Krásné Ploštice 3, Beruška „Na lopatkách”

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá Mnoha rozličnými způsoby pokoušel jsem se, ve svých předchozích článcích, bořit mýtus „O krásném a milém Slunéčku sedmitečném”. Snažil jsem se převelice vyvrátit ono obdivné, romantizující Beruščino renomé faktickými informacemi, barvitým líčením skutečnosti, ba dokonce vytloukal pomyslný kámen kamenem – tedy šermoval opačně mířenými, vášnivými emocemi. Volal jsem takto „Hanba Berušce”, odsuzoval dravé, kruté chování tohoto brouka. Hledal a nakonec jsem i našel parazitoida, jenž se Berušce a její přeslazené, romantické pověsti za mne mstí, jenž tak pro mne obnovuje emotivní rovnováhu vesmíru.  A nyní, ve snaze smýt onen nepravdivý, emotivní, společenský nános, zobrazující tento Hmyz jako „krásnou Berušku co poletí do nebíčka”, dokonce jásám, že je Beruška již někým poražena, že je „Na lopatkách”.

Promiňte mi, prosím, tento veskrze neodborný a neprofesionální přístup k ochraně Hmyzu. Stydím se za něj. Vždyť přece sám jsem v článcích tohoto blogu mnohokráte volal po citu prostém, rozumovém přístupu k ochraně přírody a jednotlivých hmyzích druhů. Jen tak lze přírodu chránit objektivně, živočišné i rostlinné druhy bránit bez ohledu na umělá, hloupá a nepravdivá, lidská hodnotící kritéria jakými jsou kupříkladu krása, užitečnost, obliba.

Přesto jsem se, při turistické vycházce v oblasti Jižních Čech, nemohl ubránit vzrušení a trochy té škodolibé radosti z pohledu na poražené Slunéčko sedmitečné (Coccinella septumpunctata, Linnaeus, 1758), nehybně spočívající na listu Ostružiníku maliníku (Rubus idaeus L.), vedle nymfy Ploštice Kněžice zrnité (Troilus luridus (Fabricius, 1775)).

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá (foto Jitka Pospíšilová)

Dobře je mi známa přirozenost tohoto zvířete, řazeného do čeledi Kněžicovitých (Pentatomidae). Jako jeden z mála druhů veskrze býložravé skupiny Ploštic je tento drobný Hmyz dravý a jeho predační schopnosti jsou vskutku obdivuhodné. Již nesčetněkrát jsem jej pozoroval sát tělní tekutiny z všeliké rozličné kořisti.

Rychle jsem se pokusil situaci zachytit a snad díky vzrušení jsem bohužel nenastavil dobře blesk. Fotografie jsou proto méně kvalitní a já je zde předkládám ryze z dokumentačních důvodů. Nikterak dnes neaspiruji na fotografie roku.

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

I přes nižší kvalitu obrazu je patrné, jak larva Ploštice z povzdáli – „Já nic, já muzikant” – vysává Slunéčko za živa. A to si pište, že Beruška nebyla mrtvá! Občas se pohnula, snažila se poodlézt. Jako bych jí však na té scéně vadil více já. O Kněžici snad vůbec nevěděla, chovala se – jako nadrogovaná. Že přeháním?

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Věru ne, se svým soudem jsem nebyl příliš daleko od pravdy. Ploštice jsou totiž opravdu ve výrobě jedů mistry drogisty, v jejich užívání pak téměř umělci. Tvorbou a aplikací specifické chemické směsi zastiňují mnohé hmyzí i lidské jedovatce. Strčí tak do kapsy leckterého Pavouka, ba i smrtelně nebezpečného Škorpióna. Jsem si také jist, že i někteří ze slavných, (ne)lidských travičů by jim jejich schopnost využít jedu ve svůj prospěch záviděli. Plošticím se tak nevyrovná smyšlená Maruša bratří Mrštíků, ba ani neslavně slavná Kateřina Medičejská.

