Soužití 1, Vosík a Řasník

Nejrůznější organismy sdílejí životní prostor ve světě kolem nás. Hledají vhodný úkryt před nepřízní počasí, způsob obživy i strategii přežití potomstva. Zdroje potravy jsou v přírodě sice pestré, avšak omezené. Koexistence ve stejném prostoru vede nevyhnutelně k interakcím a vzniku vzájemných vztahů. Kompetice, predace, amenzalismus, komenzálismus, mutualismus, parazitismus, to vše je jen malá ukázka běžných projevů symbiózy tvorů (nejen) Hmyzí říše. Interakce jsou motorem evoluce a vedou k přizpůsobení se, k vývoji, k pokroku. V tomto seriálu chci čtenáři přiblížit některé, mnou pozorované, způsoby koexistence různých organismů.

Pojem parazitismus je pro nás strašidelný a tísnivý. Spojujeme si jej s chováním tvorů, kteří parazitují na člověku a jichž se bojíme tím více, čím méně jsou nám podobní. Přitom parazitismus je zcela běžný způsob soužití. Takový, kdy jeden z partnerů na vzájemné interakci profituje na úkor toho druhého. Parazitismus nemusí být, například vzhledem k rozdílné velikosti subjektů, často ani hostitelem registrován. Pro parazita je obvykle přežití hostitele (alespoň dočasné), zachování jeho zdraví i běžných životních funkcí nezbytné. Parazit nebrání běžnému chování hostitele, jeho rozmnožení. Většinou je proto parazitní vztah pro hostitele pouze drobnou nepříjemností. Horší parazita je však parazitoid [Obecna_parazitologie]. Tedy takový parazit, kterého soužití buď končí smrtí hostitele, nebo alespoň vede k ztrátě základních funkcí umožňujících úspěšné rozmnožení, či plnění jeho životního poslání. Takovým parazitoidem byl třeba Strunovec, popsaný v jednom z mých předchozích příspěvků [Bláznivá kudlanka]. Dnes vám představím podobný příklad soužití dvou živočišných druhů.

Dovolte mi začít trochu zeširoka. Chci mluvit o příslušnících Žahadlových Blanokřídlých (Hymenoptera, Aculeata). Tedy o Sršních (Vespa), Vosách (Vespula), Vosících (Polistes) a jejich parazitech. Společenské vosy [Blan, Aculeata] jsou mezi laiky v nelibosti. A neprávem. Jistě, v případě, že třeba sekačkou na trávu přejedete jejich zemní hnízdo, nebo jim dáte jiný příčinný důvod k pocitu ohrožení, umí se tito Blanokřídlí bránit. Ač jejich bodnutí je jedovaté [Jed], žádné velké nebezpečí od jednoho vpichu obvykle nehrozí [bodnutí]. A hysterie je zde proto zcela zbytečná. Přece: Ač Včela bodá nejméně stejně bolestivě, promíjíme jí to výměnou za produkci medu a jiných Včelích „výrobků“. Myslím, že pro každého zahradníka či sadaře by měla být přítomnost Žahadlových Blanokřídlých (při jisté opatrnosti) velmi vítaná. Zejména proto, že se jejich larvy živí převážně živou potravou [Vzdušní lovci]. Tito lovci vysbírají v širém okolí kdejakou housenku, kdejakého Hmyzího „škůdce“. Pokud není přímo ohrožen, je tento Hmyz neškodný. Sám v okolí jeho hnízd často prodlévám a pozoruji jej. Věřte, že Vosa ba i Sršeň neútočí ani tehdy, pokud se opatrně pohybujete v blízkosti jejich kolonie. Prosím, pokud to není opravdu nezbytné, nelikvidujte jejich hnízda.

Žahadlovým Blanokřídlým Hmyzem, který díky podobnosti s „nebezpečnou“ Vosou získal pověst nepříjemného bodavého tvora, je Vosík. Tento rod má u nás asi šest druhů, z nich nejběžnější je zřejmě Vosík francouzský (Polistes gallicus (Linnaeus, 1767)) [Oko, Wiki]. Často tyto Vosíky sleduji, neboť jsou každoročními hosty na chalupě mých příbuzných. Dělají si hnízdo ve zdi a mají, díky svému vosímu zbarvení i výstražnému postavení, patřičný respekt kolemjdoucích.

