Žlabatka duběnková, Andricus kollari

Zlabatka bezkridla, z halky na nizkych dubovych kericich
Hálky mnohých zástupců čeledi Žlabatek (Cynipidae) mající více méně kulovitý tvar lidé odjakživa zvou „Duběnkami“. Duběnka je tedy lidový, neodborný název pro hálku, domov larev zmíněných Vosiček, úkryt vytvářený aktivním působením na růstové buňky listu, větvičky, pupene, květu či plodu. Z vajíčka kladeného samičkou Žlabatky do meristémového pletiva hostitelské rostliny se líhne drobná larva, která okusem dráždí rostlinu k tvorbě hojivých pletiv. Že dochází i k působení chemickému, vedoucímu možná až ke změně genetické informace (respektivě nějaké destrukce této informace) je evidentní, pohlédneme-li na rozličné tvary těchto hálek. Každý druh Vosičky totiž tvoří hálky specifického tvaru, byť by tyto současně vyrůstaly na stejné rostlině, dokonce na stejném listu. Jak larvy programují tuto novou informaci nevím a myslím, že to zatím nikdo plně neobjasnil.

Hálky se vyskytují na různých rostlinách. Duběnky jsou ale, jak název sám napovídá, typicky nacházeny na dubu. Laik se může dokonce domnívat, že se jedná o jakési plody (jablka) dubu a podle toho se jim tak někdy i krajově říká. Není ovšem v zájmu tvůrce hálky, aby byla tato „jablka“ šťavnatá a chutná. Pro ochranu před případnými mlsouny se proto v hálce ukládá spousta tříslovin, které ji činí nepoživatelnou skoro pro všechny, samozřejmě vyjma jejího vlastníka. Možná se to zdá někomu podivné, ale řada městských lidí neví, jak že přesně ony duběnky vypadají. Navzdory faktu, že tyto hálky jsou známy po staletí. První písemné záznamy o nich se datují asi do 13. století. Ottův slovník naučný již velmi dobře popisuje vznik rozličných hálek, jejich původce i praktické využití hálek člověkem. Přečtěte si ten zajímavý a poučný článek [Duběnka] a dozvíte se o duběnkách skoro vše podstatné. Je zvláštní, že většině lidí stačí (kusé) informace o hálce samotné, třeba to, že se z ní dá vyrobit inkoust (tříslovina tanin totiž v reakci s železnatými solemi černá). Ten „ošklivý tvor“ uvnitř duběnky však je už příliš nezajímá. To je ale velká chyba.

Na dubu tvoří Žlabatky snad na 90% všech hálek. Za duběnky označujeme řadu z nich, v českých zemích snad nejvíce ty, pocházející od běžného druhu Žlabatky duběnkové (Andricus kollari (Hartig, 1843)). Nechci zde opisovat knihy, nebo internetové zdroje, životní cyklus této Vosičky je ale tak zajímavý, že stojí za to si jej zde připomenout. Snad nebude trochu popisu bionomie vadit, mnohé z uváděných údajů jsem si sám ověřil, a neustále se pozorováním dozvídám další.

Když se řekne, že duběnky rostou na dubu, je zdánlivě o hostitelské rostlině řečeno vše – skutečnost je ale složitější. Dub (Quercus sp.) je u nás totiž zastoupen hned několika druhy [Wiki-Dub] a každá Žlabatka volí jeden nebo více specifických druhů dubu. Žlabatka duběnková se vyvíjí v jednom z druhů Dub letní (Q.robur), Dub zimní (Q.petraea), Dub pýřitý neboli Šípák (Q.pubescens), Dub uherský (Q.frainetto) a Dub jadranský (Q.virgiliana). Na těchto zmíněných dubech probíhá vývoj agamní, tedy asexuální generace. Takové, kdy se z hálek líhnou pouze samičky. Duběnka vzniká zhruba v červnu a postupně roste až na velikost 20mm (i více). Larva v hálce se kuklí někdy v srpnu a opouští její bezpečí v září. Tehdy původně zelená kulička hnědne a tvrdne.

