Pískorypka a Dlouhososka

Příběh první – Pískorypka

Při procházce kopcovitou přírodou Slovácka Vás potká velmi různorodý typ ekosystému. Nejbohatší na Hmyz je ale vždy část lesa s dostatečným přídělem světla. Na nejjižnějších lukách pak bývají hlinité pěšinky a cesty na troud vyschlé. Člověk tam vydrží přes poledne jen tak hodinu, pak hrozí přehřátí. A právě na takových cestách staví svá hnízda Pískorypka (Andrena sp.).

Je to velmi drobná Včela (<1cm), kterou nejčastěji zahlédnete na květech pampelišek. Je tak drobná, že jí nevěnujete moc pozornosti.

Hnízdo si buduje přímo na zemi. Tedy spíše v zemi. Vidět je pouze díky kopečku vyházené hlíny.

Hnízdo tvoří chodbička s několika podzemními komůrkami. Společenstvo čítá jen několik spřízněných Včel. Pilně sbírají na květech pylová zrna a nosí je do komůrek s vajíčky. Tím ovšem péče o potomky nekončí. Včely pečlivě hlídají vchod do hnízda.

Včelka svým tělem uzavírá noru. Hlava vypadá jako nějaký špunt ve vaně.

Obvykle povyleze jen pokud nehrozí nebezpečí.

Jen si ale zkuste vchod zahrnout nebo jej porušit. Hned se odněkud všechny vyrojí a běda útočníkovi.

Někdy jde z těchto malých ďáblíků až strach – tolik jich místy je. A umí citlivě bodnout, věřte mi.

Přesto to jsou mé oblíbenkyně, beru je za první signál teplého jara. Rád je pozorují a fotím.

Jsou to totiž krasavice a fotomodelky.

 

Příběh druhý – Dlouhososka

Častým objektem makrofotografií bývá moucha, imitující čmeláka. Je to Dlouhososka velká (Bombylius major Linnaeus, 1758). Nádherná moucha s předlouhým sosákem, kterým jako Kolibřík za letu saje nektar z květů. Sám jsem pár takových líbivých fotek udělal.

Toto podivné stvoření má ale zajímavý způsob rozmnožování. Já se s ním seznámil právě při pozorování Pískorypek. V blízkosti hnízda těchto Včel jsem totiž zpozoroval podivné chování Dlouhososky (zde zřejmě Anastoechus nitidulus (Fabricius, 1794)). Vždy přilétla nad hlínu a polousedla. Totiž neustále mávala křídly a vibrovala tak celým svým tělem. V tu chvíli jsem zapomněl na Pískorypky! Otevírala se zde pro mne nepoznaná část života Dlouhososek.

I neostré, nekvalitní snímky ukazovaly zajímavý, neprozkoumaný jev.

Dlouhososky evidentně „zametaly“ povrch hlíny! Jejich zadeček se vrtěním dopředu i do stran přeměnil ve smeták, nebo spíše v rotační kartáč, jaký vídáme u uklízecích vozů.

Strávil jsem na oné cestě v poledním horku více času, než bylo vhodné, ale vzrušení z poznání převládlo nad ostatními pocity. Až doma jsem na internetu naplnil svou zvědavost a odpověděl si na spoustu otázek. Opravdu prý Dlouhososka klade vajíčka do blízkosti hnízd Pískorypek. Malé larvičky se pak chytnou Pískorypek, jež náhodně usednou v jejich blízkosti. A pak se nechají odnést do hnízda, kde dokončí svůj vývoj – na úkor Pískorypky.

Na závěr přikládám ještě fotku, dokumentující, že je o pobyt u Pískorypek zájem i u jiných druhů Dlouhososek. U této Dlouhososky není kartáček chloupků patrný, její činnost byla ovšem zcela obdobná.

Už se těším, až v červenci opět navštívím mé oblíbené Pískorypky.

Galerie fotografií