rostlinu je jistě nevýhodné být takto zneužívána! Hledal jsem, zda na rostlinu nenaletuje jiný, vhodnější, třeba menší a tím i lehčí opylovač. Nezjistil jsem ovšem žádného. Dodnes přemýšlím, zda Kakost čeká třeba na vhodnou dobu, teplotu, stín, vlhkost. Ale proč potom mrhá nektarem pro Včely – marnotratník!?
Nebo že by ty Včely z okolí na Kakost prostě vyzrály?
Moc zajímavé články a pěkné fotografie. To chce asi hodně trpělivosti …