Byl jsem okouzlen „Růžemi na Vrbě“ a také poznaným způsobem života naší Bejlomorky růžicové (Rhabdophaga rosaria (Loew. 1850)). Jak chytře využila nepoživatelnosti Vrby (listí nechutná zvěři ani mnohému Hmyzu) ve svůj prospěch, jak umně zamaskovala svou hálku! Její dokonalý, leč poněkud statický úkryt však neušel pozornosti mnohých predátorů a parazitů. Dle zákona Červené královny souboj parazitních a parazitovaných druhů, ono nekončící zbrojení a válka, vedou k neustálému vylepšování, k vývoji obou soupeřících stran. Paradoxně nikdo zde více prostoru ani nezíská, nikdo ani netratí.
Bejlomorku růžicovou pro vědu popsal již v roce 1850 německý entomolog Hermann Loew. O téměř sto let později, v roce 1940 pozoroval Callan většinu parazitních druhů této Bejlomorky. Patří k nim podle něj Chalcidky (Chalcidoidea) Torymus pulchellus, Eupelmus urozonus [SvabBlog], ale také Microterys clavellatus, Tetrastichus roesellae, T. inunctus, T. flavovarius a dále drobní zástupci rodu Platygaster. Rozsáhlou přehlednou monografii o Bejlomorkách publikoval krátce poté (1951) anglický entomolog Horace Francis Barnes.
Já sám jsem v průběhu mého laboratorního odchovu Bejlomorek růžicových překvapeně pozoroval některé z těchto zmiňovaných parazitních druhů a dokonce některé nové. Uvnitř seschlých růžic nalezených na Vrbě a udržovaných v laboratorních podmínkách ani zdaleka nejsou nedospělé Bejlomorky ve výrazné převaze. Velmi často uvnitř parazitují larvy, jako je třeba ta na následujícím obrázku. Hned je jasné, že se jedná o Chalcidku, její larvu přece jistě pozná skoro každý z pozorných čtenářů předchozích příspěvků mého Blogu. Kdo nepozná, ten ať si počká na zakuklení.
A teď už je to snad zřejmé všem! Je to evidentně kukla Chalcidky.
Naznačené pouzdro kladélka i tvar kukly řadí budoucí Vosičku zřetelně mezi Krásenky (Torymidae).
Po pár dnech se původně barevně nudná, bledá kukla nádherně probarví slibnými zelenavými barvami budoucí krasavice. Ano, to je tatáž kukla!
A už je dospělec na světě. Je to dle očekávání samička, jedná se o druh Torymus pulchellus Thomson, 1876, jen asi 2.5mm velkou Vosičku.
Vskutku nádherná.
Samečci se rodí jen pár dnů po samicích, neméně krásní, jen o ždibec menší.
Z nějakého důvodu se jim líbí nejvíce přebývat hlavou dolů, asi „schovaným pod větvičkou“ (ve skutečnosti obyčejným párátkem).
Jakmile však objeví čekající samičku, začne namlouvání, hlazení, přesvědčování.
Romantika samečků Krásenek je ale velmi cílevědomá, nevedou řeči nadarmo. Cílem samiček není získat od samce příslib „věrnosti až za hrob“, chtějí se pouze ujistit, že partner umí tu správnou, doteky, vůní i vizuálně projevovanou specifickou řeč vlastního druhu. Páření je zde koneckonců v zájmu obou pohlaví, je totiž vždy oplozující a takto i smysluplné. Nejde jen o prostý sex, ani o nějakou společenskou hru. Tady jde o zachování genů, o přežití druhu!
Fotografii křídel uvádím opět jen pro potvrzení správného určení druhu.
Dospělec Bejlomorky se z hálky klube obvykle kultivovaně, prodere se mezi lístky. Chalcidky jsou ale zvyklé parazitovat i mnohem tvrdší hálky. Proto si silnými kusadly razí cestu skrz stěnu hálky jakoby nic.
Nepřekvapivější z parazitů Bejlomorky pro mne byly drobné Vosičky rodu Platygaster sp. [Japan]. Nejedná se zde o Chalcidky, jsou to Vosičky čeledi Jesenkovitých (Platygastridae), nadčeledi Platygastroidea. Tento endoparazit napadá Bejlomorku růžicovou a vyvíjí se uvnitř její larvy.
Jejich kukla vypadá navenek skoro jako klidová larva Bejlomorky.