V čem že jsou Ploštice tak unikátní? Ke své kořisti se totiž nejprve nenápadně přiblíží zezadu či z boku. Pak jemně a opatrně nabodnou oběť. Disponují speciálním tvarem bodavého ústrojí, vybaveného zpětnými háčky. Kněžice tak vlastně svou oběť jemně, avšak nemilosrdně harpunují. Ihned přitom vstřikují komplexní směs jedů, obsahujících silná analgetika s omamným účinkem. Jinak velmi plaché Slunéčko na tento útok téměř nezareaguje. Není králem Mithridatem a byť samo disponuje řadou chemických útočných i obranných látek, proti chemii Ploštic není odolné. Zřejmě tedy bodnutí skoro necítí, snad jen jakoby Vás bodl drobný komár, nebo štípla nějaká otravná moucha. Koktejl jedů obsahuje navíc také paralyzační složky, které účinně a rychle omezí pohyb oběti (neurotoxiny). Takže pokud by i Slunéčko nakrásně něco cítilo, utéci už nemůže.

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Až poté do těla oběti začnou proudit také trávící šťávy, rozkládající postupně měkké tělní orgány. Jakmile vykonají svou práci, Ploštice je mocnými svaly nasává zase zpět. A nespěchá, věřte mi. Pro Slunéčko – velmi pomalá smrt. Naštěstí je přitom v jakémsi milosrdném rauši.

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Kněžice jsou tedy vskutku docela slušnou, chodící, chemickou továrnou. Kromě páchnoucích a dokonce paralyzujících tělních výměšků disponují směsí jedů, která činí způsob jejich chemického útoku neuvěřitelně propracovaným – vlastně dokonalým.

Chcete-li se dočíst o složení jedů Ploštic více, doporučuji moderní článek Andrew. A. Walkera z roku 2016. Popis struktury orgánů umožňujícím Plošticím jejich úspěch hledejte zase ve starší publikaci odborníka na podřád Heteroptera René. H. Cobbena z roku 1979.

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Zkusil jsem Berušku opatrně stéblem trávy převrátit na záda, poodhalit traumatizující bodnutí Kněžice.

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Ploštice se ale nenechala vyrušit a sála dál. Buď byla tak pevně zachycena, že uvolnění a rychlé vzetí nohou na ramena nepřipadalo v úvahu, nebo je jednoduše kořist pro ni primární. Možná jsem byl ale jen přiměřeně opatrný. Přesto – znám mnohem plašší druhy, co by podobné ohrožení ihned neohroženě řešily. Po Ploštičím zvyku – totiž odvážným pádem do podrostu.

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Po chvíli, jakoby nic, otočila Ploštice Berušku zpátky na bříško. Bodec je tedy překvapivě silný orgán.

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Beruška ač stále na nohou, ve skutečnosti je i tak již „Na lopatkách”.

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Je to teď jen jakási živá konzerva, výživná krabice džusu, ze které bude nymfa Kněžice zrnité opakovaně nasávat.

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Snažil jsem se pro sebe i pro Vás vyrobit detail hlavy predátora. Tedy myslím tím Kněžici zrnitou. Samo Slunéčko, ač pochopitelně také predátor, je zde v roli oběti. Žádné sveřepé, kruté, zabijácké rysy ani u jednoho z účastníků nevidím, Ploštice vypadá docela mírumilovně. Se stoickým klidem jen dělá to, co je její přirozeností, k čemu ji příroda stvořila.

A pak jsem si konečně také povšiml onoho drobného roztoče na Slunéčku. Byl přítomen po celou dobu focení a já o něm přitom vůbec nevěděl! Že by se byl přiživoval na hostině? A také – že by poznal neodvratný konec Slunéčka? Zvažoval snad změnu hostitele, přesun z umírajícího obrněného tanku na vítězící útočné vozidlo?

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Chtěl jsem ještě pořídit fotografií více, zatřásl jsem však neopatrně listem a to už bylo asi na Kněžici příliš. Přehoupla se v mžiku přes okraj listu a zmizela ve skrytu zeleně. Slunéčko si nesla na svém silném, bodavém sosáku tak, jako si řezník na háku nese podsvinče. Ještě spolu zdaleka neskončili!

Slunéčko sedmitečné, Kněžice zrnitá

Dlouho jsem vydýchával vzrušení z poznání. Jaký krásný zážitek! Jak poučný!

Slunéčko se mi po léta zdálo být, na predátora drobných a slabých Mšic, tvorem nepřiměřeně jedovatým, obrněným, nenapadnutelným, kousavým. Měl jsem je proto za brouka zbabělého, nepřiměřeně zbrojícího proti svému okolí. A lidé tomu ještě dali korunu onou romantickou selankou, tím kýčovitým obrazem, vhodným tak do mýdlové opery nebo do růžové knihovny.

