Bláznivá Kudlanka

Česká republika je pro mne domovem, místem, kde se cítím dobře. Hodně i proto, že mám rád zdejší různorodost ekosystémů. Najdete u nás horské louky, ledovcové sutě, bažinatá rašeliniště i pouště a stepi. Pestrost různých forem života je u nás proto značná. Český zákon správně chrání ohrožené živočichy. Už méně správně často volí druhy k ochraně dle četnosti výskytu u nás – bez ohledu na jejich hojný výskyt za našimi hranicemi. Tak se stává, že třeba Motýl Otakárek fenyklový (Papilio machaon Linnaeus, 1758) je u nás přísně chráněným druhem.

Přesto, že na jih od nás je to Motýl zcela běžný. U nás se vyskytuje hojně jen v teplejších lokalitách, často ho vídám třeba na Pálavě. V teplých létech se ale rozšíří mnohem dál na sever a má i několik generací. Pak přijde tuhá zima a jeho výskyt u nás je opět pouze sporadický. Dodnes si ale vzpomínám, jak jsem v teplém létě překvapeně pozoroval výskyt Otakárka například uprostřed města Zlín. Jeho tlusté housenky pak zahrádkáři na Hané běžně nachází na svých rostlinkách mrkve.

Každý už jistě také slyšel o Kudlance nábožné (Mantis religiosa (Linnaeus, 1758)). Ne každý už ale měl to štěstí, že ji v přírodě na vlastní oči uviděl. Snad na dovolených v slunných jižních zemích, u nás ale Kudlanku zahlédnout je výjimečné. Tento teplomilný, stepní tvor má u nás totiž také severní hranici svého rozšíření (i když v teplých létech se snad vyskytuje až po Frýdek Místek). V případě Kudlanky je ochrana zákonem na místě. Principem ochrany každého Hmyzího druhu není ochrana jednotlivce, na individuu u Hmyzu nezáleží. Přednostní musí být zachování a ochrana biotopů kde se druh vyskytuje. Kudlanka je ohrožena zejména vázaností svého výskytu na stepní lokality. A těch stepí je u nás málo a navíc v hodně zalidněných oblastech.

O to více jsem byl překvapen, když jsem jednou v teplém srpnu našel Kudlanku přímo na stěně obytného domu ve Zlíně. Představte si, že jdete z práce a uvidíte Vlka nebo Medvěda. Stejně překvapivé bylo nalézt tak vzácného tvora uprostřed hustě osídlené městské čtvrti. Navíc se vůbec nesnažila uletět. Její chování bylo velmi podivné, vůbec se neskrývala jak má ve zvyku. Aby se zelená Kudlanka vystavila na bílé stěně – je opravdu maskování pod její úroveň! Jako by se chtěla přímo nechat sežrat hmyzožravým ptákem! (a možná, že to tak bylo)

Přiznám se – Kudlanky se mi líbí. To podivné chování jsem navíc musel prozkoumat. Rozhodl jsem se tedy, že ji pár dní budu pozorovat. Kudlanka byla zřejmě sameček, jelikož samičky mají mnohem větší zadeček. První dny se chovala dost podivně. Období apatie, půstu a odmítání potravy se střídala s obdobími žravosti.

Domníval jsem se, že to je asi běžný Kudlančin stravovací režim. Když měla své lepší dny, čekala v loveckém postavení na kořist.

Že tento postoj nemá žádnou duchovní hodnotu, se projevilo ihned, jakmile se objevila vhodná kořist. Reakce byla velmi rychlá. Moucha měla jen malou šanci na únik.

A i o tu velmi rychle přišla. Kudlanka má prostou techniku lovu. Sevřít rychlým výpadem kořist předníma nohama jako by do kleští, a pak postupně spořádat.

Po potravě se pak Kudlanka dlouze věnovala ošetřování loveckých zbraní, čištění tykadel i všech nohou.

Pak nastalo několik dnů, kdy Kudlanka vypadala, že se její apetit vylepšil. Já začal uvažovat o tom, že je čas odnést ji někam na slunnou louku. Bohužel jsem ale jednoho dne přišel ke Kudlance a zjistil, že leží na zemi. Nepohyblivá, apatická. Stav se neměnil delší čas, dokonce lehala na bok, zřejmě byl její život u konce. Ač se skoro stydím za jistý citový problém, přesto jsem se domníval, že je třeba její trápení ukrátit. Obdivuji Hmyz živý, jeho krása se smrtí vytratí. Zde ale zřejmě nebylo východiska. Za pár hodin mne ale Kudlanka předběhla. Ležela nehybná a já se domníval, že už je konec. O to víc jsem byl překvapen, když se nečekaně pohnula. Když ale nebylo po dalších známkách života ani ponětí, usoudil jsem, že jsem s ní jen neopatrně hnul já. Pak, aby se lépe preparovala, jsem ji dal na půl hodiny do par octanu ethylnatého.

Po vypreparování jsem ji nechal být a věnoval se jiným věcem. O to větší překvapení jsem zažil, když jsem se na ni přišel po 6 hodinách podívat. Mezitím z Kudlanky vylezlo stvoření, na první pohled velmi nevábné. Strunovec (Spinochordes sp.), podivný parazitický Červ, mohl zřejmě za podivné chování naší Kudlanky!

Tento Strunovec byl celou dobu v Kudlance a evidentně její chování modifikoval. Bral si z každé kořisti svůj podíl a nakonec zřejmě trávil i Kudlanku samotnou. To on se v Kudlance pohyboval i po její smrti! A snažil se dostat ven. Přežil i páry octanu ethylnatého, až suchý vzduch jej zahubil.

Fotograf amatér nemůže své poznání dál posunout jinak než pátrat v literatuře a na internetu. A tam jsem se dozvěděl o podobných případech. Nejzajímavější byl článek [osel (Proceedings of the Royal Society B 272: 2117-2126)]. Autor (popularizátor) popisuje, jak francouzští vědci zkoumali Strunovce (Spinochordodes tellinii (Camerano, 1888)), jenž parazituje v Kobylkách a Kudlankách. Chemicky údajně ovlivňuje činnost jejich mozku, takže Kobylka na závěr svého života spáchá sebevraždu skokem do vody. Ten Strunovec asi prodělává ve vodě část svého vývoje. Francouzští vědci popisují, jak Strunovec chemicky ovlivňuje Kobylku nebo Kudlanku. Už méně detailně bohužel popisují to, co zajímá mne. Tedy jak se probůh stepní tvor nakazí takovým parazitem a jak se tento stepní tvor pak dostane k vodě. No je pravdou, že řada Kudlanek sídlí na okraji řeky Moravy na písčitých březích – tak snad to možné je. Připomínám, že naše Kudlanka byla ale nalezena v centru Zlína! Také pochybuji, že Kudlanky hledají pro svůj skok cíleně vodní hladinu, snad je to pudí pouze na nejnižší místo v okolí.

Ať tak nebo tak, je tento parazitický vztah velmi zajímavý. A pro oběť je život s parazitem jistě velmi nepříjemný. A že se v takovém případě chová velmi podivně, potvrzuje i moje skromné pozorování jedné bláznivé Kudlanky.

Galerie fotografií