Žlabatka duběnková (Andricus kollari (Hartig, 1843))

Pevná a odolná hálka zůstává na dubu ještě dlouho poté, co ji imago opouští. Čerstvě zrozené samičky však již hledají hostitelkou rostlinu druhé generace, Dub cer (Q.cerris), kde partenogeneticky kladou vajíčka a dají tím vzniku nové, sexuální generaci Žlabatky. Dub cer, jenž je někdy zván Dubem tureckým, je teplomilný druh dubu, jenž se původně vyskytoval hlavně v jižních zemích, Morava a Slovensko jsou původní severní hranice jeho rozšíření, dnes už ale roste i v Čechách a najdete jej třeba i v Anglii. Hálka Žlabatky duběnkové na tomto dubu je mnohem menší, snad jen do 3.5 mm, a dozrává v březnu. Dospělec ale ještě zůstává uvnitř a až později se prokouše ven. Nová generace samiček, ale tentokrát i samců, se rodí až do června, kdy se celý cyklus opakuje.

Toto střídání dvou různých generací, tzv. rodozměna (heterogonie), je u mnoha druhů Žlabatek poměrně běžná věc. Proč se tento systém původně vyvinul, asi dnes nikdo s jistotou nezjistí. Pro drobnou Vosičku je zřejmě výhodné rozmnožovat se třeba po několik generací asexuálně, tedy bez nutnosti hledat samečka a až za vhodných podmínek pak dát zrodu pohlavní generaci. Myslím ale, že existuje i jiný důvod. Pravděpodobně to má co do činění právě s hálkou, s tím, že je nepohyblivá. Pevný domov, jenž dává ochranu před predátory, bohužel Žlabatky fixuje, omezuje na dlouhou dobu jejich pohyblivost a tak dává příležitost nezvaným hostům. Jen se podívejme na množství parazitů a komenzálů vyskytujících se třeba u Žlabatky růžové. Tato Vosička [Žlabatka růžová] má neustále stejný typ obydlí a dovolí tak jiným parazitickým druhům se na ni specializovat a pobývat pak u ní po celý dlouhý rok. Parazitní Vosičky, které mají střídavé generace s různými typy hálek, různě velkými, na různých hostitelských rostlinách, v různých ročních dobách, se zlu specializované parazitace částečně vyhnou. No opravdu jen částečně, neboť i zde se příživníci najdou. Avšak jen ti příležitostní, takoví, co musí svou pozornost nutně rozptýlit i na jiné druhy Žlabatek. Konkrétní hostitelský druh tak má díky variabilitě svých vývojových stádií šanci prokletí parazitace alespoň místy a dočasně uniknout.

Ale zpět k původní fotografii. Zajímá vás, co že za tvora se uvnitř duběnky skrývalo? Hálka na předchozím obrázku (ta větší, ta malá byla již zakrnělá) měla v malé středové komůrce tlusťoučkou larvu.

Žlabatka duběnková (Andricus kollari (Hartig, 1843))

Prodělala zde celý svůj vývoj, krmila se pletivem hálky a rostlinnými šťávami. Prostor, který taková larva ke svému životu potřebuje, je opravdu relativně malý, rozhodně menší, než to nejmenší lidské obydlí. Přepočteno na velikost larvy, musela by člověku stačit za obydlí snad psí bouda! Přesto, že sám nemám podobné přepočty a příměry rád [Tygří brouci], nenáročnost Hmyzu mne neustále fascinuje. Vždyť v tom stísněném prostoru má Žlabatka obývací pokoj, ložnici, spižírnu a dokonce i toaletu.

Žlabatka duběnková (Andricus kollari (Hartig, 1843))

Ještě že larva tráví potravu téměř bezodpadově! U Žlabatčích larev, podobně jako tomu je u larev skoro všech příslušníků Štíhlopasých Vos, končí střední střevo slepě a až v posledním larválním instaru je spojeno se zadním střevem. K vyprázdnění tedy dojde až těsně před kuklením. Na fotografii nahoře je již vidět exkrement, larva tedy již dosáhla své klidové fáze před kuklením.

Po pár týdnech čekání se mi vylíhla krásná samice Žlabatky duběnkové (asi 5mm). Nejprve se procházela po povrchu svého obydlí, velmi záhy si ale očistila křídla a vydala se do světa.

Žlabatka duběnková (Andricus kollari (Hartig, 1843))

Hledat samečka nemusí, v této generaci jsou jen a jen samičky.

Žlabatka duběnková (Andricus kollari (Hartig, 1843))

Žlabatka duběnková je tvor s mohutnou a silnou hrudí. To u Hmyzu obvykle naznačuje dobré letce. Nelétá příliš rychle, je ale schopna neúnavně pátrat po svém vytouženém Dubu ceru. Zatím jsem nikde v literatuře nenašel, co se stane, pokud takový dub včas nenajde. Předpokládám ale, že se v takovém případě pokusí využít jiné druhy dubu a založit další, byť i jen nepohlavní generaci. Je to jistě lepší způsob šíření druhu, než by byla bezvýhradná fixace každé druhé generace na Dub cer. Taková varianta mi připadá poměrně svazující a zdá se též býti v rozporu se současným hojným rozšířením této Žlabatky.

