Žlabatka Andricus grossulariae

Andricus lucidus Žlabatka ježatá Omyl to je Adricus grossularii!!! agamní generaceNeuvěřitelně pestrá je plejáda tvarů hálek, způsobů obrany před parazity, forem životních strategií parazitických vos Žlabatek. Již nejeden můj článek byl jim proto věnován a já stále v úžasu poznávám další, jiné, nové. Chci ne jen vyfotit hálku daného druhu. Jsem rád, pokud se mi podaří poznat více. Seznámit se s jedinci jejich generace agamní i té sexuální (více o jejích rozmnožování v předchozích mých článcích), zaznamenat další z „vyzkoušených receptů na život”. Zkoumám ten jejich originální způsob řešení téhož věčného problému přežití, rozmnožení se. Snad se vždy jedná jen o další z podobných, partikulárních příběhů, instancí téhož. Nestačilo to již? Je tedy důvod studovat další z nich?

Shledal jsem ale podobnost mezi variabilitou Žlabatek a tou, se kterou se potkávám u lidí. Vždyť jak mnoho se pachtíme, každý tím svým vlastním, jedinečným způsobem, okopírovaným sice od předků a zejména od rodičů, avšak vždy originálním, novým, s konkrétní situací konformním. Co člověk, to pak zajímavý příběh, to skutečná, unikátní osobnost. Snad ne vždy úspěšná, charakterní, morální. Přesto každý takový úděl, osud, životní dráha – mne zajímá. Věřím totiž, že čím více lidí poznáme, konkrétních osudů prostudujeme, čím více jejich metod, řešení, názorů vlastním životem ověříme, prožijeme, a pak přijmeme či třeba zavrhneme, tím lépe se přiblížíme k vědění, klidu, poznání. Moudrost se rodí zobecněním všeho toho konkrétního, odhalením skrytého pozadí, oné společné podstaty.

Žlabatka Andricus grossulariae (Giraud, 1859) je tedy jistě jen další z mnoha konkrétních. Lákalo mne však prostudovat také její způsob života. Snad tak budu moci více poznat nejen zákonitosti existence Žlabatek, ale třeba se mi podaří i proniknout do samé podstaty boje o přežití, možná i více pochopím obecné přírodní zákonitosti. Možná řeknete, že to je ode mne příliš ambiciózní, snad až trochu „velkohubé”. Že pro Žlabatku je smysl života tak prostý a jednoduchý, že je lidskému „významu a snad i poslání” na hony vzdálený. Možná ano, opravdu to ale musí všechno pro nás lidi být pořád tak složité?

Začnu svůj výklad (o Žlabatce) neobvykle, tedy fotografií hálky její sexuální generace.

hálka Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

Otužilá vosička klade svá vajíčka již za brzkého jara do pupenů samčích květů Dubu Ceru. Hálky rostou rychle, snad stejně rychle, jako by byl pučel i sám květ Dubu.

hálka Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

Dorůstají do velikosti jen asi 6 mm. Zprvu zelené, časem červenají, tmavnou, hnědnou.

hálka Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

Nicí (tedy svěšená) jehněda Dubu Ceru není nikterak velká. I proto je na ní místo jen pro několik málo hálek.

hálka Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

Každá je zdobena jakousi špičkou. Jsou opravdu krásné. A připomínají přezrálé, již schnoucí plody nějakého planého ovoce. Snad proto se vosička dříve označovala latinským jménem Andricus fruuctum (Trotter 1899), tedy neoficiálně přeloženo: Žlabatka ovocná. Nu ono i současné latinské jméno Andricus grossulariae (Giraud, 1859) bylo zřejmě inspirováno ovocnými plody. Online překladač totiž rychle odhalí, že grossularia znamená Srtska, tedy lidově Angrešt (Ribes grossularia uva crispa L.).  Angrešt je ale přece zcela odlišný, kam dal francouzský entomolog Joseph Etienne Giraud oči! Mně se zdají podobat se spíše plodům Rybízu, tedy jinému konkrétnímu druhu rodu Ribes. Motivaci vědce však pochopíme, když si povšimneme, že tento rod (Ribes L.) patří do čeledi Meruzalkovitých (Grossulariaceae), kam se řadí pochopiteně i všechny druhy Rybízu. Odsud tedy inspirace pro ono jméno naší Žlabatky. Takže pokud bych to chtěl přeložit, použil bych český (neoficiální) název: Žlabatka rybízová. S tímto jménem jsem již koketoval u druhu Žlabatky hráškové (Neuroterus quercusbaccarum (Linnaeus, 1758)). Zde u Žlabatky Andricus grossulariae by ale bylo opravdu namístě. Při pohledu na hálky vosičky jako bych totiž tu rybízovou vůni vždy znovu zacítil! Ať už ten svěží ovocný závan rybízu červeného, či ten až trochu myšinový pach rybízu černého. Na tato potěšení si ale budu muset ještě pár měsíců počkat.