Mrzí mne, že dovnitř „cihlového“ hnízda se nepodívám. Ale naštěstí většinou najdu opodál jinou kolonii, méně nepřístupnou. Vosík si dělá hnízdo i v porostu, nebo pod nějakým ochranným krycím prvkem. Společenství čítá snad jen několik málo desítek dělnic. Může v něm být i několik královen, ovšem jen jedna je matkou plodu (tedy klade vajíčka). Všechny dělnice i královny jsou ve slušivém Vosím stejnokroji. Koncem léta můžete zahlédnout i trochu jinak zbarveného samce Vosíka s frajersky zakroucenými tykadly.

Velmi rád Vosíky fotím během jejich práce. Nechají si totiž, na rozdíl od Vos, nakouknout do hnízda. Člověk vidí nakladená vajíčka, drobné larvičky i tlusté larvy těsně před kuklením. K vidění jsou i zavíčkované komůrky, někdy se z nich i klube mladý Vosík. Následující čtyři fotografie zobrazují hnízda s dělnicemi Vosíka skvrnitého (Polistes dominula (Christ, 1791)).

Prohlédněte si dobře Vosíky. Jsou velmi podobní „sestřenicím“ Vosám, že?

A proč jste si jej měli prohlédnout? Chtěl jsem totiž, aby Vosík přestal být lidmi pronásledován. Vosíci (alespoň druhy u nás se vyskytující) jsou totiž zcela neškodní!! Jsou neútoční, a pokud Vosíka byť i uchopíte do ruky, jeho tenké žihadlo nepropíchne (většinou) lidskou kůži. Proto hnízda Vosíků představují žádné, nebo jen velmi malé nebezpečí. Snažil jsem se vždy svým příbuzným rozdíl mezi Vosou a Vosíkem popsat. Ale málokdo byl ochoten naslouchat. Tak jsem se rozhodl, že viditelné rozdíly ukáži zájemcům na obrázku. Tak je budou moci poznat a nebát se.

Nejprve jsem vyfotil Vosu i Vosíka z „anfasu“ a hledal viditelné rozdíly. Zde je Vosík obecný (Polistes nimpha (Christ, 1791)).

A zde Vosa útočná (Vespula germanica (Fabricius, 1793)).

Rozdílná barva a tvar kusadel, čelního štítku či spánkových laloků sice odborníkovi k určení stačí, ovšem rychlé rozlišení rodů se tak neprovádí. Nejrychlejším a nejsnazším rozlišovacím znakem mezi Vosami a Vosíky je tvar jejich zadečku. U Vos je zadeček zúžen do špičky jen na jednom konci (na obrázku vpravo). V místě napojení na hruď (na obrázku vlevo) je široký a pak náhle zkoseně přechází v stopkovitou část s hrudí jej spojující.

U Vosíků je tvar zadečku zřetelně jiný. Nejširší je někde až ve třetině své délky, se zřetelným postupným úžením k oběma koncům. Tedy jak první, tak i poslední zadečkové články jsou mnohem užší než ty prostřední. Tento znak je tak viditelný, že i laik se jej naučí používat k spolehlivému rozlišení Vos a Vosíků. A pak je schopen míru nebezpečí odhalit už při rychlém pohledu na dospělce těchto Blanokřídlých.

No snad už teď neškodné Vosíky poznáme, přestaneme se jich bát a zbytečně je pronásledovat.

Při zhotovení předchozí fotky, dokumentující tvar zadečku Vosíka, jsem s úžasem objevil něco neobvyklého. Kdo si na ní povšiml něčeho zvláštního? Vidíte toho parazita? Jen se pozorně podívejte ještě jednou. Na předposledním zadečkovém článku je něco, co tam být nemá. Nějaká oblá věc. Ihned jsem z milého Vosíka a jeho parazita udělal fotomodely. Následující fotografie ukazuje už zřetelněji jejich koexistenci.