Žlabatka duběnková (Andricus kollari (Hartig, 1843))

Detailní pohled přibližuje Vosičku, která má silná, ač drobná kusadla. Během svého života imago sice stravu vůbec nepřijímá, kusadla se ale hodí – zejména pro prohryzání výletového otvoru ve stěně velmi tvrdé hálky.

Žlabatka duběnková (Andricus kollari (Hartig, 1843))

Zadeček se žlábkem ukrývá kladélko v pouzdře. Tím Vosička plní svou životní roli, tedy klade spoustu drobných vajíček.

Žlabatka duběnková (Andricus kollari (Hartig, 1843))

Pro srovnání s ostatními Žlabatkami ještě pohleďme na křídla s redukovanou žilnatinou.

Žlabatka duběnková (Andricus kollari (Hartig, 1843))

Zde zatím můj příběh zůstává nedokončen. Chybí fotografie hálky i dospělců (imag) obou pohlaví sexuální generace. Ale vždyť to je právě na těchto Vosičkách to pěkné, člověk se trpělivě učí a dozvídá se rok od roku více. Takže příští rok hledám ve svém okolí Duby cery (poznají se bezpečně podle žaludů s jakoby chlupatým kalíškem) a snad za další rok poté na nich i najdu hálky se sexuální generací Vosičky Andricus kollari.

Galerie fotografií

Advertisements

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Cynypoidea (Žlabatky), Hymenoptera, Parazitismus, Rozmnožování. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Žlabatka duběnková, Andricus kollari

  1. JARDA napsal:

    Fuj, takový nějaký !! Máš úctu, že to umíš !! JM

  2. Jirka napsal:

    Žlabatky ani ostatní hálkotvorný hmyz nejspíš určitě genetickou informaci rostliny nemění (není objeven žádný mechanismus, který by to umožňoval). DNA umí změnit např. Agrobacterium pomocí Ti-plasmidu (nese gen pro auxin) a indukovat tvorbu hálky. Hálkotvorný hmyz obsahuje vysoké koncentrace cytokininů a auxinů (Mapes et al. 2001; Yamaguchi 2012), buď je kumuluje z potravy (rychle dělící se buňky mají zvýšené koncentrace hormonů) nebo je umí syntetizovat (Tanaka 2013). Tato hypotéza ale podporuje jen dělení buněk. Osobně mám trochu jinou hypotézu a snad se mi ji podaří potvrdit.
    Jak jsi přišel na to, že 90 % hálek na dubu tvoří žlabatky? Které organismy tvoří zbylých 10 % hálek?

    Celou citaci zdrojů tu bohužel u sebe nemám, ale jdou vygooglit.

    Jinak vymýšlení nových pravidel pravopisu je kravina. Někdo vážený je vytvořil a není vhodné vymlouvat se na vymýšlení svých pravidel a schovávat to, že si to už ze základky nepamatujeme.

    Na blog jsem narazil náhodou a myslím, že si ještě přečtu některé články a zkontaktuju tě ohledně lokalit, kde jsi fotil.

