V mládí jsem mnohokrát slýchával, ať jen stojím klidně a nestřečkuji. Možná jste se s tímto rčením již také setkali, ve slovníku našich předků bylo toto úsloví velmi často používáno. Lidé střečkují v pravdě jen v přeneseném významu slova, avšak střečkování není pouze frází bez konkrétního smyslu. Zvěř a hlavně dobytek doopravdy střečkuje, tedy plaší se, neklidně sebou vrtí, ba dokonce v panice se dává na útěk. To vše z obavy z velmi nepříjemné skupiny Hmyzu.
Střečkovití (Oestridae) [Wiki-Střečkovití], prapříčina neklidu skotu a zvěře, je čeleď Dvoukřídlých (Diptera), jejíž zástupci cizopasí na Savcích. Střečci podkožní kladou vajíčka pod kůži zvěře, a larvy se pak pod kůží vyvíjí. Před zakuklením se provrtají skrz. Velmi nepříjemná představa! Moucha Hypoderma bovis prodělávající svůj vývoj pod kůží skotu byla dokonce v řadě zemí považována za vážného škůdce, neboť proděravělé kůže dobytka velmi ztrácí na hodnotě. Zvěř, za staletí soužití s parazitem, se stala velmi citlivou i na pouhý zvuk, jenž tyto mouchy vyluzují při letu. A začne se plašit – tedy střečkovat. A to přitom Střeček nebodá, hostitel tedy instinktivně pozná, co mu od Střečka v budoucnu hrozí. Další z důkazů, že instinktivní chování není jen neúčelné a slepé.
Na nejvyšších vrcholcích našich hor se člověk setká s velmi zajímavou mouchou patřící mezi Střečky. Je to Střeček hltanový (Cephenemyia stimulator (Clark, 1815)). Tento druh Střečka za letu vstřikuje k nozdrám hostitele (srnců a jelenů) kladélkem shluky larev. Larvy se v nosních dutinách a hltanu živí měkkými tkáněmi, hlenem a krví. Jsou zde přichycené háčky a přečkávají u hostitele 9 až 10měsíců. Před zakuklením se opět dostanou do nozder a zvěř je frkáním vypudí. Na zemi se pak larvy Střečka kuklí. Samci se pak s oblibou v letních měsících shromažďují na vrcholcích hor.
Poprvé jsem se s tímto druhem Střečka setkal na Šumavě na kopci Boubín. Bylo to v červenci snad těsně po poledni, na rozhledně spousta otravného Hmyzu, který člověka kousal a hryzal. Přesto jsem vydržel a vyfotil tvora, co ochotně seděl na dřevěném zábradlí. Až později jsem zjistil, že jsem použil špatné nastavení a tak fotka moc nevyšla.
Podruhé v srpnu na Malé Fatře na Slovensku jsem jich už zahlédl mnoho. A opět se nechali vyfotit. Tentokrát na krásném kopci zvaném Malý Rozsutec.
Postřehy z přírody 