Co že to tam Vosík má za tvora? Jedná se o velmi zajímavý Hmyzí řád. Jsou to Řasnokřídlí (Strepsididae) [Strepsiptera] a zde to bude pravděpodobně nejběžnější druh u nás, Xenos vesparum Rossi, 1793, tedy jeho pupárium. Že jste ještě o Řasnících neslyšeli? Sám jsem se s nimi setkal tehdy poprvé a jsem stále ještě v začátcích vlastního amatérského poznávání. Přesto věřte, že už před sto lety o nich bylo známo velmi mnoho. Nejen jak vypadají, ale i jak žijí. Poznání života Řasníků přispěla řada světových vědců. K těm neslavnějším patří Jeyaraney Kathirithamby [Kathirithamby, Strepsiptera Endopterygota, Stylopidia Strepsiptera, Stylopidia Host Relationships, Dr.J.Kathirithamby]. V poslední době se Řasnící objevili na řadě blogů a dostává se jim velkého zájmu u odborníků i laiků [ZivaRasnici, Strepsiptera, DH18, Řasnokřídlí]. Obdivuji ty, kteří se dostali ve zkoumání až k zdařilým fotografiím dospělců Řasníka, nebo dokonce jsou schopni určit jejich druh a zkoumat jejich chování. Pro sebe i pro vás si dovolím jejich (a nepatrně i má) pozorování shrnout.

Řasnící jsou parazité, vzdáleně snad příbuzní Broukům (Coleoptera), kteří napadají různé hostitele od Rybenek, přes Blanokřídlý Hmyz (Vosící, Pískorypky), Dvoukřídlé (Diptera) až po některé Ploštice (Heteroptera). Larvy samců i samic rodu Xenos žijí uvnitř těl Vosíků – endoparaziticky. Jsou to takové malé parazitické larvičky, živící se haemolymfou hostitele. Řasník je považován dokonce za parazitoida. Ale ze zcela jiných důvodů, než že by jeho činnost vedla přímo ke smrti hostitele. Tento parazitoid je schopen měnit chování hostitele ve svůj prospěch, vyřadit hostitele z běžného života a přinutit jej stát se loutkou Řasníka!

Dělnice napadené Řasníkem se vyhýbají práci, mnoho se krmí a začínají vypadat a chovat se spíše jako královny Vosíků. Mezitím se v nich vyvíjejí larvy Řasníka. Jeho samci se po ukončení vývoje protlačí mezi zadečkovými tergity hostitele ven a vytvoří kuklu, pupárium. Z něj se ve vhodný čas líhne poletující jedinec. Přední křídla má takový dospělý samec Řasníka redukovaná na pahýly, zadní řasnatá. Pozoruhodné jsou jeho oči, u kterých jsou jednotlivé facety zřetelně odděleny, takže oči vypadají pod silnou lupou jako ostružiny či maliny. Samice většiny druhů Řasníka hostitele nikdy zcela neopouští a dospělá samice zůstává v podobě larvy. To je u tvora s proměnou dokonalou neobvyklé. Řasníci chemicky nutí Vosíky ke shromažďování na místech, kde se pak samci Řasníka líhnou a páří se samicemi parazitujícími jiné Vosíky. Samec Řasníka má k tomu jen několik hodin života. Samice Řasníka proto usnadňují jeho pátrání vylučováním sexuálního feromonu. Pří páření pak samice vystrkují z hostitele ven jen přední část svého těla. Inseminace je tedy traumatická, samec prostě samici nabodne v krční oblasti.

