Krásné Ploštice 2, Hranatka obecná/dravá

Phymata crassipes Hranatka obecnáTo ráno jsem si přivstal a vyrazil na cestu dříve než obvykle. Mým cílem byla odlehlá stepní louka na jižní Moravě, nádherná a známá entomologická lokalita. Jenže jsem trochu podcenil  počasí. Byl vrchol července, blížilo se polední vedro. Úmorná, tří hodinová cesta vysušila vodu v petce téměř na dno. Pro staršího člověka nepříjemná situace; postupující dehydratace zatěžuje opotřebované, unavené ledviny, krevní tlak pomalu roste. V uších buší, před očima mžitky.
Přesto entomolog podobné výpravy podniká rád. Nevnímá nepohodlí, strasti, útrapy. Jeho srdce, mysl, nebo chcete-li jeho lidská duše, je uváděna do pohybu něčím vznešenějším. Je zaplaven jakýmisi hormony štěstí, ujíždí na droze, kterou je pro něj radost z přírody, z krásné krajiny, obdiv úžasného stepního společenstva rostlin, hub, živočichů a zejména Hmyzu. Zajímavé organismy, objevování dosud nepoznaných stránek jejich chování, zkoumání mezidruhových souvislostí a vazeb, to vše je nevyčerpatelným zdrojem vzrušujícího poznávání.
I za vedra proto zkoumám na trsech trávy teplomilné Pěnodějky, na květech rostlin pozoruji nevšední Brouky a Mouchy (o těch všech ale až někdy příště). Pak koutkem oka zahlédnu krátký, rychlý pohyb a mé podvědomí v mžiku detekuje jakési cosi, mrňavé stvoření s tvarem obvyklým u drobných Ploštic. Vím, při prvním otřesu Hmyz rád padá do podrostu, sklepávám proto opatrně drobotinu z květu do dlaně.

Phymata crassipes Hranatka obecná

Pak ale jen zklamaně prohlížím nehybné, suché smítko, převracím je zkoumavě na dlani a hodlám je odhodit. Unavený zrak sotva věří krátkému mámení, drobnému zachvění, jež snad prozrazuje, že onen seschlý okvětní lístek mohl by být možná živý! Zkoumám pozorněji a po chvíli si už připadám jako nevěřící hlupák, co hledí podezíravě na každou suchou odrobinku. Zklamán obracím dlaň a v posledním okamžiku zahlédnu u již padajícího objektu další pohyb! Tak teď na kolena ty starý blázne! Rozhrnuji husté trsy trav a hledám u země ztracený lístek co není lístkem, záhadné pohyblivé smítko, drobnou živou hádanku.

Rozčilením a nadšením málem nedýchám. Vzrušení z poznání se mísí s probuzenými primitivními pudy lovce. Ne, nepodceňujte loveckou vášeň entomologa! Hon na drobnou Ploštičku zvedne adrenalin a potažmo puls stejně, jako lovci pronásledujícímu divokou zvěř. A to zejména pokud již tušíte, o jak výjimečnou kořist tentokrát jde. A přiznávám i pošlapanou pýchu entomologa, co se přece jen nechce nechat takhle hloupě napálit.

Phymata crassipes Hranatka obecná

Mám ji! Našel jsem, ulovil jsem! Nádhernou Ploštičku jménem Hranatka obecná/dravá (Phymata crassipes (Fabricius, 1775)). Patří do čeledi Zákeřnicovitých (Reduviidae) a je prý na vhodných, teplých stepních lokalitách docela běžná. Já jsem ji ale potkal poprvé, tedy lépe řečeno, poprvé jsem si jí povšiml.

Předchozí fotografie nám, bohužel, vinou velkého přiblížení, neilustrují dobře skutečnost, nepřinášejí  skutečný vjem, opravdovou představu o kvalitním maskování tohoto malého živočicha. Barvou i tvarem dokonale imituje seschlý prohnutý lístek, tmavší místa zadečku jsou střídána bělavými okraji. Tato Ploštice je skutečným mistrem mimiker. A proč ji tak vychvaluji?
Většina Hmyzu, co kamufláž používá jako hlavní obrannou taktiku, nezvládá totiž jednu zásadní věc – neumí dobře narušit symetrii. Pro obratlovce s dobrým zrakem je ze zkušenosti každý souměrný předmět podezřelý, vnímáme jej pudově jako něco živého, nespleteme si jej tak snadno se suchým listem, větvičkou, či kamínkem. Jedním z mála příkladů Hmyzu, který využívá asymetrických mimiker jsou právě některé Ploštice, ale jindy zase Broučí larvy (třeba larva Štítonoše zeleného),  maskující se zbytky své kořisti, svlečky larvální kutikuly a dokonce i vlastními exkrementy.
Hranatka přirozenou symetrii těla umně rozbíjí hned několikerým způsobem. Rafinovaně využívá polo-transparentních rozšířených okrajů zadečku, přes které prosvítá různobarevné pozadí. Účinně tak narušuje souměrnost vnější obrysové kontury. Druhým efektivním způsobem je změna tvaru. Tělo Ploštice totiž při strnulém maskování (tanatóza), zaujímá tvar s přísně trojúhelníkovým průřezem, s kýlem na spodní straně. Bez opory k tělu přitisknutých nohou se nehybná Hranatka nakloní na jeden ze dvou boků onoho trojbokého hranolu. Už to stačí, neboť nově jsou ony dvě viditelné stěny rozdílné plochou, tvarem i zbarvením. O zbytek se pak postará hra světla odrážejícího se od žlábkovitě prohnuté horní části těla. Symetrické poloviny zadečku a krovek posílají dravému, hladovému lovci odlišnou, matoucí světelnou informaci.
Mne tedy její asymetrie zmátla dokonale.