Zatím je půlka května, hálky Žlabatky jsou už ale zralé.

hálka Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

Na řezu je znát, že Žlabatka jen umně rozšířila, vylepšila původní návrh květu Dubu. Doplnila jej zesílením stěny, tvorbou falešné dutiny uvnitř hálky, řídící komůrkou (kokpitem) s larvou.

hálka Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

Při rozříznutí řídícího velínu na Vás vykoukne mladá, rozzlobená vosička.

Andricus grossularie na květech Dubu Ceru

Je jí tam opravdu těsno, za chvíli by se i tak byla prokousala z komůrky oním slabým místem s navazujícím tunýlkem, jímž by se pak prodrala špičkou hálky ven.

Andricus grossularie na květech Dubu Ceru

Následující fotografie ukazuje na řezu trochu mladší hálku s ještě nedospělou kuklou Žlabatky. Je patrné, jak výživná pletiva míří všechna přímo k cíli. Teď v květnu již ale není potřeba dalších živin. Klidová fáze trvá několik neděl a za chvíli (červen/červenec) bude vosí líhnutí.

hálka Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

Kukla je velmi drobná, zvící snad sezamového semínka.

Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

Teď již kukla Žlabatky ztmavla, za pár dnů z ní bude dospělec.

Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

A voilá – zde ji máme. Přesně odpovídá popisu Robina Williamse. Tělo asi 2.1mm velké (i když ten můj jedinec je trochu menší 1.9mm), 13 tykadlových článků.

No vlastně…  No to pozor!

Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru, samec

Těch článků je 14!! Tedy to musí být podle Wiliamse – sameček!!. Proč tak jásám? Dosud jen u mála ze Žlabatek jsem totiž měl to štěstí zaznamenat samečka. Jsou mnohem vzácnější i u té jejich sexuální generace. Samec mnohých druhů nebyl dokonce ještě pozorován!

Pro druh Andricus grossulariae to naštěstí neplatí. Samci jsou více početní, než tomu je u jiných druhů.

Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru, samec

Takže jsem jich s radostí zaznamenal hned několik.

Andricus grossularie na květech Dubu Ceru, samec

Samičky se rodily jen o pár dnů později. Trochu větší, teď již jen se 13 tykadlovými články. Zadeček měly mohutnější.

Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru, samice

Snažil jsem se jednu z nich zaměstnat kapičkou vody.

Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru, samice

Byla opravdu žíznivá.

Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru, samice

Z profilu je více patrný specifický tvar těla tohoto druhu. A velmi se podobá druhu Žlabatky Andicus lucidus. Vždyť také jsou si blízce příbuzné!

Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru, samice

Samička má opravdu správný počet tykadel (a zejména tykadlových článků).

Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

Fotil jsem opakovaně jednotlivce, postupně rozené v různých letech, se snahou zaznamenat případnou variabilitu zbarvení, velikosti. Jsou pro Vás asi všechny stejné, viďte?! Podobně nerozlišitelní se nám ale zprvu zdají všichni jedinci téhož živočišného či rostlinného druhu. Nevnímáme tak třeba nuance ve vzhledu jednotlivců odlišné lidské rasy. Však jen dokud se s nimi blíže neseznámíme, než se naučíme vnímat rozdíly, než si je pojmenujeme.

Nebojte ale – nebudu Vás zkoušet z rozpoznávání jedinců. A nebudu vosičkám samotným ani dávat žádná lidská jména. Jaký smysl by totiž mělo pojmenovat si je třeba Anna, Jůlie, či Petr, Matěj, Ivan? Touto lidskou slabostí rozhodně netrpím!

Andricus grossulariae na květech Dubu Ceru

Sexuální generace byla opravdu zajímavá. Toužil jsem teď o to více příběh doplnit, nalézt hálku i agamní generace.  Trvalo mi to dva roky, pak jsem jich ale nalezl hned několik a to na různých lokalitách.

Adricus grossulariae agamní generace

Hálky se trochu podobají těm druhu Andricus lucidus, přesto je to zase ryze originální, vlastní řešení hálky.

Adricus grossulariae agamní generace

Někomu připomínají amébu.

Adricus grossulariae agamní generace

Pro mne se při pohledu na jednotlivé, do sebe zapadající buňky spíše vybavuje tropické ovoce. Durian, Chlebovník, možná Litchi.