Dělnice Vosíků obvykle umírají koncem léta nebo na podzim. Vosíci, osídleni samcem Řasníka, krátce po jeho líhnutí umírají. Zato takové dělnice Vosíka, jež byly napadeny samicemi Řasníka, nepracují, konzumují mnoho stravy a přežívají zimu společně s královnami Vosíků. Samice Řasníka tedy dělnicím umožní přežít o mnoho déle, než se běžně daří jejich družkám. Řasník dává dalšímu životu parazitovaných samic Vosíka nový smysl – zabezpečit příští generaci parazitoida. Na jaře parazitované dělnice či královny Vosíků poletují z květu na květ. Vosíci dobře ví, kde se líbí jim a i jiným Vosíkům. A pokud jsou napadeni oplodněnou samicí Řasníka, trousí bezděky její larvy právě na místech, která jsou jinými Vosíky hojně navštěvována. Těchto larviček je velké množství, jsou pohyblivé a dokáží pomocí zadečkových štětů skákat. Umí dokonce rozpoznat barvu i tvar potenciálního hostitele, dělnice nebo královny Vosíka. Pokud se takový na květu objeví, larva jej napadá a mezi zadečkovými tergity se prodere do jeho těla. A celý cyklus vývoje Řasníka se opakuje. Někdy už je u Vosíka parazitem obsazeno. V takovém případě se ale klidně další parazit přidá. U větších druhů Vosíků je někdy až několik desítek těchto parazitů (hlavně skrytě žijících samic)!!

Podle většiny zdrojů se Řasník u Vosíků vyvíjí výlučně v dospělých Vosících. Podle našeho odborníka Jakuba Straky [Ziva Rasnici] ovšem rod Xenos napadá již larvy Vosíků. Jestli má pravdu, tak je to další ze vzácných případů, kdy parazit přežije celý vývoj hostitele. Včetně jeho fáze kuklení, kdy dochází k velké přeměně tělních orgánů!

Jak dlouho muselo evoluci trvat nechat se vyvinout tomuto vztahu! Řasník bez svého hostitele dnes již není schopen přežít. Zajímavé také je, že když došlo k náhodnému osídlení Severní Ameriky Vosíkem (Polistes dominula), jeho invaze byla prý velmi rychlá. Nebyl tam parazitován Řasníkem a tak se množil obzvláště rychle. To dokladuje, že přítomnost Řasníka je zřejmě významným faktorem regulujícím četnost výskytu Evropských Vosíků.

Při focení jsem se na to zvláštní soužití nemohl vynadívat. A má zvědavost byla probuzena.

Vrátil jsem se proto k hnízdu Vosíků, abych se podíval, jestli jsou i jiné dělnice Vosíka parazitovány. Následující snímek ukazuje jiný, ač podobný případ. Tentokrát se samec Řasníka objevil na posledním článku dělnice Vosíka z téhož hnízda.

Napadení Vosíka Řasníkem na nás působí, jako nějaká parazitace tvorem z jiného vesmíru. Ne nadarmo si od něj vzali příklad tvůrci sci-fi filmu Vetřelec. Na webu najdete i stránky popisující extra-terestriální vetřelce rodu Xenos [Xenos].

Chcete vědět, jak parazit vypadá uvnitř? Zde vidíte mnou preparovanou kuklu na posledním zadečkovém článku Vosíka. To nahoře je kukla samce Řasníka, ještě krytá tergitem Vosíka.

A další snímky už ukazují samotného parazita.

Je až neuvěřitelné, jak bezbranně tento obnažený parazitoid vypadá.

V živočišné říši je spousta druhů parazitována a mnoho druhů parazituje. Parazituje kde kdo. Nechci urazit čtenáře, ale je pravděpodobné, že i on sám je hostitelem alespoň jednoho parazitního druhu. Odhaduje se dokonce, že až čtyři z pěti živočišných druhů jsou parazity. Někteří parazitují jen fakultativně (příležitostně), jiní trvale. Existují parazité parazitů, a i ti jsou mnohdy dále parazitováni.

Rád se zabývám právě symbiotickými vztahy Hmyzu. Způsoby symbiózy, k jakým se propracoval druh Homo sapiens Linnaeus, 1758, jsou mnohem komplikovanější. I my parazitujeme, i když snad ne fyzicky. Ekonomický, sociální, či dokonce duševní parazitismus jsou běžné společenské jevy. A náš bezohledný způsob využívání řady jiných organismů, mnohdy pro takto dotčené jedince i celé živočišné druhy až fatální, z nás dělá dokonce i parazitoidy – Řasníkovi ne nepodobné.

Galerie fotografií