Proč Otakárek je fenyklový

Jedním z našich nejlíbivějších a tím asi i z nejznámějších motýlů je zajisté Otakárek fenyklový (Papilio machaon Linnaeus, 1758) [Papilio machaon]. Tohoto Motýla znají snad všichni, tedy včetně dětí školou povinných, lidí veskrze městských, o Hmyz se nezajímajících, nebo lidí třeba i s nižším stupněm dosaženého vzdělání. Prostě Otakárek je symbol, jenž se tak vedle Baboček a Běláska řadí mezi známé a snad až „profláknuté“ Motýly. Ačkoliv typický tvar a barva jeho křídel jsou zevrubně známy překvapivě velkému množství lidí, ne všichni už Motýla v přírodě identifikují a rozeznají třeba od Otakárka ovocného  (Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758)). Patříte mezi ně? Poznáte dospělce nebo třeba i housenku? Víte, na jakých hostitelských rostlinách ji najdete – tedy co housenka žere? No asi Fenykl, ne? Neboť, proč by se mu taky jinak říkalo fenyklový? Mnohdy se nad tak zdánlivě samozřejmými věcmi ani nezamýšlíme. Tak jako housenka Běláska zelného (Pieris brassicae (Linnaeus, 1758)) konzumuje Zelí (Brassica) a jemu příbuzné rostliny, jako se housenka Babočky kopřivové  (Aglais urticae (Linnaeus, 1758)) živí listím Kopřiv (Urtica), tak je i nasnadě, že hostitelskou rostlinou housenky Otakárka fenyklového je u nás Fenykl. Ale to právě není pravda!

Fenykl obecný (Foeniculum vulgare Mill.) je rostlina rozšířená ve Středozemí, kolem Černého moře a v Asii. V řadě evropských zemí, kde je Otakárek domovem, se Fenykl ani běžně nevyskytuje. U nás roste jen ojediněle, zavlečeně a zplaněle na Jižní Moravě. Fenykl patří do skupiny Miříkovitých (Apiaceae) rostlin. Do téže skupiny patří i Kopr (Anethum), Mrkev (Daucus), Kmín (Carum), Miřík (Apium), Bršlice (Aegopodium). A to jsou právě obvyklé hostitelské rostliny našeho Motýla. Housenky Otakárka fenyklového u nás nejčastěji najdete právě na plané Mrkvi (Daucus carota L.) [Wiki]. Snad by se tedy měl česky tento Motýl správně nazývat Otakárkem mrkvovým. Proč se mu tedy tvrdošíjně říká v Českých zemích, kde je Fenyklu pomálu, právě Otakárek fenyklový? Možná osvícený autor tohoto českého jména chtěl vytvořit název, jenž Motýla popisuje i za hranicemi naší vlasti. Byl snad zcestovalý a pozoroval jej někde v jižních zemích právě na Fenyklu. Ale důvod pro použití českého jména fenyklový je možné hledat i v jiné vlastnosti Motýla (a zejména jeho housenky).

Dovolte mi dělat chvilku drahoty a rozluštění mé hádanky nechat na závěr. Nejprve Vám trochu housenku i motýla připomenu. Otakárek je výborný letec a umí plachtit i nad hřebeny vysokých hor. Latinské jméno „Papilio“ je prostě slovo „Motýl“, z čehož se dá usoudit, že tento velký denní Motýl byl a je opravdu dobře znám. Druhé jméno „Machaon“ mu dal Linné snad na připomínku řeckého válečníka Machaona, syna Asklépiova. Podobně připomíná české rodové jméno „Otakárek“ část zase naší historie. Jan Svatopluk Presl to pojmenování věnoval památce Přemysla Otakara II. Motýlovo anglické jméno „Swallowtail“, německé „Schwalbenschwanz“ i slovenské jméno „Vidlochvost“ upozorňují na nádherný tvar křídel s dlouhými ostruhami.

Larva Otakárka fenyklového je tlustá, zelená housenka s černými pásky a řadami oranžových skvrn.

Je výborně adaptovaná na lezení byť i po tenkých a ohebných stvolech mrkvovitých rostlin. Její panožky ji umožňují přidržet se stvolu a posouvat se blíž k mladým lístkům.

Při ohrožení se housenka nahrbí, přední články se zasunou do sebe. Zajímavý je oranžový „fald“ na temeni. Dobře si jej prohlédněte.

Při podráždění totiž housenka začne z tohoto kožního záhybu „vystrkovat růžky“.

Tedy zde je to spíše jakási kožní řasa ve tvaru vidličky – prudce oranžová a odstrašující věc. Domnívám se, že podobně jako jiné housenky se snaží postrašit útočníka [Hou-ssss-enka]. A myslím, že pokud by na Vás svou oranžovou vidličku rychle vystrčila, jistě byste ji úlekem pustili. A o to jí jde. Ptáci, dravý Hmyz i hmyzožraví Savci jí tak dají pokoj.

Housenka cíleně pohybuje vidličkou směrem k útočníkovi a snaží se jej vidlicí dotknout. Všimněte si, že na mém (omluvte, že po celodenní túře špinavém) nehtu je znát, jak z osmetéria [Osmeterium] (tak se ta vidlička odborně jmenuje) je vylučována nějaká kapalina, zřejmě bojová chemická látka naší housenky. A věřte, že ta kapalina je jednak leptavá kyselina a navíc to je pronikavě po Fenyklu (po anýzu a trochu i po ananasu) páchnoucí „parfém“. Zřejmě tedy odtud ten název fenyklový.

Jak je vidět na následující fotografii, doprovází někdy housenka svůj odstrašující výkon ještě vyloučením kapky u úst. Nevím, o jakou látku se zde jedná. Jisté ovšem je, že při pominutí nebezpečí ji housenka zase nasaje zpět.

Silice obsažené v listech Fenyklu dráždí sliznici i kůži citlivějších lidí. Housenka Motýla, jež snad v místech svého původního výskytu opravdu žila na aromatických rostlinách jako je Fenykl, či Kopr, od těchto rostlin „okoukala“ jejich chemické zbraně. Zesílila je, doplnila o vizuální efekt a výsledkem je docela dobrá zastrašovací taktika. A larva ji umí používat i v případě, že její hostitelskou rostlinou je, tak jako třeba v našich zemích, obyčejná planá Mrkev.

Mylně se někdy uvádí, že zmíněná chemická látka je účinná proti Ptákům [Otakárci]. Podle odborné literatury tento fakt není ale prokázán a zastrašení obratlovců se děje spíše vizuálním efektem. Myrmekocidní (Mravence odpuzující) vlastnosti tohoto olejovitého sekretu jsou však doloženy nade vši pochybnost [Defensive secretions, Def Mechanism]. Zkuste se, s chomáčem vaty touto látkou potřísněným, přiblížit k mraveništi a uvidíte, jak budou Mravenci pelášit!

Nelze dnes již zpětně s jistotou dohledat, co opravdu autora českého názvu inspirovalo. Možná to opravdu byl jen fakt, že Motýl má v jižních zemích Fenykl za svou mateřskou rostlinu. Pro mne je ale okouzlující představa, že je to právě díky oné zvláštní schopnosti housenek a díky specifické vůni onoho obranného sekretu, proč Otakárek je fenyklový.

Galerie fotografií