Bejlomorka buková a Červená královna

parazit u Bejlomorky bukove Mikiola fagiDlouho, předlouho čekal jsem na úspěšný odchov dospělců Bejlomorky bukové (Mikiola fagi (Hartig, 1839)). Jen si o ní přečtěte v mém předchozím příspěvku. Toto dlouhé čekání však nebylo nudné. Bylo vyplněno vzrušujícím pozorováním zázraku i prokletí parazitace, poznáváním vosiček, které jsou vlastně spolutvůrci úspěchu Bejlomorky. To ze strachu před nimi naučila se vystavět pevný dům, To ony ji donutily k vykuklení a rozmnožování za chladu brzkého jara, k vývoji ve skrytu hálky. Díky nim není jen bezejmennou Bejlomorkou, jakých poletuje kolem nespočet. Stala se ikonou našich bukových lesů.

Díky podrobnému výzkumu vědců entomologů, mimo jiné našich manželu Skuhravých, Jaroslava Urbana, ale také řady systematiků, víme dnes o Bejlomorce bukové i o jejích parazitech poměrně dost. Jednotlivé druhy již byly docela dobře popsány, určeny, systematizovány. Přesto podrobnosti z jejich života nebo dokonce fotografie jedinců jen stěží dohledáte. Proto někdy jako amatér tápu a určuji málem poslepu, později pátrám, srovnávám, ověřuji. V určovacích klíčích, v odborné literatuře.

Urban uvádí tyto hlavní parazity Bejlomorky bukové: Torymus cultriventris Ratz. (čeleď Torymidae),  Aprostocetus (= Hyperteles) elongatus (Förster 1841) (čeleď Eulophidae), endoparazitoidní chalcidka Omphale (= Secodes) lugens (Nees 1834) (= coactus Ratz.) (čeleď Eulophidae).

Handbook v ruštině (tedy trochu východněji od nás) kromě výše zmíněných druhů ještě připouští parazity Torymus fagi (Hoffmeyer, 1930), T. fulgens F., T. hederae (Walker 1833) a také druh Eumacepolus saxeseni Graham 1957 (čeleď Pteromalidae).

Za zdaleka nejvíce vyčerpávající a podrobnou považuji ale práci polského odborníka Adama Dziurzynského [Part I, Part II] z roku 1961. Jeho studie o Bejlomorce bukové a jejích parazitech je dokonalá. Jen uvažte, že během práce na ní prozkoumal 21 254 hálek! To těch mých několik set je v tomto srovnání zcela směšných. Proto ani sám nepřináším příliš mnoho faktů o životě Bejlomorky, jen bych tím zde stínoval jeho skvělou zprávu. Přesto ale cítím potřebu doplnit jeho text fotografiemi, a snad i vlastním komentářem.

Tak se na ty parazity podívejme. Nejčastěji v hálkách B. bukové podle Dziurzynského parazituje druh Secodes coactus Rtzb. Ten již dnes nese mezi odborníky název Omphale lugens (Nees 1834). Wikipedia uvádí tento link s obrazovou tabulí. Sám jsem zaznamenal tohoto endoparazita bohužel vždy už jen mrtvého.

Omphale lugens u Mikiola fagi

Samice měří jen 2mm, samci jsou ještě menší (1.3mm). Je to přímý parazit larvy Bejlomorky bukové.

Omphale lugens u Mikiola fagi

Křídla byla tak titěrná, že jsem to spodní pokazil. Horní křídlo ale potvrzuje určení druhu.

Omphale lugens u Mikiola fagi

Tato Chalcidka je velmi podezřele podobná druhu, zaznamenanému u Žlabatky bezkřídlé a také u Bejlomorky růžicové! Naráz ta doposud zdánlivě zbytečná přehlídka mrtvolek začíná dávat smysl. Člověk až teď pomalu proniká do tajů života onoho univerzálního parazita, nebo alespoň zástupců jeho rodu.

Musím ale říci, že jsem zdaleka nenašel jedinců O.lugens tolik, kolik jich uvádí polský vědec. Myslím, že v jeho lokalitě prostě jen došlo ten rok k přemnožení Bejlomorek a následně i k masovému výskytu tohoto jejich příživníka. Za běžného stavu je asi míra parazitace výrazně menší.

Dziurzynski i Urban dále uvádí jako druhou nejčastější spolubydlící Bejlomorky Chalcidku z čeledi Eulophidae. Vosičku Aprostocetus elongatus (Förster 1841) jsem zaregistroval ještě uvnitř hálky, jako mladou kuklu.

