Víc než nástraha 1, Pošvatka

Můj syn se od mládí věnuje řadě zálib a koníčků. Mezi jinými chodí se svým dědou „na ryby“. A já je vždy rád doprovázím. U vody je totiž klid, nikam se nespěchá. A je zde i mnoho příležitostí k pozorování Hmyzu. K rybníkům, řekám i potokům přilétají rozličné Hmyzí druhy, byť třeba ani nejsou na vodním prostředí přímo závislé. Poletující jedinci mnohdy skončí na vodní hladině a stanou se vítanou kořistí Ryb. Sami rybáři to dobře vědí. Budete-li na internetu hledat třeba obrázky Pakomárů, Chrostíků nebo Jepic, naleznete mnohdy spíše obrázky jejich rybářského zpodobnění, umně na háček navázaných různobarevných pírek imitujících ať už larvy, nebo i imaga (dospělce) Hmyzu. Dokonce se na rybářských stránkách dozvíte mnohé o jejich životě. Tyto stránky ovšem nemají za cíl nás vzdělat, vzbudit náš obdiv k Hmyzu, natož pak nás ponouknout k jeho ochraně. Cílem rybářů je prostě využít těchto znalostí k oklamání Ryb. Tato drobná stvoření mají ale svá tajemství, jsou velice zajímavá a krásná. O tom, že jsou více než jen pouhou rybářskou nástrahou, bych Vás chtěl přesvědčit v sérii článků o Hmyzu u vody.

Jedním ze zajímavých tvorů, se kterými se u vody můžeme setkat poměrně často, jsou Pošvatky (Plecoptera) [Hmyz.net, Wiki]. Latinské jméno „Pleco-ptera“ se dá přeložit jako „pletená-křídla“, což upozorňuje na hustou síťovou strukturu jejich křídel. Český název „Pošvatka“ může někomu znít zvláštně. Opravdu je divné, proč dostal u nás tento Hmyzí řád název po pochvě neboli vagíně; slovu, které je dosud pro mnohé tabu. A pak, ať chceme nebo ne, svůj subjektivní pocit z názvu přenášíme i na ten jinak docela neškodný Hmyz. Pochvou se může v českém jazyce mínit přeneseně i nějaký kryt, nebo pouzdro. Co že ale zde má ta pochva krýt? Zvláštní jméno! Jiné světové jazyky mají pro tento řád jméno méně zneklidňující. Anglicky se například tento Hmyz jmenuje mnohem mileji – „Stone Fly“.

(Pošvatky jsou známy i houbařům, jmenovitě Pošvatka obecná (Amanita vaginata Bull.) [Atlas hub], nebo třeba Pošvatka ryšavá (Amanita fulva Schaeff.). O těchto jedlých houbách, příbuzných Muchomůrkám, se ale dnes rozepisovat nechci.)

Zástupců Hmyzího řádu Pošvatek je u nás několik desítek druhů. Jejich podrobným studiem se proslavil už před sto lety Klapálek, náš první entomolog světového významu. Výskyt Pošvatek je také docela dobře zmapován [např. CHMU, Šumava, Kokořínsko, Krkonoše], řada druhů podléhá dokonce přísné ochraně.

K našim velkým Pošvatkám patří Pošvatka hlavatá (Dinocras cephalotes (Curtis, 1827)),

dorůstající až 5cm (měřeno s křídly) a trochu menší Pošvatka rybářice (Perla burmeisteriana Claassen, 1936).

Samozřejmě existuje mnoho druhů menších, méně nápadných a také pro nás laiky obtížných k determinaci.

Výskyt Pošvatek je považován za spolehlivý bioindikátor čistoty vod. Svůj vývoj totiž larva prodělává v čistých vodách našich potoků a řek. Konzumuje detritus (organické zbytky rostlin a živočichů). Larvy větších zástupců Pošvatek jsou převážně herbivorní, v jídelníčku jim ale někdy nechybí ani strava masitá [Jídelníček]. Pošvatky patří k Hmyzu s proměnnou nedokonalou. Už v mládí, jako drobné larvy, jsou Pošvatky častou potravou rybám a to se příliš nemění ani v dospělosti. Námluvy Pošvatek začínají vábením. Sameček tluče tělem do podkladu a samičky jim podobně odpovídají. Některé druhy Pošvatek údajně svá vajíčka postupně uvolňují do vody, samice jiných druhů poletují třepotavě nad hladinou a vajíčka padají do vody. Jiné snad dokonce za letu namáčejí zadeček do vody a uvolňují vajíčka. Pochopitelně nejedna neobratná samice svůj let nezvládne a spadne na vodní hladinu. A tam už čekají nedočkaví pstruzi. Snad proto je Pošvatka nebo spíše její umělé napodobeniny oblíbená, coby nástraha při lovu pstruhových ryb [Řeka a ryby, Fishbc, FishState, Flyfishersrepublic].