Když ji ale vyjmete a prohlédnete pořádně, zjistíte, že se uvnitř nedospělé Bejlomorky živilo i na tucet parazitních larev současně!
Jejich kokon připomíná nejhorší, nejděsivější film o mimozemských vetřelcích. Ale ve skutečnosti na specializované parazitní Vosičky rodu Platygaster žádný vetřelec nemá!
Zkusil jsem tenkou blanku chránící společný kokon prothnout. Zde je jen část Vosiček, doposud živých a agilních, snažících se rychle vyprostit z jakési výživné omáčky, pocházející ze zbytku těla larvy Bejlomorky.
Tato vypadá dosud umolousaně, neočištěně, přes oči stále kukelní blanku.
Přesto již o chvíli později z ní je úhledná Vosička schopná okamžité parazitace případné další oběti.
V mé Galerii fotografií naleznete více záběrů této velmi drobné, avšak rychlé Vosičky. Její velikost je jen něco málo přes 1 mm! Omluvte proto prosím sníženou kvalitu fotografií.
Přiznávám, pro amatéra je přesné určení takto malých Vosiček příliš velkým oříškem. Našel jsem sice i určovací klíče [Key to Platygaster genera], avšak detailní určení zde přece jen nechám odborníkům. (Avšak právě díky hledání alespoň rodové determinace této Vosičky se mi podařilo náhodou určit jinou, velmi podobnou Vosu z čeledi Platygastridae. Tu podivnou, kterou jsem před časem pozoroval na Bejlomorce ostružiníkové. Skvělý výsledek amatéra!)
U této Vosičky jsem se ale zmohl jen na fotografii jejich mini křídel. Snad to později využiji a k přesnému určení přece jen přistoupím.
Dalším radostným překvapením pro mne bylo nalezení mrtvolky jiné Chalcidky uvnitř seschlé hálky Bejlomorky. Jedná se o druh Aprostocetus elongatus (Förster, 1841) [Aprostocetus], příslušníka čeledi Eulophidae. V hálkách Bejlomorky bukové (Mikiola fagi (Hartig, 1839)) je tato Chalcidka dokonce jedním z nejčastějších parazitů vůbec. Příspěvek s příběhem této další naší Bejlomorky a jejich parazitů mám již skoro hotov. Čekám s jeho zveřejněním už po dlouhá léta na jediné – na úspěšný odchov této nejběžnější z Bejlomorek. Zatím – neúspěšně. Jsem rád, že mohu doložit výskyt této exoparazitické Chalcidky alespoň u Bejlomorky růžicové.
Abych nezapomněl, zde jsou křídla této krásné Vosičky.
A ještě jedna parazitní Chalcidka (1.7mm), tedy její mrtvolka. Tentokrát bohužel ještě zcela neurčená (asi Aprostocetus sp.), také ale byla parazitovala larvu Bejlomorky.
Uvnitř hálek Bejlomorky růžicové je prostě řada úžasných parazitních druhů. Někdy jsou velmi obtížně pozorovatelné a entomolog k jejich objevení potřebuje buď notnou dávku trpělivosti, nebo neuvěřitelné štěstí. Já měl, s velmi drobnou exoparazitickou vosičkou na následujícím obrázku, spíše to druhé – tedy štěstí. Nemluvím zde o té velké růžové larvě Bejlomorky (2.3mm). Všimněte si toho malého parazitního živočicha na ní!
Myslím, že se jedná o larvu právě některé Vosičky z čeledi Eulophidae. Je snad jen 0.35mm velká! Larva Bejlomorky, jež se zdála dosud malou býti, je nyní rázem za „tlustého obra Goliáše“, a naše přelétavá přízeň se přesouvá na drobného a mrštného „Davida“.
Kromě parazitů jsem v létě pozoroval na hálce Bejlomorky růžicové i predátorskou Hladěnku malou (Orius minutus (Linnaeus, 1758)), z čeledi Hladěnkovitých (Anthocoridae), podřádu Ploštic (Heteroptera), jak nenápadně pronikala do nitra hálky naší Bejlomorky (asi uprostřed silně zvětšené, nezřetelné fotografie).
Mrtvolku jejího dospělce (1.8mm) jsem našel i v uschlé hálce. Buď tam zimovala a zmrzla, nebo prostě již nakladla svá vajíčka a tím její další život pozbyl smyslu.
