Žlabatka růžová a Pteromalus bedeguaris

Tento text pokračuje v popisu plejády parazitů Žlabatky růžové (Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758)). Doporučuji kvůli kontextu přečíst nejprve příspěvek o Žlabatce růžové, následovaný příspěvky o jejích parazitních druzích, Lumkovi (O. mediator (Thunberg, 1822)) a Krásence šípkové (Torymus bedeguaris/rubi).

Drobná Chalcidka Pteromalus bedeguaris (Thomson, 1878) (české druhové jméno zatím opět bohužel neexistuje) umí parazitovat všechny tři předchozí zmíněné druhy. Zdá se tedy, že je nejméně vybíravá. Parazituje v hálkách Žlabatky růžové celkem dokonce čtyři hostitelské druhy (kromě zmíněných ještě druh Krásenky Glyphomerus stigma (Fabricius, 1793)). Vosička Pteromalus bedeguaris patří do čeledi Kovověnkovitých (Pteromalidae), řádu Blanokřídlých (Hymenoptera).

Tento hyper-parazit opět dokladuje, že bezpečí pevnosti zvané hálka je jen relativní. Podobně jako jiné parazitní druhy prodělává svůj vývoj uvnitř hostitelských larev. Zajímavé je, že dospělá samice nedisponuje dlouhým, viditelným kladélkem. Parazituje asi spíše v hostitelských larvách „ubytovaných“ poblíž okraje hálky. Snad proto musí vzít zavděk vším, co v pod-povrchových komůrkách najde a nebýt příliš selektivní. Jejími nejčastějšími hostiteli jsou proto Žlabatky (Diplolepis rosae), ale také Lumci Orthopelma, méně často pak Krásenky (Torymus bedeguaris (Linnaeus, 1758)), jejichž larvy se díky dlouhému kladélku samice Krásenky vyvíjí více uvnitř hálky. Kovověnka je ze všech druhů, se kterými jsem se u Žlabatek setkal, asi nejrychlejší. Útočí jako opravdový kovový blesk z nebe. Přiletí, chvilku se jen tak šmrdolí kolem rostoucí hálky a pak bleskurychle naklade své vajíčka.

Larva této Chalcidky je údajně mnohem pohyblivější, než ostatní larvy v bedeguáru, takže je snad schopna dále se do hálky zavrtat a vhodnou hostitelskou larvu nalézt. Zatím jsem larvu ani kuklu Kovověnky nefotil, respektive jsem ji vizuálně neodlišil od ostatních larev v hálce. Vždy jsem tuto vosu zahlédl už jen jako dospělce.

Jako většina Chalcidek je velmi krásná. Štíhlé tělo, do zelena a do fialova kovové zbarvení zadečku, velké výrazné oči. Samička měří asi 3.5 mm a má zadeček do špičky protažen. (Měřítko na následujících fotografiích představuje vždy dlouhá linka vlevo. Vyznačuje úsek, který ve skutečnosti měří 1 mm.)

Sameček je mnohem menší, snad jen 2.25 mm. Zbarvením je podobný, má zavalitější hlavu a krátký, hnědý zadeček s kovovým leskem.

Zdá se mi mnohem romantičtější, něžnější. Vždyť mu také jde jen o lásku!

Pokud se samec dostane blízko samičce, začne na vzdálenosti asi 1 cm mávat s vysokou frekvencí křídly. Tento pohyb generuje zvuk, zřejmě se silným afrodisiakálním účinkem pro samičku. Po krátkých námluvách samice dovolí samečkovi vylézt na hřbet a spářit se. Vyfotit jsem to, já nešika, nestihl. Páření Kovověnek bylo velmi rychlé – snad se mi to podaří zachytit příště.

Několik rychlých fotografií během námluv jsem ale udělal. Alespoň na nich srovnáme rozdílnou velikost obou pohlaví těchto vosiček.

Po páření samička vystrkovala na spodní straně bříška nějaký orgán (významný při kopulaci) a také z konce zadečku vykouklo špičaté kladélko. Nekvalitní fotka, vím, ale dokladuje něco, co ještě chci dále prozkoumat.

Vosička je krásná jako modelka, ale zepředu

ani zboku se nenechá jen tak snadno fotit.

Kvalitní fotografie stojí velké úsilí, dnes Vám bohužel musím z dokumentačních důvodů předložit i ty méně zdařilé.

Drobounká křídla samečka jsou opět vybavena jen pár žilkami, podobně jako u Krásenek. Jednoduché a účelné. Pozoruhodné je i ochlupení křídel Chalcidek. Zřejmě umožňuje, aby se křídla po sobě dobře pohybovala. Dlouhé chloupky na okrajích asi také rozšiřují účinnou plochu. Je i možné, že brvy zvyšují účinnost mávnutí křídel. Zde ale už příliš spekuluji.

Je zajímavé, že samička má křídla trochu protáhlejší. Fakt, že nesou většího živočicha, se na jejich stavbě musel projevit.

(Podle mikro chloupků na křídlech se tento druh Chalcidky dá také rozpoznat od velmi podobného druhu Caenacis inflexa (Walker, 1848). V tomto případě se jedná opravdu o druh P.bedeguaris.)

Kovověnka Pteromalus bedeguaris je nádherný živočich. Pokud má dál ona i ostatní parazité a komenzálové Žlabatek v naší přírodě existovat, musíme dovolit Žlabatce tvořit její hálky. Bez ohledu na to, zda Žlabatky považujeme za užitečné nebo škodlivé, jejich hálky za krásné nebo ohyzdné. A pokud už hálky opravdu na svých keřích nestrpíte, doneste mi seschlý bedeguár. Já Vám na oplátku přinesu další kapitolku ze života obyvatel Žlabatčího města.

Pro více informací odkazuji na své články:

Diplolepis rosae, Orthopelma mediator, Torymus bedeguaris/rubi, Pteromalus bedeguaris, Červená královna

Galerii fotografií