V létě jsem pozoroval Pošvatku hlavatou na břehu potoka poblíž CHKO v Jeseníkách. Byla to samice a její rozměry byly opravdu impozantní. Blanitá, jakoby začouzená křídla byla značně delší než zadeček a zakrývala i dva dlouhé cerky, které obvykle zpod křídel vyčuhují (sameček Pošvatky má křídla často kratší než zadeček).

S radostí jsem fotografoval tohoto neobyčejného tvora a snažil se tak dokumentovat jeho morfologii.

Pokoušel jsem se i o pohled „do očí“, v jednom případě snad i úspěšně.

Bohužel se mi ale většinou Pošvatka točila zády k objektivu. A právě tehdy jsem zahlédl podivný černý chomáč vzadu pod křídly.

Bylo mi teď jasné, že musím Pošvatku prozkoumat a zdokumentovat lépe. Fotil jsem ji tedy shora, z boku i přes sklo zespodu, s cílem zachytit všechny detaily. A hlavně vyfotit ta vajíčka, jež Pošvatka nosí na konci zadečku. Chtěl jsem pochopit zejména způsob jejich uchycení. Proto jsem se tehdy rozhodl, ač nerad, Pošvatku usmrtit a vypreparovat. Musel jsem přece prozkoumat, jak ta vajíčka přidržuje.

Zde nabízím pohled na Pošvatku zespodu.

A také na shluk vajíček. Je zřejmé, že vajíčka jsou lepkavou látkou k sobě vzájemně dobře přichycena. Při doteku s prachem nebo s malými nitkami se také tyto ihned k vajíčkům přilepovaly. Nejspíš stejná lepkavá hmota přidržuje vajíčka i u samičího zadečku.

Následující foto ukazuje mohutné prohnutí zadečkových článků i jakousi kapsu, kterou Pošvatka vytvořila a ke které byla vajíčka přilepena. Nejsou tedy držena nijak jinak než právě viskosním lepidlem. Zajímalo by mne, jak samice onen chomáč vajíček při snášení vytváří. Jistě si nemůže vajíčka někam dočasně odložit. Má je přece přilepena na stejném zadečku, kterým je snesla! Způsob tvorby toho shluku vajíček dosud neznám. A také nevím, zda vajíčka tento druh Pošvatky uvolní do vody vědomě, nebo jen odpadnou při vyschnutí, nebo se vajíčka postupně trousí… No alespoň mám další důvody těšit se na příští Pošvatčí sezónu.

Preparovaný exemplář ukazuje strukturu křídel a také jejich skutečnou plochu, ve složeném stavu nepozorovatelnou. Široká křídla naznačují pomalého letce, jakým opravdu tato Pošvatka je.

Že podobný způsob držení vajíček mají i jiné Pošvatky, dokazuje i následující snímky zcela jiných druhů (zatím neurčeno). Tato samička s sebou všude nosila pořádnou snůšku vajíček (pro změnu světle žlutých). Nechal jsem ji tentokrát běžet.

U další samičky jsem se ale nezdržel a položil ji alespoň na zádíčka. Fotil jsem rychle – dříve než se převrátila.

Obdivuhodná snůška zajistí potomstvo a část bude nechtěně a mimoděk sloužit za potravu rybám i jiným dravcům. Snůšku tato Pošvatka držela stejně jako ty předchozí.

A pak jsem se znovu zamyslel, proč je Pošvatka zvána právě „Pošvatkou“. Skutečnou vagínu a dělohu tak, jak ji známe u savců, u Hmyzu jistě nenalezneme. Ale způsob držení vajíček na konci zadečku v kapsovitém útvaru plnícím roli jakési dělohy je velmi zajímavý. Asi tato u Hmyzu výjimečná vlastnost, totiž nosit svá vajíčka s sebou v kapse podobné děloze, navíc kryté křídly, složenými do oblouku a u některých druhů až do rourky kryjící zadeček i s vajíčky – tedy jakési pochvě, se zdála našim raným entomologům tak inspirující, že po ní tento Hmyzí řád pojmenovali [OstUniv, Unium].

Snad jsem Vás přesvědčil o tom, že Pošvatky jsou Hmyz zajímavý, s velkým smyslem pro péči o potomstvo. Je to jistě Hmyzí řád, jenž si zaslouží, aby nástrahou rybářům zůstala pouze umělá napodobenina jeho zástupců. Jen v takovém případě lze totiž považovat souboj rybářů s rybou za Fair Play (alespoň pro Pošvatky).

Galerie fotografií