Phymata crassipes Hranatka obecná

Pohled zespodu ukazuje další prvky maskování. Kupříkladu rýhy na štítě, do kterých  se zcela ukryjí tykadla, holeně zapadající do drážek na stehnech. A také nepravidelné výstupky na hlavě a hrudi, narušující hřbetní konturu. Kryjí Hranatku jakožto potenciální kořist před predátory, avšak maskují ji také coby neúprosného lovce.

Phymata crassipes Hranatka obecná

Hranatka je skutečně nemilosrdný dravec s neobvyklými loveckými schopnostmi. Podobně jako Kudlanka nábožná je lovcem ze zálohy. Umí číhat nehnutě na kořist stejně velkou jako je sama, speciálně uzpůsobenýma předníma nohama ji polapit a pak vysát bodavě savým ústním ústrojím. Je pozoruhodné, že dva zcela nepříbuzní tvorové, žijící na stejných biotopech, vynalezli podobný nástroj, uzpůsobili stejně své přední nohy pro identický způsobu lovu. Jakoby si v pomyslném supermarketu přírody koupili lovecký zabiják od stejného výrobce zbraní. Jejich trik se zahnutou ozubenou čepelí, zapadající proti podobně drsnému ostří je výborným vynálezem. Nebo snad aplikaci a užívání tohoto nástroje jeden od druhého okoukali?!

Phymata crassipes Hranatka obecná

Stejný princip, podobná funkcionalita. Bližší pohled ale prozradí rozdíly. A opět se potvrdí, že lze zůstat originálním i při řešení problému stejného zadání. Zatímco Kudlančino smrtící sevření je tvořeno pevnou holení (tibia) a citlivým a ohebným chodilem (tarsus) [Obr], Ploštice šla jinou cestou. Za úchop je zodpovědné zbytnělé stehno (femur) a jemu protikusem je srpovitá holeň (tibia). Silně specialisovaný lovecký nástroj již dále chůze není schopen, ani k ní není více určen, proto přebytečné chodidlo u Hranatčiných předních nohou zcela zaniklo! Při vši úctě ke Kudlankám, troufl bych si teď dokonce říci, že Ploštice je k lovu uzpůsobena lépe. Kdo by to byl čekal?

Phymata crassipes Hranatka obecná

O Hranatkách toho najdete leccos na webu i v literatuře. A že je to zvíře výjimečné a nezvyklé dokladují senzační titulky některých článků [Hranatka dravá, ploštice z pekla]. Podobně jako tomu bylo u Ostrorepa, nezvyklý vzhled vyvolává senzaci.

Hlava této Ploštice vypadá jakoby to byla hlava nějakého Chameleóna z Madagaskaru, někomu připomíná spíše hlavu pohádkového draka. Děsivě působí druhý pár očí na vrchní části hlavy, bát se je ale třeba spíše silného bodce, skrytého takticky pod tělem. Mnohé Ploštice jím umí bolestivě bodnout. Já to u řady z nich již zažil a věru nehodlám tuto jejich schopnost dál na vlastní kůži zkoumat.

Phymata crassipes Hranatka obecná

Fotografie na listu ukazuje, kde je slabina této Ploštice. Velká specializace je opakem univerzálnosti, vede někdy až k rigidnosti. Nic není zadarmo! Ztráta chodidla a posílení stehna a holeně vytvořilo tuhou, odolnou loveckou zbraň, schopnou silného sevření. Výhoda v lovu je zde ale zaplacena ztrátou stupňů volnosti, omezenou pohyblivosti přední končetiny. Na hřbetech holení předních nohou se chodí velmi špatně, podepřít se sice můžete, držíte se ale víceméně jen pomocí zbylých čtyř nohou s drápky. Velmi nepraktické pro Ploštici žijící na květech bylin!
Chápu částečnou specializaci končetin včel, smysluplnou adaptaci chodidel jiného Hmyzu. Přesto – které jiné zvíře bylo by tak nerozumné, či hloupé, že by se dobrovolně vzdalo schopnosti rychlého útěku, dobré stability, dovednosti obratného pohybu? Kdo by obětoval dvě ze svých nohou výměnou za lepší schopnost ovládat zbraně a nástroje? To by přece žádné zvíře neudělalo!
No, jedno snad přece – kdysi dávno to udělal prapředek Člověka…

Phymata crassipes Hranatka obecná

Ale abych byl fér – Ploštice nepotřebuje být výborným běžcem. Je perfektně maskovaná, k lovu využívá moment překvapení a smrtící sevření. A v záloze má docela dobrý způsob útěku – totiž pád do podrostu. Nu a nahoru se zase už nějak vydrápe, žádný spěch.

Phymata crassipes Hranatka obecná

Tak se ještě jednou pokochejme krásou a dokonalostí tohoto výjimečného tvora. Patří do rodiny smradlavých Ploštic, a zcela jistě se také umí pro partnera příslušně navonět. Přesto u tak malého Hmyzu, jenž se nevyskytuje nikde v blízkosti lidí, je jeho feremonová výbava čistě jeho osobní věcí.
Pomalu začínám mít ty Ploštice rád! A myslím, že je budu před ignorací některých lidí bránit. Kdo z Vás se přidá?

Galerie fotografií

Advertisements

Jiří Švábík se představuje:

V životě člověka mnohé věci nadchnou a pak zase omrzí. Příroda mne ale stále vždy znovu překvapí a zabaví (alespoň zatím). Jsem amatér a své foto příběhy z přírody píši pro sebe a svou rodinu. Já je narcisticky čtu, rodina ne. Tak už to je.
Příspěvek byl publikován v rubrice Bionomie, Defensivní chování, Heteroptera, Mimikry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s