Obtížné určování – podle poničené mrtvolky. Přiznávám, jen jsem to zde odhadl. Jistější s determinací jsem si ale byl u Ploštičky, kterou jsem mnohokráte viděl lovit mezi lístky hálek Bejlomorky růžicové. Je to dravá Anthocoris nemoralis (Fabricius, 1794).
Ptáte se: „Kdo je nejčastější jejich kořistí? Je to snad larva naší Bejlomorky růžicové?“. Nemyslím, že tomu tak je. Hálka Bejlomorky růžicové, ač proti některým parazitům evidentně neúčinná, přesto chrání larvu zakladatelku alespoň před predátory. Ploštičky zde loví trochu jinou kořist. Jsou jí další larvy komenzálních Bejlomorek. V hálkách na Vrbě žije těchto nechtěných spolubydlících povícero. Jednu takovou, z šišticové hálky, jsem Vám už ukázal (v článku O růžích na Vrbě). Zde jsou další, tentokrát z hálek růžicových.
H.Loew, vědec jenž určil i naši Bejlomorku růžicovou, v jejich hálkách nacházel larvy Bejlomorek Rhabdophaga terminalis (Loew, 1850), Rabdophaga heterobia
(Loew, 1850), Rabdophaga iteophila (Loew, 1850). H.F.Barnes později zevrubně rozebral vzájemné vztahy těchto Bejlomorek a vyslovil domněnku, že se zde vždy jedná pouze o druh R. terminalis. Druh, jenž si sice staví i hálky vlastní, mnohdy však vezme zavděk již hotovou hálkou růžicovou.
Strávil jsem studiem Bejlomorek růžicových a jejích parazitů krásný a dlouhý čas. Ať už v přírodě, nebo i doma, u fotografického aparátu.
Vždy si s obavou v duchu říkám, zda někdy všechny běžné Hmyzí druhy v blízkém okolí mého domova poznám a nebudu již pak mít co snadno zkoumat, co mimoděk objevovat. Příklady jako je tento, se zcela běžnou, ač dlouho neznámou, nebo alespoň po léta mnou neprozkoumanou Bejlomorkou a jejími četnými parazity ale dokladují, že lidský život (však i ten Váš) je příliš krátký na to, aby mohl beze zbytku porozumět třeba jen svému nejbližšímu okolí. Prosím otevřete proto, alespoň zde v mých příbězích, svou mysl a obohaťte svůj život i o poznání Hmyzích druhů. Vždyť žijí všude kolem nás. A věřte mi – nejsou to ani zlí nepřátelé, ani hnusní mimozemšťané!
Postřehy z přírody 
No, tak před takovejdlema fotkama teda klobouk dolu! Fantastistický! Já kdybych bydlel ještě v Praze a měl tedy náležité laboratorní podmínky, tak by mě to nakoplo k tomu, vzít mikroskop (mám 1200x) , udělat „mezikus“ a začít fotit… (sehnal bych si nějakej dobrej CMOS /no možná by se dnes kvůli ceně a léty propracované technologii ještě vyplatilo i CCD/ čip s dobrým rozlišením a hlavně bez aberace, a prásknul to na okulár). Nikdy mě to nenapadlo, vždy jsem se jenom díval, a kolikrát to byla „podívaná“! Ty vosičky maj krásnou zeleno-modrou metalku, tu chci na dodávku! Když zauvažuji nad vznikem těch barev, tak myslím, že je to dané difrakcí světla na tenké blance, která asi obepíná tělo vosičky, i by tomu napovídalo to „vybarvení“ při dospívání – blanka se napnula na tloušťku právě těch potřebných nanometrů. Asi jako když je někde na louži olejová skvrna. Asi se ale mejlím, jsem technik, ale připadalo mi to tak. Jinak co se toho „mazlení a přemlouvání samičky“ týče… – no, jak to vidím na těch (krásných) fotkách, tak je to jak u H.Sapiensů – „rychle, zezadu… – a pak rychle pryč “ – no ten odlet toho samečka už na fotce není. Myslím, že ji dlouho nepřemlouval, určitě míň, než já na zábavě holky, a to jí nemusel ještě kupovat víno… Je to bezva článek, člověk tak teď aspoň ví, co to znamená, když si jako ekologický prostředek na zahradu koupí „dravé vosičky“ – každý, nebo aspoň teda já, jsem si myslel, že jsou to nějaké menší vosy, co se vylíhnou a pak žerou ty škůdce. tady je to krásně vysvětleno. Fakt OK ! Alfi.