(Ne)obyčejné Mšice

Orthezia urticae (L.)My lidé máme za milióny let vývoje v povaze a snad i v genech zakódován názor na to, co je milé a krásné. Typicky jako takové označujeme tvory, kteří jsou s námi konformní. Tedy nám podobní velikostí, tvarem a snad i způsobem života. Takové tvory pak považujeme za hodny zájmu, pozornosti, ochrany. U žen, vzhledem k jejich mateřství, se navíc přidává obdiv ke všemu malému (v rozumných mezích), teplému a chlupatému (opět v rozumných mezích). Ideál je pak něco, co se dá hladit a je to hebké – třeba plyšový medvídek. Tímto vnímáním přírody je bohužel ovlivněna a pokřivena i naše schopnost poznávat, porozumět. Hmyz jako takový s člověkem příliš podobný není. Snad i proto se snažím psát tyto stránky. Poznané člověk lépe chrání.

Mšice jsou pro většinu lidí Hmyzem nevýznamným a přehlíženým. Rozhodně ani cenu za krásu ani za roztomilost nezískají. Přesto Polokřídlí, kam se Mšice řadí, patří mezi jeden z nejzajímavějších Hmyzích řádů. Mšice mají obdivuhodný přístup k životu. Přístup, který by jim záviděl i Mahátma Gándhí. Jsou mírumilovné a klidné, nedisponují zbraněmi, avšak ani chytrostí a pracovitostí. Jejich jediné zjevné přednosti jsou schopnost sát šťávu z pletiva různých rostlin a schopnost neuvěřitelně rychle se množit. Pro tu první věc jsou obdivuhodně připraveny a většinu času tráví se sosákem hluboko zabodlým v pletivu rostliny. Rychlost množení je dána jednak jejich dokonalým ovládnutím partenogeneze (samičky nepotřebují oplodnit samečkem) a jednak tím, že většinou nekladou vajíčka, ale přímo mladé Mšice. Tak vlastně už při narození mají nymfy v sobě své vlastní potomky.

V tomto příspěvku chci ukázat několik Mšičích zajímavostí a pozoruhodností. Je mnoho kapitol jejich života, který stojí za lepší prozkoumání. Bohužel Mšice jsou Hmyz velmi drobný, a mé fotovybavení zde prostě nestíhá. Tak mi to promiňte.

Mšice nemají zbraně a tak se většinou snaží alespoň neprovokovat – být nenápadnými. Volí barvu hostitelské rostliny, tedy většinou zelenou. Jednou z nejběžnějších Mšic pasoucích se často na rostlinách Růží je Kyjatka růžová (Macrosiphum rosae (Linnaeus, 1758)). Je to Mšice krásná i tím, že má velikou barevnou proměnlivost. Na jedné rostlině pak najdete drobné, neokřídlené nymfy, dospělce s křídly hned v několika barvách. Zajímavé je, že původně zelená barva přechází až do růžové vlivem symbiotických Bakterií. Od nich Mšice získává barvivo karoten (podobně jako jej získává z potravy oblíbená ryba losos). K čemu je to pro Mšici dobré? Zřejmě ty zelené Mšice jsou více napadány parazitujícím Lumčíkem! Bohužel ty růžové zase více Slunéčkem a jeho larvami [1].

IMG_7150

Jiní příbuzní Mšic jsou Mery. Mera olšová (Psylla alni (Linnaeus, 1758)) se snaží skrýt pod chloupky, až vypadá jako semínko topolu. Ať už pro dravý Hmyz nebo Ptáky představuje tak sousto rozhodně méně přístupné a méně chutné.

IMG_7124

Velmi zajímavá je i Mšice Toulice kopřivová (Orthezia urticae (Linnaeus, 1758)). V červnu jsem na výletě v CHKO Litovelské Pomoraví našel krásné jedince této Mšice. Její barva je na bezbranného tvora překvapivá. Kde je nějaké maskování? Nebo jí postačí na obranu ten fakt, že je chlupatější?

IMG_6991

Samozřejmě jsem neodolal a vzal si dvě Mšice domů.

IMG_6995

Vzhledem k tomu, že se živí šťávami Kopřivy dvoudomé (Urtica dioica L.), není problém jim udělat doma ideální podmínky. Pokud člověku ovšem nevadí Kopřiva v bytě. Už za pár dnů jsem pak měl na Kopřivě celou Mšičí rodinku.

IMG_7833

Na další fotografii je původní Mšice už se druhou generací svých potomků. Tato Mšice žila u mne v bytě od června až do listopadu. Pak jsem ji umístil mimo rostlinu a v ledničce přechovával až do března. Jara už se bohužel nedočkala. I tak je ale délka jejího života obdivuhodná. Povšimněte si rovněž drobného vztyčeného výrostku, asi tak za třetinou délky, směřujícího vzhůru. Jeho účel je mi dosud neznámý. Nabízí se ovšem možnost, že samička vylučuje nějaký chemický atraktant, parfém lákající samečky.

Orthezia urticae (L.)

Mšice jsou prostě „cool“. A já se o ně jistě budu zajímat i nadále.

O dalších, neméně zajímavých zástupcích Mšic si přečtěte v mých příspěvcích o společenských Dutilkách.

Galerie fotografií

Advertisements

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na (Ne)obyčejné Mšice

  1. zarox21 napsal:

    Je pravda, že k hmyzu mám spíš negativní vztah, ale vaše články mě učí nedívat se na něj tak škarohlídsky (pokud mi nelikvidují květenu v truhlících). Vaše články beru jako Ferdu mravence pro dospělé. Tedy pokud se neurazíte, píšu to tu jako poklonu. 🙂

  2. Martin napsal:

    No pekny clanek, ale jak se zbavit tech zelenych z mych chilli papricek, i kdyz jsou tak cool?:)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s