Snad jsem také, vědom si své relativní slabosti, zatoužil po větší rovnováze mezi obětí (Mšice) a predátorem (Slunéčko), chtěl jsem srovnat šance, vnutit vlastní, subjektivní míru přiměřenosti. Leč příroda rovnováhu nalezla mnohem dříve. Srovnala síly mezi Mšicemi a Slunéčkem a také ty mezi Slunéčkem a zase jeho parazity i predátory. Ustanovila rovnováhu objektivní, nestrannou, absolutní, vždy přítomnou. Pochopil jsem a vzdal Slunéčku, však i Kněžici, hold. Vskutku je čemu se bránit, před kým zbrojit, proč se neustále zdokonalovat. Život je neustálé soupeření a boj. Slabí v přírodě nemají šanci!

Byť protentokrát bylo toto konkrétní Slunéčko opravdu „Na lopatkách”, jsem si jist, že jindy jeho příbuzní zase vyhrají. Slunéčka to nikdy nevzdávají!

Měl bych si od nich vzít ponaučení…

Galerie fotografií

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Bionomie, Coleoptera (Brouci), Heteroptera, Parazitismus, Stravovací návyky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Krásné Ploštice 3, Beruška „Na lopatkách”

  1. Ing. Jiří Chromý napsal:

    Přeji krásný den,
    už jsem před chvílí psal odpověď, která mi zmizela a tak píšu znovu.
    Skvělé a trefné, moc děkuji za tento příspěvek! Netušíte, jak jste taky podpořil moji současnou činnost, kdy zkouším najít spojence na pokračování mých témat o získávání látek z brouků pro naše léky. Proto jsem založil Zimní entomologickou laboratoř ve své MINIGALERII NA SMYČCE MODŘICE, abych měl kde bádat v době mimosezónního zavření zámku Letovice. Těším se na shledanou v Brně 16.02.2019 na Entomologické burze v Dělnickém domě v Židenicích, kde můžete svoje příspěvky promítnout a uvést nová témata.
    A ještě mám pro Vás jedno další a nové téma – Naši hodní mravenečkové se zabývají nejen roznášením mšic a jejich ostrahou, ale u Letovic značně pomohli rozšíření nového přivandrovalce – nosatce, škůdce „slezových růží“. Dokonce ho hlídají, samozřejmě opět pro sladkou šťávu a zjistil jsem dělbu práce na…………..a co téma hnojníci?
    Děkuji za Vaši odpověď.
    S pozdravy Jiří Chromý

    • Dobrý den, jsem velmi rád, že stále sršíte aktivitou. Už se za Vámi dlouho chystám, mám pro Vás ty fotoplakáty. Určitě se na tom setkání v Brně domluvíme. Pokud budete vědět kdy a kde bude zmíněný Nosatec k vyfocení, rád se tam objevím a situaci pro sebe i pro Vás zaznamenám. Hnojnící jsou pro mne jedni z nejvíce zajímavých brouků. Jen se občas špatně fotí – doma je totiž asi nebudu moci přechovávat a tak vše zase pěkně outdoor, v předklonu, v leže, či po kolena v blátě. A v jejich případě nejen v blátě. Přesto mnohokrát děkuji za pochvalu a inspiraci.

  2. Jaroslav napsal:

    Ahoj Juro ! Zdravím tě a mám jednu zásadní připomínku : je to asi tím, že máme na chatě každý rok miliony těch potvůrek sluníček, které jsou prostě všude, kde je teplo. No a tak je nemám rád, nesnáším je a chtěl bych je tam nemít. Ale jsme v přírodě a tak se /asi/ nedá nic dělat. Jo a když jsi tady byl u nás, mohl jsi se ukázat ve strakonicích. Je to dávno, co jsme se viděli, na kafe jsi ale mohl zajet. Tak tedy příště ??!! Ahoj, prastr. Jarda.

    • Ahoj, máš zase pravdu, jak s těmi Slunéčky, tak zejména v tom, že jsme se dávno neviděli. A když říkáš, že máš dobré kafe – nu budu o tom vážně přemýšlet. 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s