Aprostocetus luteus u Mikiola fagi

O pár dnů později se probarvila a vykuklení se počalo.

Aprostocetus luteus u Mikiola fagi

Nádherná, netradičně zbarvená vosička (2.8mm) mne velmi potěšila. Není to prý snad parazit Bejlomorky. Je to phytophág, jenž hledá uvnitř hálky pouze bezpečí a potravu, jako tzv. inquilin. Dokonce prý preferuje hálky prázdné, ve kterých původní larva zahynula chladem, na houbovou chorobu atp.

Aprostocetus luteus u Mikiola fagi

Na případnou larvu hostitelky vůbec neútočí, naopak klidně žije vedle ní.

Aprostocetus luteus u Mikiola fagi

Je to samec, neboť u tohoto druhu má samice mnohem delší, protáhlejší zadeček. A je to švihák – světlý a nápadný. Holt parazité či dravci si pestrost mohou dovolit.

Pozor ale, sameček druhu A.elongatus má být tmavý! Takže zpět do literatury  – pátrám a nakonec opravuji – jedná se o samečka příbuzného druhu Aprostocetus luteus (Ratzeburg,1852)!

Aprostocetus luteus u Mikiola fagi

Křídla samečka:

Aprostocetus luteus u Mikiola fagi

Z jiných hálek, sbíraných na odlišné lokalitě, líhly se vosičky mnohem tmavší, výrazně protáhlejší. Pohlavní dimorfismus je u tohoto druhu velmi výrazný. Samička je větší (4.5mm) a tmavší. Je to opět druh Aprostocetus luteus.

Aprostocetus luteus u Mikiola fagi

Aprostocetus luteus u Mikiola fagi

Křídla samičky Aprostocetus luteus.

Aprostocetus luteus u Mikiola fagi

Nakonec jsem narazil i na polotmavé jedince. Toho na fotografii jsem určil konečně jako druh Aprostocetus elongatus. Barvená variabilita obou příbuzných druhů je ale silná. Takže kdo ví.

Aprostocetus elongatus u Mikiola fagi

Dalším běžně uváděným parazitem Bejlomorky Mikiola fagi je chalcidka z čeledi Torymidae, Torymus cultriventris Ratzeburg, 1844. Je to drobná vosička, snad jen 2mm velká.

Torymus cultriventris u Mikiola fagi

Prostým okem se Vám bude zdát jako obyčejná černá muška. Ve skutečnosti to ale je štíhlá, elegantní krasavice.

Torymus cultriventris u Mikiola fagi

Podle všeho to však vůbec není parazit Bejlomorky bukové! Ve skutečnosti parazituje jedince druhu Aprostocetus žijící u Bejlomorky bukové! To jsou věci! Nejprve prý žijí pospolu v míru, sají ze stěny hálky, až ve druhém instaru larvička na svou spolubydlící zaútočí a vysaje ji.

Torymus cultriventris u Mikiola fagi

Je obtížné u těchto fotografií nastavit správně barevnou tonalitu, pomáhá mi zde barva párátka, na kterém s oblibou fotím. (Jen mne smolí, že ta párátka dělají stále méně kvalitní!). I tak jsou ale tyto vosičky nádherné.

Barva nohou (až na kyčle) je u jedinců na předchozích fotografiích světlá. Následující jedinci mají ale zadní stehna i lýtka tmavá, zelená. Velmi pravděpodobně se tedy dosud jednalo o jiný, příbuzný druh rodu Torymus (T.hederae nebo T.fagi). Až vosičky na následujících fotografiích, ty s tmavými stehny, jsou skutečné T.cutriventris. (Asi někoho zarazí neurčitost s jakou jednotlivé druhy uvádím. Konkrétní druhy vosiček byly ale popsány jen třeba na 1 až 3 jedincích, popisy se těžko shání, srovnávací fotografie neexistují. Rozdíly je třeba hledat,  než v nestálé barvě, spíše v detailní morfologii. A to přece jen již přenechám odborníkům.)

Torymus cultriventris _?? u Mikiola fagi

Fotografií běžných samiček obou druhů mám ve své Galerii fotografií vícero. Zato nalézt a vyfotit samečka již vyžaduje více trpělivosti. Je ještě menší, jen 1.5mm velký.