    • Dobrý den, konečně se mým stránkám, určeným převážně laické veřejnosti, dostalo té cti, že sem zavítal i odborník. S tím souvisí i kritický a ostrý názor – beru jej jako vítaný podnět a děkuji za něj. Prostudoval jsem si také Vaše stránky a přečetl i některé Vaše články – obdivuhodná práce (věřím že jsem Vás správně identifikoval)! A teď k Vašim poznámkám.
      Prosím nebuďte příliš kritický k mým článkům. Nejsou to odborné články, jsou určeny zejména pro mé blízké a pro milovníky přírody. Snažím se, seč mohu, i o odbornou přesnost, dokladuji zdroje, hledám podklady, učím se. Musím ale docílit i literární poutavosti, napínavosti příběhu. To do skutečně odborného článku asi příliš nepatří. Pokud se ale takto pokouším o poutavost, stává se mi bohužel začasté, že chybuji, ba dokonce nevědecky spekuluji. Polepším se!
      Souhlasím s tím, že Žlabatkou zřejmě nebyla změněná genetická informace rostliny samotná. Člověk se, zejména ve spíše literárním úvodu (kde toto tvrzení bylo použito), občas bohužel neubrání podobně nepřesnému, nedoloženému tvrzení. Zejména když vidí onu rozličnost tvarů, pestrost forem, nazná, že malá larva stavbu ovlivňuje cíleně, v čase dokonce proměnlivě. Vznikne-li na listu něco nezvyklého, tvarově pokaždé přesně odpovídajícího druhu Žlabatky, má člověk pocit, že to musí být genetika. Nemusí! I když úplně jste mne dosud nepřesvědčil, jen zahnal do defenzívy. On genotyp a fenotyp jsou provázané a rozlišit, kde jeden končí a druhý začíná, kde se jedná o chemické malformace a kde je to již genetika je těžké. Nechám to ale odborníkům. Máte totiž pravdu, zde nemám sebemenší doklad a toto tvrzení nebudu proto tedy dále šířit.
      Že na Dubu tvoří 90% hálek Žlabatky jsem napsal jinak. Psal jsem to se slůvkem „snad“, tedy jsem takto vyjadřoval jistou míru nejistoty, spekulaci, odhad, domněnku. Pokud se podíváte na Žlabatky u nás, myslím, že nejvíce hálek tvoří opravdu na Dubech. Nebo se mýlím? Jistě, sám jsem našel mmnoho jejich druhů tvořit hálky na jiných hostitelských rostlinách, Na Osikách, na Popenci i jinde. Přesto Dub je jejich nejběžnější hostitelskou rostlinou. Mohlo to být v článku pochopeno i tak, že z hálek na Dubu většina patří Žlabatkám. Za tím si také stojím. Souhlasím ale s Vámi, že procento je příliš konkrétní a nemělo tam být!! Jinak na Dubu jsem nacházel hálky několika druhů zástupců Mšic a Bejlomorek (třeba Dryomia circinnans). Zatím povětšinou ne dost určených a dochovaných k tomu, abych článek o nich zveřejnil. Snad se ale dočkáme.

      Znovu se dotýkáte mé drobné úpravy pravidel. Stávají se mé články takto pro Vás nečitelnými, nebo to jen uráží zvyklost? Promiňte, ale zde souhlasit nemohu. A byl bych rád, kdybychom zde argumentovali konkrétně, jako jsem to učinil já v článku https://svabblog.wordpress.com/pravidla-pravopisu/. Četl jste jej?
      A bez urážky – kdo byl podle Vás ten „vážený“, jenž vytvořil pravidla, která teď máme, všichni my „nevážení“, slepě respektovat? Nezlobte se, ale já svou drobnou úpravou pravidel ani nic nemaskuji, neschovávám za ni neznalost pravidel „ze základky“. Já naopak hrdě a obšírně vysvětluji a razím svůj názor, že pravidla je potřebná respektovat tam, kde pomáhají a naopak překračovat, pokud nás omezují a poutají. Jazyk je prostředek a neustále na tomto místě diskutovat jeho formu nemá smysl. Přece se nebudeme známkovat: „zapomenutý háček 1-, chyba v příčestí minulém 3, chybějící čárka 4“. Ano, považuji formu za důležitou, ale méně než obsah! A mnohem méně, než odvahu tvořit!

      Promiňte mi mou vášnivou obhajobu, ve skutečnosti jsem velice rád, že mé články kriticky čtete a uvítám Vaše plodné komentáře.

      Jiří Švábík

  3. Matej napsal:

    Dobrý den,

    Mohl byste mi, prosím, pomoct s identifikací původce těchto hálek:
    flic.kr/p/NRKd7D
    Našel jsem je koncem října na zemi pod dubem a bylo jich tam hojné množství. Původně byly zelené, anebo šedozelené, rychle ale ztmavly. Nejsou na nich žádné otvory, tak předokládám, že larva je pořád uvnitř.

    Podle všeho by to měla být pávě Žlabatka duběnková, ale tvar hálky ani její barevnost neodpovídá obrázkům, které jsem našel na internetě.

    Děkuji za pomoc.

    • Dobrý den. Myslím, že toto rozhodně není Žlabatka duběnková.
      Sám se jí také pokusím určit, fotil jsem je loni v hojném počtu, přesně za podmínek jaké popisuje.
      Našel jsem ale na webu, že to snad může být Andricus hispanicus.
      Některé hálky této Žlabatky jsou sice mnohem hladší, některé se ale těm „našim“ velmi podobají. Ještě to prověřuji.
      Jiří Švábík

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s