Pískorypka a Dlouhososka

Příběh první – Pískorypka

Při procházce kopcovitou přírodou Slovácka Vás potká velmi různorodý typ ekosystému. Nejbohatší na Hmyz je ale vždy část lesa s dostatečným přídělem světla. Na nejjižnějších lukách pak bývají hlinité pěšinky a cesty na troud vyschlé. Člověk tam vydrží přes poledne jen tak hodinu, pak hrozí přehřátí. A právě na takových cestách staví svá hnízda Pískorypka (Andrena sp.).

Je to velmi drobná Včela (<1cm), kterou nejčastěji zahlédnete na květech pampelišek. Je tak drobná, že jí nevěnujete moc pozornosti.

IMG_3757_

Hnízdo si buduje přímo na zemi. Tedy spíše v zemi. Vidět je pouze díky kopečku vyházené hlíny.

Svarovske paseky

Hnízdo tvoří chodbička s několika podzemními komůrkami. Společenstvo čítá jen několik spřízněných Včel. Pilně sbírají na květech pylová zrna a nosí je do komůrek s vajíčky. Tím ovšem péče o potomky nekončí. Včely pečlivě hlídají vchod do hnízda.

IMG_7305

Včelka svým tělem uzavírá noru. Hlava vypadá jako nějaký špunt ve vaně.

IMG_7305_

Obvykle povyleze jen pokud nehrozí nebezpečí.

IMG_7315_

IMG_7316_

Jen si ale zkuste vchod zahrnout nebo jej porušit. Hned se odněkud všechny vyrojí a běda útočníkovi.

Svarovske paseky

Někdy jde z těchto malých ďáblíků až strach – tolik jich místy je. A umí citlivě bodnout, věřte mi.

Pálava, Pouzdřanská step, Pískorypky

Přesto to jsou mé oblíbenkyně, beru je za první signál teplého jara. Rád je pozorují a fotím.

Pálava, Pouzdřanská step, Pískorypky

Jsou to totiž krasavice a fotomodelky.

Pálava, Pouzdřanská step, Pískorypky

 

Příběh druhý – Dlouhososka

Častým objektem makrofotografií bývá moucha, imitující čmeláka. Je to Dlouhososka velká (Bombylius major Linnaeus, 1758). Nádherná moucha s předlouhým sosákem, kterým jako Kolibřík za letu saje nektar z květů. Sám jsem pár takových líbivých fotek udělal.

Pálava   Bombulis major (L.)  Dlouhososka velká

Toto podivné stvoření má ale zajímavý způsob rozmnožování. Já se s ním seznámil právě při pozorování Pískorypek. V blízkosti hnízda těchto Včel jsem totiž zpozoroval podivné chování Dlouhososky (zde zřejmě Anastoechus nitidulus (Fabricius, 1794)). Vždy přilétla nad hlínu a polousedla. Totiž neustále mávala křídly a vibrovala tak celým svým tělem. V tu chvíli jsem zapomněl na Pískorypky! Otevírala se zde pro mne nepoznaná část života Dlouhososek.

IMG_6630

I neostré, nekvalitní snímky ukazovaly zajímavý, neprozkoumaný jev.

IMG_6626

Dlouhososky evidentně „zametaly“ povrch hlíny! Jejich zadeček se vrtěním dopředu i do stran přeměnil ve smeták, nebo spíše v rotační kartáč, jaký vídáme u uklízecích vozů.

IMG_6633

IMG_6634

Strávil jsem na oné cestě v poledním horku více času, než bylo vhodné, ale vzrušení z poznání převládlo nad ostatními pocity. Až doma jsem na internetu naplnil svou zvědavost a odpověděl si na spoustu otázek. Opravdu prý Dlouhososka klade vajíčka do blízkosti hnízd Pískorypek. Malé larvičky se pak chytnou Pískorypek, jež náhodně usednou v jejich blízkosti. A pak se nechají odnést do hnízda, kde dokončí svůj vývoj – na úkor Pískorypky.

Na závěr přikládám ještě fotku, dokumentující, že je o pobyt u Pískorypek zájem i u jiných druhů Dlouhososek. U této Dlouhososky není kartáček chloupků patrný, její činnost byla ovšem zcela obdobná.

IMG_6637

Už se těším, až v červenci opět navštívím mé oblíbené Pískorypky.

Galerie fotografií

Reklamy

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Pískorypka a Dlouhososka

  1. Auri napsal:

    Zrovna hledam informace o vcelach samotarkach a tohle me dost prekvapilo. Dlouhososky jsem brala vzdycky jako takove roztomile, buclate kulicky, na ktere je radost pohledet a ony jsou zatim zamlada takove „besite“ :-D.

  2. Anonymní napsal:

    každý rok, (letos již po jedenácté) vždy kolem 29.dubna, plus mínus 2 dny, se u nás na zahradě objeví velké množství včel. Tři dny létají nad zemí, po třech dnech začnou vrtat dírky do zěmě, vedle dírky je kopeček, takže po pár dnech vypadá ta část zahrady jako zoraná. Pečlivě si vymetají chodníčky do dírek, některé do těch děr lezou po předu, jiné tam zacouvají a dobu sedí a čučí ven. Jiné nosí dovnitř pyl, klidně tu co tam sedí přeleze, zaleze dovnitř a zachvíli zase vyleze a letí. Vždycky jsme jim nechávali klid, snažili jsme se je nerušit a do té části zahrady moc nechdit.Letos je jich tu však takové množství, že už se to stává neúnosné, v podstatě není kam šlápnout. Pravda, pobývají tu tak 3-4 týdny a pak zmizí a zase za rok. Letos přiletěly 12. března, což je o téměř měsíc a půl dříve než deset předchozích let. Název pískorypky sedí, ale samotářky rozhodně ne. To jen tak pro zajímavost z našeho jedenáctiletého soužití. Marie

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s