Torymus cultriventris ?? u Mikiola fagi

Nu a pro úplnost přikládám křídelní žilnatinu samičky.

Torymus cultriventris ?? u Mikiola fagi

Zde výčet parazitů od Adama Dziurzynského končí. Ne však ten můj! Já viděl parazitů u Bejlomorky bukové mnohem více!

Nejhezčí z nich byla tato, zatím ne s absolutní jistotou určená Chalcidka.

Mesopolubus fagi u Mikiola fagi

Domnívám se, že se jedná o Mesopolobus fagi Askew & Lampe, 1998, kterého Karl-Heinz Lampe uvádí jako běžného parazita Bejlomorky bukové. (Popis tohoto druhu v dostupné literatuře je ale nedostatečný, jediná nalezená srovnávací fotografie nekvalitní.)

Mesopolubus fagi u Mikiola fagi

Podle mne se jedná o jednu z nejkrásnějších parazitních vosiček vůbec!

Mesopolubus fagi u Mikiola fagi

A ještě její křídelní žilnatina.

Mesopolubus fagi u Mikiola fagi

Literatura uvádí, jako parazita u M.fagi, ještě jednoho zástupce Kovověnkovitých (Pteromalidae). Je jím Eumacepolus saxeseni Graham 1957. Snad se mi podařilo samečka této vosičky (2mm) určit přesně. Srovnejte s jedinou dosud dostupnou fotografií.

Eumacepolus saxeseni u Mikiola fagi

Divil bych se také, pokud by lákavou kořist v podobě chutných larviček uvnitř hálky nezaznamenaly typicky univerzální parazitní druhy. Druh Eupelmus urozonus Dalman, 1820 už přece notoricky známe! Psal jsem o něm mnohokrát [Ž.růžová, Ž.bezkřídlá, …] a našel jsem jej nyní i v hálkách Bejlomorky bukové.

Eupelmus urozonus u Mikiola fagi

Velmi živá a rychlá vosička!

Eupelmus urozonus u Mikiola fagi

Mé pravidelné čtenáře také asi nepřekvapí, že v hálkách Mikiola fagi zjistíme vzácně i samečka druhu Eurythoma brunniventris Ratzeburg 1852. (Viz mé články Ž.bezkřídlá, Ž.dřevní, Ž.kalichová.)

Eurythoma brunniventris u Mikiola fagi

K všudybylům, kteří nenechají ani jednu larvičku na pokoji patří i zástupce Žlabatčího rodu Synergus. Komenzál, jenž si hledá domov kde to jen jde. Velmi se podobá druhu zaznamenanému u Žlabatky bezkřídlé.

Synergus u Mikiola fagi

Nu a ještě jedno, pozdě zjištěné torzo neznámé drobné Chalcidky – jen pro úplnost.

?? u Mikiola fagi

Hálky Bejlomorky bukové, tvrdé avšak šťavnaté, jsou chutným  soustem a rády si na nich pochutnají některé housenky z čeledi Noctuidae. Nejčastěji ji však konzumují housenky můrky Šedivěnky jarní (Diurnea flagella (Denis & Schiffermuller, 1775)) z čeledi Chimabachidae.

požerek Diurnea flagela u Mikiola fagi

Absolutní bezpečí je evidentně iluzí.

požerek Diurnea flagela u Mikiola fagi

Závěrem chci ukázat ještě jednoho velmi zvláštního spolubydlícího Bejlomorky bukové. Je jím tato vosička. Není mrtvá, jen jsem ji na chvíli zchladil v ledničce.

parazit u Mikiola fagi

Později se mi totiž umolousala a tak fotografie nejsou dost popisné.

parazit u Mikiola fagi

Mimořádně zajímavý tvor.

parazit u Mikiola fagi

Křídla detekují příbuznost Lumkům, některá políčka jsou ale jiná, tak nevím.

parazit u Mikiola fagi

Přesné určení se mi zatím nepovedlo.

Neuvěřitelně široký je výčet spolubydlících u obyčejné Bejlomorky bukové. A rád bych jej s časem dále rozšiřoval a doplňoval.

Galerie fotografií

Reklamy

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Bionomie, Cecidomyiidae (Bejlomorkovití), Chalcoidea (Chalcidky), Cynypoidea (Žlabatky), Diptera (Dvoukřídlí), Hymenoptera, Ichneumonoidea (Lumci), Mimikry, Parazitismus, Systematika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s