Adricus grossulariae agamní generace

Samice agamní generace vytváří své hálky v létě, dozrávají na podzim. Vyrůstají z žaludových kalíšků Dubu letního (Quercus robur), podobně jako ty  Žlabatky kalichové. Uvnitř hálky je několik komůrek, ve kterých se živí larvičky. Hálka je prý nejprve narůžovělá, později zelená, tmavnoucí.

Adricus grossulariae agamní generace

Je to také úkryt, ve kterém vosičky přečkávají zimu, aby brzy na jaře zase nakladly vajíčka do pupenů květů a daly tak vzniku nové, sexuální generaci. To vše dnes víme díky pečlivé práci mnohých generací entomologů. Hálky agamní a sexuální generace jsou velmi odlišné a není proto divu, že je i pečliví odborníci po dlouhá léta považovali za odlišné druhy! Této generaci agamní dali jméno Andricus mayri (Wachtl, 1881) a tato generace pak dokonce dostala své oficiální české jméno: Žlabatka lepkavá. Vhodnost jmen byla s časem podrobována kritice, rozliční vědci přicházeli s vlastním taxonomickým řazením, pojmenováním. Proto těch jmen Žlabatky Andricus grossulariae bylo s časem až nezvykle mnoho. Jejich výčet (spolu s potvrzením výskytu v Evropě) naleznete na Fauna-eu.

Název Žlabatka lepkavá naznačuje, že vosa zvládá silnou techniku obrany proti parazitním druhům – pokrývá svou hálku lepivým, smrtonosným povrchem. Nu podle mne zase tak lepkavý není, na lepkavost hálek jiných druhů určitě nemá. Jen srovnejte s lepkavostí hálek Žlabatky kalichové, nebo dokonce Žlabatky Andricus glutinosus, či Andricus dentimitratus. Vnímání této fyzikální vlastnosti je však velice subjektivní. A také může být velice ovlivněno stářím hálky v době zkoumání. Vosičky v mladších hálkách mají totiž větší potřebu bránit se parazitaci a tak mohou nutit hálku vylučovat obranného sekretu více. Nu a také – starší hálka již tvrdne, její pletivo se mění a není tak snadné je přimět ve prospěch obyvatelky ronit slzy (tedy vlastně jakousi dubovou smůlu).

Adricus grossulariae agamní generace

Dlouho jsem se snažil odchovat jedince agamní generace a nakonec se mi to i podařilo. Rozlišení pohlaví je opět triviálně jednoduché. Tato generace má totiž jen samice.

Adricus grossulariae agamní generace

Jsou až 3.1 mm velké se 13 tykadlovými články.

Adricus grossulariae agamní generace

Létají od ledna do dubna a vyhledávají blízký Dub Cer. Rod musí být zachován!

Adricus grossulariae agamní generace

Samozřejmě mí jedinci se zrodili již v interiéru. Nechal jsem tedy jednu samici zemřít.

Adricus grossulariae agamní generace

Mohl jsem tak totiž dokumentovat křídla tohoto druhu.

Adricus grossulariae agamní generace

Zbylé z nich jsem opět vypustil v přírodě. Jestli to bylo ve správnou dobu, na správném místě, nebo to bylo jen jakési mé marné gesto vděku, úlitba svědomí, nevím.

Neumím posoudit, do jaké míry mne či Vás tento konkrétní příběh Žlabatky Andricus grossulariae posunul k (v úvodu článku) slibovanému odhalení společné podstaty jevů, přírodních zákonitostí, k moudrosti. Rozhodně se ale tato vosička, z neznámého tvora s nepoznaným životem, nyní stala mou dobrou známou, někým kdo mi již není lhostejný, jehož je třeba chránit. Vosička je krásnou součástí naší přírody a já doufám, že jí zůstane i nadále.

Prostudujte spolu se mnou rovněž i parazitní druhy této Žlabatky v článku Andricus grossulariae a Červená královna.

Galerie fotografií

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Cynypoidea (Žlabatky), Hymenoptera, Parazitismus, Rozmnožování. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Žlabatka Andricus grossulariae

  1. Ing. Jiří Chromý napsal:

    Přeji krásný den,
    vždy a znovu žasnu nad Vašimi dokumenty ze života našich maličkých souputníků na tomto světě a stále si říkám, že v nějaké podobě HMYZÍ PŘÍBĚHY určitě budou a být musí. Třeba opravdu začneme s putovní výstavou nejen ve veřejném prostoru, ale hlavně po školách……….děkuji Vám za skvělou podívanou ve Vašem novém dvojpříběhu.
    S přátelskými pozdravy Jiří Chromý

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s